Světová středověká literatura

Charakteristika doby

  • 5. – 14. (15.) st.
  • centra vzdělanosti – kláštery, chrámy, školy, hrady, města, univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge, KU)
  • roste význam literatury = nositelka náboženské mytologie, myšlenek
  • středověk ovlivněn křesťanstvím
  • společnost: 1. duchovenstvo ; 2. vrchnost (panstvo, feudálové, šlechta) ; 3. poddaní
  • víra v posmrtný život  útrapy v životě  štěstí po smrti
  • církev – zneužívání své moci – vlastní zájmy, blahobyt
  • později prosazování i světských vlivů-  feudálové – měšťanstvo

Žánry středověké literatury

Lyrika

- duchovní písně, modlitby

Drama

- náboženské – vyvinulo se z her o největších náboženských svátcích

Latina = univerzální jazyk

postupem doby pronikají i národní jazyky

Epika

- nejčastější legenda – vyprávění o životě svatých mužů (světců) – použití fantazie, i racionální základ

- hagiografie 

Gotika

  • vrcholný středověk – feudální společnost  pol. 12. St. – Francie rozšíření do dalších zemí
  • spojena s upevňováním feudální společnosti, rozvojem měst, centralizací
  • především náboženské umění – i světské vlivy,  feudálové, panovníci, měšťanstvo,,architektura, výtvarné umění, umělecké řemeslo  zlatnictví, řezbářství
  • projevem bohatství – bohaté honosné umění

Architektura

  • katedrály – dómy, chrámy, kláštery, kostely, sakrální stavby
  • hrady, města, hradby, mosty, domy, radnice
  • nejtypičtější vertikálnost , vztah člověka k bohu, něčemu nadpozemskému
  • stavby vysoké, štíhlé, elegantní
  • lomený oblouk, křížová klenba
  • vnější opěrný systém = systém pilířů a oblouků
  • vysoká štíhlá okna – mozaika (vitráž = technika m. – jednotlivá sklíčka vkládána do ocelových  proužků)
  • ohromně prosvětlený prostor – interiér
  • chrámová loď – světlo ⇒ atmosféra – duchovno
  • ohromná zdobnost interiéru ⇒ bohatství a moc, síla církve a panovníků
  • oltáře, monstrance
  • členitost

Stavby

  • katedrála Notre – Dame (Paříž)
  • Remeš (Francie)
  • Chartes (Francie)
  • Milánský dóm
  • Westminster (Anglie)
  • katedrála v Kolíně nad Rýnem
  • dóm v Košicích

Šlechtická literatura

  • světského charakteru
  • psána feudály – jejich potřeby
  • 12., 13. a i 14. st. 
  • zákl. obsah  postava středověkého feud. Ideálu – rytíř, šlechtic  oddanost, udatnost,  Víra, ochránce slabých, šlechetný k ženám
  • postupně se objevuje více dobrodružnosti, exotičnosti
  • lyrika i epika  často odkaz na starověk – podobnost antických hrdinů.

1) Hrdinská epika

  • rytířské eposy
  • hrdinové a děj často podobný

Píseň o Rolandovi

- 11. století - Francie

 Píseň o Cidovi

- polovina 12. století - Španělsko

Slovo o pluku Igorově

- asi 12. století - Rusko

 Píseň o Nibelunzích

- 13. století - Německo

2) Rytířská epika

  • od 12., 13. st. proměna šlechtického ideálu
  • rytíř, hrdina  vzdělaný, inteligentní, smýšlení odpovídající dobovým ideálům

 o anglickém králi Artušovi

 Tristan a Isolda

- nejznámější starokeltský epos

3) Dvorská milostná lyrika

  • lyr. literatura – písně  určené urozeným dámám  vyjadřovala šlechtický kult ženy
  • žena  ideál – urozený muž (rytíř) sloužit, vyjadřovat úctu, lásku – abstraktní touha, láska k ideálu nešťastná – vdané
  • původ – 12. st. Francie – Provance
  • trubadůři (Francie) = minstrelové (Anglie) = truvéři (Francie) = minnesängři (Německo)
  • rozvoj této lyriky vyjadřoval hospodářskou stabilitu feud. Společnosti
  • pastorála = pastýřská idylická milostná píseň
  • epištola = milostný list, dopis
  • svítáníčka = alba = rozloučení milenců za svítání, rozbřesku)
  • kancóna = písně

Měšťanská literatura

  • 2. pol. 14. století
  • vznik ve městech – měšťané, studenti, žakéři
  • soustřeďovala se na každodenní měšť. Problémy
  • v době rozvinutí šlechtické spol. – 14. st.
  • snaha o zábavnost, komiku  částé žánry – satira, parodie, ironie  zesměšnění
  • stala se oblíbenou, hodně čtenou ,zájem o literaturu i mezi vrstvami bez vzdělání
  • žakéř = bavič, recitátor
  • zvířecí epos = delší bajka

Román o lišákovi (poč. 13. st.)

  • i dramata – bez nábož. Obsahu  frašky, komedie (náměstí, tržiště, před kostely)
  • autoři zesměšňovali i sami sebe – studenti
(Autor ciecie.)