Je to tady, pomalý a smutný závěr celého svatého týdne. Psychika se horší, snažím se pochytit nějaké střípky z dějepisu, ale je mi už teď jasné, že potřebuji buď pravěk, přemyslovce, americký boj za nezávislost nebo osvícenský absolutismus, jinak to dobře nemá šanci dopadnout.
Ale co je horší - já už se pomalu ani nedokážu soustředit, mám takový divný pocit, prostě jakobych cítil, že se něco děje, prochází to celým mým tělem… že bych se tak bál? Ale no tak! Kdo se bojí, nesmí maturovat nebo jak znělo to přísloví?
A jedna věc závěrem pro podobné jedince jako jsem já - umět to a odmaturovat není umění! Neumět to a odmaturovat ale bude opravdový důvod k oslavě.
Zní to až hrozivě. Už zítra mě čeká zahájení maturitního týdne. Připraven? Vůbec, nechtěl bych se vidět maturovat již zítra, ale na druhou stranu to budou opravdu muka slyšet o vysmátých spolužácích. Přeji jim to!
I čistě pragmaticky, pokud všichni přede mnou projdou, tak bude vidět, že se to projít dá. Věřím, že ne všichni budou na všechny otázky připraveni a nahrazovat to bude pěkný úsměv a sebevědomý výraz. Bude muset.
Jak to uteklo! Ani se nedá věřit, již jen pár dnů. Doufám, že se tam zítra psychicky nezhroutím, už teď se cítím blbě. Ale jsem připravený. Mám nachystanou zelenou košili se zelenou kravatou, takže se budu snažit být tak energický a odhodlaný jako ta zelená.
Zítra budu referovat.
Dneska mám ze sebe radost! Jediný den o svatém týdnu, kdy vstávám a funguji již od 8.00. Krásné. Jak to, že se mi to povedlo až poslední den svaťáku? Škoda, mohl jsem být dobře připravený.
Akorát dneska musím dohnat trošku resty ze včera a bude to dobrý. No nemyslete si, že se už učím. To vůbec ne! Užívám si ráno před zítřejším zahájením maturitního týdne.
Tak tu máme konec soboty. Hrozný den. Na učení nebyla vůbec nálada díky rodinným neshodám a řvu kolem to prostě nešlo. Člověk chce myslet na něco pozitivního a ono to nejde lehce, když nemůže koukat na další díly Dextra…
… prostě dokončím ten dějepis zítra a matiku ještě odložím. Co mi zbývá? Stejně si pak vytáhnu otázku, o které vím nejmíň a bude to jedno!
Je to nekonečné a nekonečné, čekaní na maturitní zkoušku prostě přestávám zvládat. Potřebuji více dní na přípravu a zároveň, aby to už bylo za mnou, což se mi asi nesplní. No jo, člověk má být skromný.
Ale co že jsem to chtěl? Učení je nuda. Teda, není to nejhorší, některé učivo se celkem dá. Ale uznejte sami, že srovnávat to třeba s lyžováním na čerstvém vzduchu nebo sledováním pěkného filmu to nesnese.
A tak tu sedím. Venku je dneska hezky. Zpívají ptáčci, prosvítá mi tady oknem sluníčko. Ani horko, ani zima. Paráda. S těmi maturitami bych to trošku upravil. Proč nemůžou být častější a menší zkoušky? Takhle se to člověku ani v hlavě nezafixuje, natož, aby to nezapomněl.
Školství by mělo být o něčem jiném, někdy o tom napíšu. To udělám. Akorát tím asi nic nezměním.
A jak mi to jde? Nic moc - opakuji dějepis, některé pasáže. USA - boj za nezávislost a občanskou válku, francouzskou revoluci a Napoleona, chystám se na českou a zahraniční reformaci, společenské revoluce a národně osvobozenecká hnutí. Fuj. Když pomyslím, že koncem dne musím přejít na nejtěžší dějiny 19. a 20. století, dělá se mi nevolno.
Když už mi to nevyšlo včera, je na čase popojet dneska. Ale už opravdu, s literaturou a matematikou budu mít dost práce na to, abych se staral o dějepis. Takže jaký je plán? Pomalinku pokukovat po dějepisném učivu.
Jen ne celé otázky! To bych se stresoval… jen tak něco sem a tam, ať vím co se kde dělo. Takže teď nahlédnu na Čínu ve starověku - jen to nejnutnější samosebou, pak si pustím Dextra (celkem mě to chytlo) a pak zpátky na dějepis.
Hlavně musím projet letmo celé nové dějiny - od 19. století, což je rozsah zhruba 5 maturitních otázek a v tomhle opravdu trošku plavu, i když jsem se to na testy učil (tedy po druhou světovou, zbytek se dělá v seminářích).
Existuje minimálně jeden důvod, proč se snažit nenaštvat kantory z vlastní školy. Mohou se objevit při vaší zkoušce, třeba jako maturitní přísedící. A pořádně vám zatopit.
Dneska jsem si kontroloval mé přísedící a zjistil jsem, že jsou všichni úžasní - nic lepšího jsem ze školy dostat nemohl, což je přímo královské. Čím jsem si to zasloužil? Ale nic, jedna starost tady bude - předseda. Prý mají předsedové dva hlasy, když se hlasuje o pětce. Matematik jeden… teď už jen tu matematiku nepodcenit. Zítra se ji budu učit - snad. Slíbil jsem si to.
Ale něco pozitivního - nejspíše nejsem sám, kdo se připravuje jen tak tak, dneska jsem zase vyzvídal internetovými protokoly a zjistil, že to budou ještě velké nervy. Nejde o to, že bych neměl projít. Něco umím, ale ne ke všem otázkám. To je ten problém. Ale nejsem sám, to mne může hřát na srdci.
Ne, nemluvím o žádné velké hospodářské krizi. Mluvím o své maturitní krizi. Nevyhrál totiž dějepis, ale Dexter a nyní jdu koukat na Lost.
Porota se bude hodně moc divit, co že se jim budu snažit říct.
Ach jo.
Jsem prostě člověk, který si dokáže dopřát trošku* klidu. Dneska a zítra mám za cíl naučení 25 otázek z dějepisu. Ano, spíše jejích rychlé pročtení. Jenže i tak se to asi nestihne, když uvážím, že dneska jsem ještě nezačal.
Ale udělám to jinak - vypíšu zde to nejnutnější, které se budu učit z Řecka a Říma a pak v rychlosti přečtu ještě další otázky, možná sem něco z nich vypíšu taky. Jde o to, že každý se učí spousty blbostí. Ano, budou se vám hodit, pokud chcete studovat historii nebo pokud chcete na někoho udělat dojem, ale jinak spíše ne, že.
Takže jdu na to, Řecko a Řím z rychlíku, juchú… akorát jedna věc mě trápí - nový díl BSG, Lostu i Dextra a já nevím jestli to vydržím.
–
* Poslední dobou to není jen trošku popravdě.
Já vím, 16. bylo včera, tak ať někoho nezmatu… měl jsem problém s internetovým připojením, tak jsem nemohl shrnout další den svatého týdne.
Ale mohu něco málo napsat nyní, že? Ostatně před chviličkou jsem vstával a uvařil si čaj. Černý.
Mno tak, jak bych začal - literaturu jsem kromě té jediné otázky již neviděl, takže zatím to vypadá na 2 otázky každý den svatého týdne. A to je špatně! Ale, abych se z toho flákání nesložil, otevřel jsem matematiku. Jo je to tak, matiky se bojím. To víte, při tom stresu nemám šanci něco spočítat, nemluvě o příkladech k otázkám, které si ani nepřečtu. A teď bych se měl zastavit a vysvětlit, proč matematiku čtu jako pohádky, když mám procvičovat příklady. Inu, není čas. A k tomu můžu přidat ještě druhý detail - kdybych si ty příklady propočítával, tak zjistím, že je neumím vypočítat. A na ty nervy teď nemám ani pomyšlení. Už tak jsem v těžké situaci, nemám žádný film v záloze, který bych si dneska pustil.
Jo a co že jsem si tedy přečetl? Trigonometrii a stereometrii - to proto, že jsem ani nevěděl co se pod tou stereometrií schovává. Jsou to řezy, jen aby se z toho jeden nepodřezal… a abych to nemusel být já.