Od písemné k ústní maturitě

Světová středověká literatura

Charakteristika doby

• 5. – 14. (15.) st.
• centra vzdělanosti – kláštery, chrámy, školy, hrady, města, univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge, KU)
• roste význam literatury = nositelka náboženské mytologie, myšlenek
• středověk ovlivněn křesťanstvím
• společnost: 1. duchovenstvo ; 2. vrchnost (panstvo, feudálové, šlechta) ; 3. poddaní
• víra v posmrtný život  útrapy v životě  štěstí po smrti
• církev – zneužívání své moci – vlastní zájmy, blahobyt
• později prosazování i světských vlivů-  feudálové – měšťanstvo

Žánry středověké literatury

Lyrika

- duchovní písně, modlitby

Drama

- náboženské – vyvinulo se z her o největších náboženských svátcích

Latina = univerzální jazyk

postupem doby pronikají i národní jazyky

Epika

- nejčastější legenda – vyprávění o životě svatých mužů (světců) – použití fantazie, i racionální základ

- hagiografie 

Gotika

• vrcholný středověk – feudální společnost  pol. 12. St. – Francie rozšíření do dalších zemí
• spojena s upevňováním feudální společnosti, rozvojem měst, centralizací
• především náboženské umění – i světské vlivy,  feudálové, panovníci, měšťanstvo,,architektura, výtvarné umění, umělecké řemeslo  zlatnictví, řezbářství
• projevem bohatství – bohaté honosné umění

Architektura

• katedrály – dómy, chrámy, kláštery, kostely, sakrální stavby
• hrady, města, hradby, mosty, domy, radnice
• nejtypičtější vertikálnost , vztah člověka k bohu, něčemu nadpozemskému
• stavby vysoké, štíhlé, elegantní
• lomený oblouk, křížová klenba
• vnější opěrný systém = systém pilířů a oblouků
• vysoká štíhlá okna – mozaika (vitráž = technika m. – jednotlivá sklíčka vkládána do ocelových  proužků)
• ohromně prosvětlený prostor – interiér
• chrámová loď – světlo ⇒ atmosféra – duchovno
• ohromná zdobnost interiéru ⇒ bohatství a moc, síla církve a panovníků
• oltáře, monstrance
• členitost

Stavby

• katedrála Notre – Dame (Paříž)
• Remeš (Francie)
• Chartes (Francie)
• Milánský dóm
• Westminster (Anglie)
• katedrála v Kolíně nad Rýnem
• dóm v Košicích

Šlechtická literatura

• světského charakteru
• psána feudály – jejich potřeby
• 12., 13. a i 14. st. 
• zákl. obsah  postava středověkého feud. Ideálu – rytíř, šlechtic  oddanost, udatnost,  Víra, ochránce slabých, šlechetný k ženám
• postupně se objevuje více dobrodružnosti, exotičnosti
• lyrika i epika  často odkaz na starověk – podobnost antických hrdinů.

1) Hrdinská epika

• rytířské eposy
• hrdinové a děj často podobný

Píseň o Rolandovi

- 11. století - Francie

 Píseň o Cidovi

- polovina 12. století - Španělsko

Slovo o pluku Igorově

- asi 12. století - Rusko

 Píseň o Nibelunzích

- 13. století - Německo

2) Rytířská epika

• od 12., 13. st. proměna šlechtického ideálu
• rytíř, hrdina  vzdělaný, inteligentní, smýšlení odpovídající dobovým ideálům

 o anglickém králi Artušovi

 Tristan a Isolda

- nejznámější starokeltský epos

3) Dvorská milostná lyrika

• lyr. literatura – písně  určené urozeným dámám  vyjadřovala šlechtický kult ženy
• žena  ideál – urozený muž (rytíř) sloužit, vyjadřovat úctu, lásku – abstraktní touha, láska k ideálu nešťastná – vdané
• původ – 12. st. Francie – Provance
• trubadůři (Francie) = minstrelové (Anglie) = truvéři (Francie) = minnesängři (Německo)
• rozvoj této lyriky vyjadřoval hospodářskou stabilitu feud. Společnosti
• pastorála = pastýřská idylická milostná píseň
• epištola = milostný list, dopis
• svítáníčka = alba = rozloučení milenců za svítání, rozbřesku)
• kancóna = písně

Měšťanská literatura

• 2. pol. 14. století
• vznik ve městech – měšťané, studenti, žakéři
• soustřeďovala se na každodenní měšť. Problémy
• v době rozvinutí šlechtické spol. – 14. st.
• snaha o zábavnost, komiku  částé žánry – satira, parodie, ironie  zesměšnění
• stala se oblíbenou, hodně čtenou ,zájem o literaturu i mezi vrstvami bez vzdělání
• žakéř = bavič, recitátor
• zvířecí epos = delší bajka

Román o lišákovi (poč. 13. st.)

• i dramata – bez nábož. Obsahu  frašky, komedie (náměstí, tržiště, před kostely)
• autoři zesměšňovali i sami sebe – studenti

Historický vývoj českého státu a práva – charakteristika jednotlivých údobí

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti

Všeobecně uznávaná periodizace:

Prvobytně pospolná společnost-neznala soukromé vlastnictví ani dělbu práce, později obdělávání půdy-získání ohromných prostředků, rodové zřízení-matriarchát.

Následně se rod organizoval po linii matky-matriarchální rod, později rod v podobě patriarchální - společenské vztahy upravovány normami zvykovými a tradovaly se ústně, nepsané a nekodifikované.

Otrokářství - někde se nerozvinulo, slovanské osídlení řád překonaný - zde feudální uspořádání - vytvářena řada pravidel a právních obyčejů, ovlivnění majetkového, rodinného, trestního práva

Období feudalismu-od 9. st. do 1848- předpoklady pro vznik prvních státních útvarů na našem území, následně kapitalistická

1. období raně feudálního státu a práva 9.-11. st.
2. období rozmachu feudalismu a státu a práva 11.-14 st.
3. období husitského hnutí 15.-1434
4. období stavovského státu 1434-1620
5. období absolustického státu a pozdního feudalismu 1620-1848
6. období kapitalismu 1848-1945
7. období socialismu 1948-1989
8. období 1989 a současnost budování právního státu

Vývoj státu a práva na území velké Moravy

Velkomoravská říše 833-906 nejstarší ranně středověký stát na dolním toku Moravy, zahrnovala 2 knížectví-moravské a nitranské

Hospodářství-základ zemědělství, výroba želez.předmětů, šperků, obchodní styky s Franskou a Byzanskou říší, stavebnictví. Střediska-rozsáhlá hradiště

Raffelttenský celní tarif 903-4-o soli, s kterou obchodníci z Moravy obchodovali

Mojmírovci

Mojmír I.

- kníže Mojmír - připojil Nitranské knížectví

- kníže Rostislav – povolal Cyrila a Metoděje (863), aby pomohli rozšířit křesťanství prostému lidu srozumitelným jazykem

- hlaholice (hlaholit = dát ve známost; 38 písmen - 1.az, 2.buky => azbuka)

- cyrilice (10.stol. na základě hlaholského písma)

V této době vzniká

- Zákon sudnyj ludem - v 9.stol. zpracovali Cyril a Metoděj pro potřeby VM. Obsahuje právní normy trestní i občanské, mírné tresty (pokání apod.) - vzorem byla byzantská památka Ecloga. 1.slovanská památka

- Nomokanon - Metoděj, na podkladě byzantské památky Synagogy

- charakter státu

- dědičné knížectví, nejprve synovci, později primogenitura (prvorozený syn)

- kníže - legislativa a justice

- družina - šlechtici, kteří byli pověřeni vojenskými úkoly

- sjezd knížat - zárodek zemských sněmů (jistá poradní a soudní pravomoc)

- palatin - správce paláce

- tavernicus - správce financí

- správní jednotky - hradní župy (župan - administrativní a soudní pravomoc, archipresbiterové - kněží - právní a soudní pravomoc ve věcech církevních)

- teorie translatio regni - teorie přenesení království, pokračování tradic VM na území Čech v oblasti Českého knížectví

Velkomoravská říše

Velkomoravská říše -raně středověkým státní útvar, který se opíral o právní kulturu, státní a později i církevní organizaci.

Základem-vláda knížete, který se opíral o družinu věrných bojovníků-byli na něm závislí, byli jeho služebníky.

Župan-správce dvora, taverník-správce financí, číšník, stolník.

Franská říše-permanentní vojenská hrozba, Svatopluk se zavázal platit roční poplatek. Frankům-výkup z mezinárodní vojenské hrozby.

Byzanská říše-spojenec.

Právní dějiny-právo obyčejové, tzv. Soudní zákon pro laiky-aplikoval normy církevního práva na světskou společnost, 33 článků, tr. právo, majetkové a manželské-rodinné.

-používán tehdy, když chyběl obyčej

další předpis-Anonymní homilie a překlad Nomokánonu

906 zánik Velké Moravy, navazují čeští Přemyslovci, přežila hradská organizace, zachovala se tradice nejvyšších stát. úředníků v uherském státě

Periodizace dějin státu a práva

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti.

Předstátní a předprávní perioda (pravěk – 8. století)

• časově velmi dlouhá a nesrovnatelná s dalšími historickými periodami
• nejstarší památky lidské civilizace – Afrika, 35 mil. let
• prvotně pospolná společnost – historicky nejstarší předstátní společnost na našem území
• neexistence soukromého vlastnictví a dělby práce, zákl. organizační jednotkou rod
• neolitická revoluce, domestikace zvířat  obdělávání půdy
• rozvoj výroby a technologií  směna, obchod
• matriarchát (rod se organizoval po linii matky)  patriarchát
• od 8. století př. n. l. (v době bronzové) se začíná vytvářet soukromé vlastnictví
• rody se posléze sdružují do kmenů (plemen)
• spol. vztahy upravují zvykové normy tradované ústním podáním (nepsané)

Období keltské (5. – 1. století př. n . l.)

• první pravěcí obyvatelé, které můžeme pojmenovat jejich kmenovým jménem – Keltové (Galové)
• jedním z keltských kmenů Bojové
• po germánské invazi Keltové buď vyhnání nebo uvedeni v závislost na Germánech

Období germánsko-římské (1. – 4. století)

• zvláště Morava a Slovensko vykazují stopy římské civilizace
• na našem území žijí v této době také Germáni

Slovanské období (4. – 8. století)

• Slované vytlačují Germány na západ

Feudalismus

V tomto období se vytvářela řada pravidel a právních obyčejů, která ovlivňovala pozdější charakter majetkového, rodinného i trestního práva.

1. období raně feudálního státu a práva (9. – 11. století)

• spojené s historií Sámovy říše, Velké Moravy a Přemyslovského státu
• hlavní spol. silou je feudál a jeho feudum, formou státu je raně feudální monarchie (knížectví) s řadou rysů prvotně pospolné společnosti
• místní správa hradů a větších sídelních aglomerací
• právní obyčeje, většinou nekodifikované podoby
• svobodné obyvatelstvo se zabývá zemědělstvím a řemesly
• řeší se zejm. otázky nástupnictví, majetkových práv (feudum, nedíl) i postavení žen (právo věnné)

2. období rozvinutého feudalismu, rozmachu státu a práva (11. – 14. století)

• období feudální rozdrobenosti (11. století – 1222)
• rozpad státu na řadu právně a ekonomicky relativně nezávislých panství, která se jen velmi obtížně podrobují centrální státní moci (panovníkovi)
• vliv údělového systému – rozdělení vlády mezi mužské příslušníky přemyslovského rodu, kterým byla svěřována panství jako zvláštní údělná knížectví; na nich vládla téměř neomezeně a byla ekonomicky nezávislá (Brněnsko, Břeclavsko, Olomoucko, Znojemsko aj.

3. období překonávání feudální rozdrobenosti (1222 – konec 14. století)

• 1222 Zlatá bula Ondřejova odstraňuje postupně rozdrobenost a posiluje ústřední moc panovníka; byla dohodou mezí církví a státem, kdy jsou zvýšeny pravomoci církve za její podporu centralizace státu
• přispěla také města – politické, ekonomické i vojenské nástroje v rukou panovníka
• panovník hledá a nachází oporu v drobné šlechtě a církvi tak, že od 14. století hovoříme o centralizující monarchii, s prvními zárodky politického a sociologického programu stavovství
• období husitského hnutí (15. století – 1434)
• první pokus o reformu církve  předpoklady pro vznik novodobého státu ve smyslu občanské společnosti a vlastní pojetí práva
• požadavky na zrušení monarchie, vzrostlo politické postavení rytířů a měst, vč. postavení městského obyvatelstva a městského práva

4. období stavovského státu (1434 – 1620)

• prosazuje se po definitivní porážce husitského hnutí
• vedle panovníka se na výkonu státní moci podílejí velkou měrou spol. skupiny, limitované určitým spol. postavením, které ovšem disponují škálou politických a hosp. práv – účastní se sněmu a zastávají uvolněné státní funkce
• při tvorbě práva převládají sněmovní usnesení, formuje se zemské právo a práva zvláštní
• jsou kodifikovány právní statuty jednotlivých spol. a mocenských zájmových skupin
• vrchol právní kultury – období velkých právních kodifikací a vyvrcholení české právní feudální kultury
• šlechticko-měšťanská reakce na husitství (1434 – 1500)
• šlechta ve spolupráci s městy upevňuje svoje postavení a je namířena proti selskému stavu
• upevňuje se poddanství, obnovují se vztahy k pozemkové, vrchnostenské správě
• vzniká institut tzv. poprávce – po právu vykonávají nálezy
• upevňuje se postavení katolické církve a kléru vůbec

5. předbělohorské období (1500 – 1618)

• stupňuje se latentní spor mezi městy a šlechtou – spor hospodářský a politický (ne právní)
• právo várečné
• vítězí šlechta; města poražena a je zbržděn jejich historický vývoj
• 1526 nástupem Habsburků na český trůn dochází ke sblížení uherských, rakouských a českých zemí
• dochází k právní kodifikaci zemského a městského práva
• 1618 – 1648
• stavovským povstáním jsou Habsburkové dočasně zbaveni dominantního postavení v Evropě
• mění se struktura Zemí koruny české, mění se volební systémy, je posíleno postavení aristokracie a měšťanů

6. období absolutistického státu a pozdního feudalismu (1620 – 1848)

• upevňování centrální státní moci a absolutismu
• ohrožení české státnosti a samostatnosti vídeňským centralismem

a) 1620 – 1680

• třicetiletá válka  úbytek obyvatelstva (zejm. venkovského), nižší životní úroveň
• upevňuje se nevolnický systém  roste soc. napětí a represivní složky státní moci
• násilná rekatolizace, germanizace a důsledná fiskální politika
• masové povstání 1680  snaha regulovat na právním základě vztahy mezi šlechtou a nevolníky

b) 1680 – 1749

• ekonomický rozvoj – manufaktura, zejm. v pohraničí
• 1749 dovršen proces česko-rakouské centralizace a ztráty suverenity Čech

c) 1749 – 1789

• nástup osvícenského absolutismu  reformy s cílem zachování stávajícího pořádku a vytvoření rovnováhy mezi šlechtou, nevolníky a měšťanstvem  částečná eliminace soc. napětí
• český stát jen jednou z provincií habsburského soustátí
• osvícenské reformy se stávají základem zákonodárství v novém historickém období kapitalismu

d) 1789 – 1848

• ústup z pozic osvícenství a osvícenského absolutismu  reakce na myšlenky francouzské revoluce
• potlačení revolučních myšlenek  policejní teror, cenzura, fyzická likvidace politických odpůrců
• vznik velké kodifikace občanského práva v podobě Všeobecného občanského zákoníku
• zánik státu České koruny a vznik rakouského císařství

Kapitalismus

6. období kapitalismu (1848 – 1948)

• zrušeno poddanství, období svobody pohybu, myšlení

• končí nadvláda Habsburků

• vznikají první ústavy – oktrojované = cesta ke konstituci

a) revoluční vystoupení (1848 – 1849)

• boj o ekonomickou, politickou a ideologickou nezávislost národních zemí habsburského soustátí

b) nástup bachovského absolutismu (1849 – 1860)

• stupňující se policejní režim
• rozvoj kapitalismu a volné soutěže, svoboda podnikání

c) doznívání revolučního období (1860 – 1871)

• vytvoření politického kompromisu mezi měšťanstvem a šlechtou
• rozvoj liberalismu
• období konstituce (zakotvení) ústavnosti a rakousko-uherského dualismu
• kodifikace základních občanských svobod
• nastupuje nová spol. síla – dělnictvo

d) masový nástup české buržoazie (1871 – 1914)

• liberalizace volebních programů, svoboda shromažďování a projevu
• kodifikovány významné soc. a národnostní programy
• sílí tlak dělnictva

e) velká zahraniční akce české buržoazie (1914 – 1918)

• rozpad Rakousko-Uherska, vznik samostatného Československa
• výsledkem společných snah domácího a zahraničního odboje

f) fáze vytváření nového československého státu (1918 – 1920)

• obrovské legislativní úsilí vrcholí přijetím první československé ústavy (1920)
• reciproční a recepční normy

g) fáze rozvoje a stability v novém Československu (1920 – 1933)

• prosperita, rozvoj, stabilita vystřídána 1929 světovou hospodářskou krizí a nástupem Hitlera

h) 1933 – 15. březen 1939

• období ohrožení fašistickým Německem, boj za udržení demokracie ve státě a právní kontinuity

i) druhá světová válka (1939 – 1945)

• snaha znovu vybojovat státní suverenitu a samostatnost

7. období socialismu (1945/8 – 1989)

• přechod od demokratických principů k totalitním, socialistickým tendencím pod vlivem KSSS

8. období 1989 a současnost budování právního státu

• zavedeny principy právního státu
• realizace reformy státní správy a legislativy, která probíhá dodnes

Zásady trestního řízení, podezřelý, obviněný, odsouzený

Základní zásady trestního řízení = určité právní principy, vůdčí právní ideje, jimiž je ovládáno trestní řízení

Význam základních zásad trestního řízení je:

1. poznávací – tvoří základ, na kterém spočívá tr. právo procení - umožňují poznat a pochopit cíle, kterých má být dosaženo
2. interpretační – vodítkem při výkladu zákona a jeho jednotlivých institutů - musí směřovat k naplnění cíle uvedeného v ustanovení § 1 tr. řádu a musí být ústavně konformní
3. aplikační – slouží jako důležité vodítko při řešení konkrétních sporných otázek tr. řízení pro tvorbu práva – tr. řád z roku 1961 od nabytí účinnosti byl mnohokrát novelizován

- je třeba zkoumat, zda dosavadní základní zásady tr. řízení vyhovují a zda není žádoucí jejich změna

Dělení podle převažujícího obsahu:

1. obecné zásady (zásada stíhání jen ze zákonných důvodu, zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů, zásada zjištění práva na obhajobu)
2. zásady zahájení řízení (zásada oficiality, zásada legality, zásada obžalovací)
3. zásada veřejnosti
4. zásada dokazovací (zásada vyhledávací, zásada bezprostřednosti a ústnosti, zásada presumpce neviny, zásada volného hodnocení důkazů)
5. zásada materiální pravdy, resp. zásada náležitého zjištění skutkového stavu

Další dělení:

1. zásady obecné, které dopadají na celý systém práva, tedy včetně tr. práva procesního, byť v různé míře (zásada řádného zákonného procesu, přiměřenosti, rychlého procesu)
2. zásady meziodvětvové, přesahující do několika právních odvětví (např. zásada práva na obhajobu)
3. zásady specifické, tj. výlučně právně odvětvové, vlastní jen trestnímu právu procesnímu (např. zásada legality)

Základní zásady trestního řízení:

Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů

• ustanovení § 2 odst. 1 říká, že nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon – je nejdůležitější zásadou trestního procesu

Zásada presumpce neviny

• dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede tr. řízení, hledět, jako by byl vinen

• vina musí být obviněnému prokázána zákonnými prostředky, obviněný není povinen dokazovat svoji nevinu

Zásada oficiality

• orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti

• veřejný zájem na tr. postihá je zásadně nadřazen zájmu jedince

• orgány činné v tr. řízení jsou povinny provést určitý procesní úkon, jsou-li dány zákonné podmínky pro jeho provedení bez ohledu na stanovisko dotčených osob

• platí pro všechny orgány činné v tr. řízení a pro všechna stádia tr. řízení

Zásada legality

• státní zástupce je povinen stíhat všechny tr. činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, nestanoví jinak

• obsahuje jak funkci iniciační , tak funkci akuzační

• se nevztahuje na přestupky a na kárná (disciplinární) provinění

Výjimky ze zásad legality:

1. Případy, kdy státní zástupce stíhat nesmí:

• jde o osoby vyňaté z pravomoci orgánů činných v tr. řízení
• je-li tr. stíhání nepřípustné
• poškozený neudělí souhlas k tr. stíhání v případech zákonem předpokládaných
• jurisdikace státu je zúžena mezinárodními smlouvami

2. Případy, kdy státní zástupce stíhat nemusí (tj. může, ale nemusí stíhat pro tr. čin):

• je-li tr. stíhání neúčelné, trest k němuž může stíhání vést je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne
• tr. stíhání je dále neúčelné, jestliže chováním obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu tr. řízení bylo dosaženo
• jsou-li splněny podmínky pro podmíněné zastavení tr. stíhání nebo pro narovnání (§309)

Zásada rychlosti řízení

1. je považována za základní zásadu tr. řízení

Zásada přiměřenosti

1. orgány činné v tr. řízení musí postupovat s plným šetřením občanských práv zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami
2. aby orgány činné v tr. řízení postupovaly tak, aby co nejméně zasahovaly do základních práv a svobod občanů

Zásada materiální pravdy

1. orgány činné v tr. řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí
2. požadavky na zjišťování skutkového stavu:
3. kvalita skutkových zjištění
4. předmět dokazování
5. rozsah dokazování

Zásada vyhledávací

1. zdůrazňuje, posiluje roli stran v řízení před soudem, a to tím, že strany před soudem nejen navrhují, ale také předpokládají důkazy, které také zásadně budou provádět
2. orgány činné v tr. řízení jsou povinný zjišťovat právně relevantní skutečnosti a vyhledat o nich důkazy i bez návrhu stran

Zásada volného hodnocení důkazů

1. orgány činné v tr. řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu
2. hodnocení důkazů je dovršení procesu dokazování

Zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů

§ 2 odst. 7: Všechny OČTŘ spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení

Smyslem této zásady je zejména posílení výchovného působení tr. řízení, předcházení a zamezování tr. činnosti.

Formy spolupráce:

1. spolupráce s OČTŘ při výběru věci vhodných pro projednání před širší veřejností a zajišťování účasti veřejnosti při takovém projednání
2. spolupráce při rozhodování o nejvhodnějším opatření vůči obviněnému nebo při převýchově obviněného, zájmové sdružení občanů může navrhnout převzetí záruky za chování obviněného, jehož tr. stíhání bylo podmíněně zastaveno, za převýchovu odsouzeného
3. převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti nebo trest zákazu činnosti nebo trest zákazu pobytu. V těchto případech může zájmové sdružení občanů současně navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti
4. zájmová sdružení mohou navrhnout, aby vazba obviněného byla nahrazena jejich zárukou, mohou podávat za obviněného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení, mohou žádat o podmíněné propuštění

Zásada obžalovací

• podstatou je rozdělení procesních funkcí mezi různé procesní subjekty, mezi obžalobu, obhajobu a soud
• jsou odděleny nejvýznamnější funkce, funkce žalobce, obhajoby, soudce a výkon každé z nich je svěřen zvláštnímu subjektu

Procesní postavení stran v řízení před soudem (státního zástupce a obžalovaného s obhájcem), je procesně rovnoprávné, mají stejná práva podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, nabízet důkazy, kterými prokazují svá tvrzení, klást vyslýchaným osobám otázky, vyjadřovat se k prováděným důkazům, provádět samy důkazy

Zásada obžalovací

1. trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání podané státním zástupcem, který obžalobu před soudem zastupuje
2. státní zástupce však může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě
3. soud po podání obžaloby samostatně rozhoduje o všech otázkách souvisejících s dalším řízením, ale rozhodnout může jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu
4. účast státního zástupce při hlavním líčení je povinná
5. obžalovací zásada se neuplatňuje v přípravném řízení

Zásada veřejnosti

• trestní věci se před soudem projednávání veřejně tak, aby se občané mohli projednávání účastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tr. řádu
• rozsudek je nutno vyhlásit veřejně

Zásada ústnosti a zásada bezprostřednosti

• Zásada ústnosti – soud rozhoduje na základě ústního přednesu stran a ústně provedených důkazů
• Zásada bezprostřednosti – soud má rozhodnout jen na základě důkazů, které byly provedeny v řízení před soudem, soud sám vyslýchá obviněného, svědky, znalce

Procesní pravidla

1. pravidlo nezaměnitelnosti složení soudu
2. pravidlo nepřerušitelnosti soudního jednání

Výjimka ze zásady bezprostřednosti:

• institut tr. příkazu, vydává ho soud bez projednání věci a na základě důkazů obsažených ve spisech

Zásada zajištění práva na obhajobu

• ten, proti němuž se vede tr. řízení, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce. Všechny OČTŘ jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv

Smyslem je zaručit plnou ochranu zákonných zájmů a práv osoby, proti níž se řízení vede, tak aby byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které tuto osobu viny zbavují, nebo ji alespoň zmírňují

Obsahem zásady zajištění práva na obhajobu:

1. Právo hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí
2. Právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby
3. Právo vyžadovat od OČTŘ takový postup, aby byl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí

Subjekty trestního řízení

Ti činitelé, kteří mají a vykonávají vliv na průběh řízení a kterým zákon dává k uskutečnění tohoto vlivu určitá procesní práva nebo určité procesní povinnosti.

1. OČTŘ, tj. soud, státní zástupce a policejní orgán
2. Osoba, proti niž se řízení vede (podle stádia řízení a jejího postavení se nazývá podezřelý, obviněný, obžalovaný nebo odsouzený), její obhájce, poškozený, zúčastněná osoba, osoby s tzv. samostatnými obhajovacími právy, úředník Probační a mediační služby a orgán pověřený péčí o mládež v řízení proti mladistvým

Subjektem tr. řízení může být i svědek, znalec, tlumočník, pokud uplatňují nárok na svědečné, znalečné nebo tlumočné, tj. pokud uplatňují v řízení vlastní procesní zájem. Pokud vystupují v řízení z úřední povinnosti, nemají postavení subjektu řízení

Stranou je subjekt oprávněný uplatňovat nebo podporovat obžalobu anebo sebe nebo jiného proti obžalobě obhajovat

• ten, proti němuž s vede tr. řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v tr. řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce, stejné postavení jako strana má i jiná osoba na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek

Osoby v trestním řízení

1. Podezřelý je ten, proti kterému se vede tr. řízení a dosud proti němu nebylo zahájeno tr. stíhání podle § 160. Dále je podezřelým osoba, proti níž bylo vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení a to od okamžiku zahájení jejího výslechu, při kterém ji musí být sděleno, z čeho je tato osoba podezřelá, do okamžiku, kdy státní zástupce podal návrh na potrestání u soudu
2. Obviněný je ten, proti němuž bylo zahájeno tr. stíhání
3. Obžalovaný se stává obviněný po nařízení hlavního líčení
4. Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci nebo pravomocný trestní příkaz

Právo na obhajobu

• Smyslem obhajoby, resp. práva na obhajobu, je ochrana zájmů obviněného v celém tr. řízení

Práva obviněného

1. právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat
2. právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě
3. právo činit návrhy a podávat žádosti
4. právo vyhledat důkaz, předložit důkaz, navrhovat provedení důkazu a za podmínek stanovených v tr. řádu důkazy samostatně provádět
5. právo zvolit si obhájce a radit se s ním
6. právo podávat opravné prostředky

S účinností od 1.1. 2001 – Probační a mediační služba zřízená zákonem č. 257/2000 Sb.

Probace = institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele tr. činu, spojený s určitými prvky pomoci, usnadňující resocializaci pachatele = organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomocí obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů

Protože už mám nějakou chvíli maturitu za sebou, nebylo by špatné napsat něco o mém působení na nové škole a v novém městě - Brně.

Brno je opravdu pohodové studentské město, které jako studenti jistě oceníte :-). Jsou zde pravidelné studentské klubové akce (Starý pivovar, Fléda), různé kluby, které vás zabaví každý všední den (a často více než o víkendu) jako Two Faces, Mersey či Krokodýl zaměřený výhradně na black music a hip-hop (a nebo ty přímo na kolejích - jako třeba na kolejích VÚT).

Krom toho zde můžete zajít na různé koncerty (třeba studentský Gaudeamus), navštívit řadu čajoven, literárních kavárny či hospůdek a steak barů. Jediná výtka v tomto směru je, že někdy je nutné si rezervovat místo. Přes týden to totiž v Brně žije. 

Dalším faktorem může být třeba slušná městská doprava, která ale bývá bohužel často přeplněná (a navíc prý bude zase zdražovat), či dostatek zeleně (ale to je možná dáno tím, že bydlím na dohled od parku Lužánky). Za nevýhodu považuji noční zavírání některých sadů a nedostatečná náměstí v centru. Nemyslím ani velikostí, ale tak nějak nikdy jsem netíhl k tomu si na nich jen tak posedět (ale může to být mnou a mým srovnáním s Trafalgar square v Londýně).

K dopravě ještě doplním, že přes noc od půlnoci jezdí tzv. rozvozy co hodinu (zhruba), přes den to jezdí velice často, není třeba sledovat jízdní řád.

Oproti Praze je tady méně cizinců, ale pokud k jejich přítomnosti tíhnete, není problém je tu nalézt. Já tu mám třeba kamaráda ze Švédska, které zde studuje medicínu. Prostě některých věcí je tu akorát a nemusíte překonávat obrovské vzdálenosti a jste víceméně v dosahu. Samozřejmě to platí v případě, že si neseženete bydlení na okraji Brna.

Co bych přidal ještě za nevýhodu je cena kina, jsem zvyklý na Ostravský Cinestar a tady i se slevou ISIC platím tolik co v Ostravě, ale to už je holt Brno. A navíc nemusíte navštěvovat multikino, i menší (a levnější) kina tu objevíte.

A poslední poznámka ohledně Brna - pro nás ze Slezska či z Moravy je to přeci jen blíž než nějaká (a dražší) Praha. Já to mám domů do tří hodin a víc by se mi asi nechtělo.

Příště se rozepíšu konkrétně o Masarykově univerzitě. 

Filosof Hérakleitos z Efesu

Hérakleitos z Efesu, řecký přírodní filozof, jedna z nevýraznějších osobností antické filozofie, myslitel, jenž je již v antice pro svoji těžkou pochopitelnost nazván “temným”, přichází na svět někdy kolem roku 540 před naším letopočtem v maloasijském Efesu ve vznešené rodině. Byl významným politikem – údajně si dopisoval i s králem Dareem. Byl to původem i způsobem myšlení velmi vznešený muž, aristokrat. Byl hrdý na to, že odmítal demokracii a v boji s politickými protivníky či v krizových obdobích doporučoval svérázný, leč již vyzkoušený prostředek – pověsit všechny spoluobčany. Otráven politikou a lidmi odchází do hor, kde se živil travou a bylinami. Údajně si tím přivodil vodnatelnost, kterou opět léčil svérázným způsobem – balil se do dobytčího trusu. Prameny se shodují v tom, že ho tato samoléčba stála život. Rozcházejí se však v detailech: Jedni tvrdí, že zemřel poté, co si pokrytý hnojem lehl na slunce, druzí hovoří o tom, že ho - pokrytého dobytčími výkaly – považovali psi za mrtvolu a sežrali ho i s kůží a vlasy.

V mládí se Hérakleitos aktivně účastní politického a společenského života rodného města, v té době bohatého a slavného (stojí v něm např. jeden z tehdejších sedmi divů světa, Artemidin chrám), později pak prý, ve vyšším věku, odchází do hor, kde žije poustevnickým životem.

Hérakleitova filozofie

Hérakleitova filozofie je filozofií přírodní - od přírodní filozofie filozofů milétské školy se však výrazně liší: Hérakleitos nezkoumá pouze látkový svět a jeho domnělé či skutečné příčiny, Herakleitos se zabývá i člověkem a jeho duší, je autorem prvního uceleného filosofického systému na řecké půdě vůbec.

Za podstatu všeho, za pralátku, z níž vše vzchází, považuje Hérakleitos z Efesu oheň, a to oheň v symbolické podobě - tento “oheň” pak podle věčného zákona (”podle míry”, jak Hérakleitos říká) cyklicky pulsuje a jeho zhasínáním a opětovným vzplanutím vzniká svět a vše, co jej tvoří.

Svět, který z “ohně” vzniká, je pak světem, v němž vládne podle Hérakleita jednota protikladů - každá věc potřebuje svůj protiklad (noc a den, zima a teplo atd.), které pak spolu “bojují” a mění se jeden v druhý - tato protikladnost věcí, kdy nic není stálé a neměnné, pak vytváří harmonickou jednotu světa.

Svět a jeho harmonické protiklady řídí přitom zákon, který Hérakleitos nazývá “logos” (z řeckého “slovo, myšlenka”) - úkolem člověka pak je tento “logos”, tento rozum, podle kterého probíhá všechno dění ve světě, pochopit a podrobit se mu.

Hérakleitos není zakladatelem žádné filosofické školy, nemá žádné žáky, jeho myšlenkový odkaz je zachován ve spise O přírodě, z něhož se zachovalo kolem 120 zlomků. Sokrates říkal, že by potřeboval jeho knize “O přírodě“ porozumět. Hegel naopak – přes obtíže s interpretací zlomků – tvrdil, že “hlubokomyslný“ Herakleitos představuje “pravý počátek filosofie“.

Hérakleitos přitom ostře odděluje poznání logu (tj. “moudrosti”) a mnohoučenost, která podle - mnoho vědění podle Hérakleita nevede k tomu, že by člověk byl moudřejší, k tomu vede jen a pouze poznání “světového rozumu”, tedy “logos”. Za povšimnutí stojí i výrok: “Prozkoumal jsem sám sebe.“ Nejde o psychoanalytické zkoumání v dnešním slova smyslu. Niternost je obrácena jakoby vně – v lidském já nachází pravé pochopení skutečnosti. Zároveň vyjadřuje obdiv nad hloubkou ducha při pohledu do svého nitra. „Hranice duše nevypátráš, ať tam putuješ jakoukoli cestou. Tak hluboký má logos.“

Hérakleitův vliv na filozofii dalších století je zcela zásadní - pojem logos pak z jeho myšlenkového odkazu převezme ranná křesťanská teologie, kde se stává Slovem Božím. V novověku pak na Hérakleitovo učení o jednotě protikladů naváže G. W. Hegel a dialektický materialismus marxistických filosofů.

(Autor článku: ciecie)

Evropská unie

Historie EU:

• - myšlenka sjednocení Evropy a zajištění stability se po 2. světové válce stala odpovědí na všeobecnou touhu po míru mezi evropskými státy
• - základní kámen integračního procesu byl poležen 9. května 1950 podpisem Schumanovy deklarace
• - na jejím základě došlo k podpisu Římských smluv v roce 1957
• - konkrétní podobu mu dala především Maastrichtská smlouva podepsaná v roce 1992, která dala vzniknout Evropské unii (EU) a jejím 3 pilířům
• - spolupráce v ekonomické oblasti tak byla doplněna o koordinaci kroků v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky a justice

Členské státy Evropské unie:

• Belgie
• Bulharsko
• Česká Republika
• Dánsko
• Estonsko
• Finsko
• Francie
• Irsko
• Itálie
• Kypr
• Litva
• Lotyšsko
• Lucembursko
• Maďarsko
• Malta
• Německo
• Nizozemsko
• Polsko
• Portugalsko
• Rakousko
• Rumunsko
• Řecko
• Slovensko
• Slovinsko
• Spojené království
• Španělsko
• Švédsko

Kandidátské země:

• Bývalá jugoslávská republika Makedonie
• Chorvatsko
• Turecko

Rozšíření Evropské unie v roce 2004

• Státy které vstoupily v roce 2004 do EU jsou převážně nesourodé státy s odlišnou minulostí, s dědictvím totality a ekonomickými problémy
• Je podepsána Ústava a začíná proces ratifikace v jednotlivých státech
• Ratifikace= formální schválení podepsané mezinárodní smlouvy státním orgánem povolaným k tomu ústavou.
• Smlouvy o přistoupení ratifikovali(schválili) národní parlamenty členských zemí EU,Evropský parlament a také nově přistupující státy
• Některé si zvolili parlamentní způsob ratifikace , některé (mezi nimi i ČR) si zvolili referendum(lidové hlasování = rozhodování občanů)
• Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004.
• Naplnila tím jeden z hlavních cílů své polistopadové politiky známý pod heslem „návrat do Evropy“.
• Žádost o vstup do Evropské unie podala vláda České republiky 17. ledna 1996.
• Mimo ČR vstoupili v roce 2004 do EU tyto státy: Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Kypr

Celní unie :

• - celní unie je podstatným prvkem společenského trhu
• - její zavedení bylo prvotním cílem po podpisu Římské smlouvy
• - celní unie byla vybudována v roce 1968 a zahrnovala tato nejdůležitější opatření:
  • zrušení všech celních poplatků a obchodních omezení mezi členskými státy
  • zavedení jednotného celního sazebníku po celé Evropské společenství na zboží dovážené z třetích zemí (část příjmů z těchto cel se stala součástí vlastních zdrojů Evropského společenství)
  • společná obchodní politika jako vnější dimenze celní unie (na mezinárodní úrovni vystupuje společenství jednotně)
• - od roku 1993 existuje jednotný trh a s jeho nástupem skončily veškeré rutinní prohlídky a celní formality na hranicích mezi členskými státy
• - celním správám jednotlivých členských států tím skončily povinnosti spojené s výběrem spotřebních daní a shromažďování statistických údajů
• - rozšíření unie v roce 2004 si zároveň vyžádalo i integrování celních správ nových členských států

Společná měna Euro:

• - Euro (EUR) je měna Evropské měnové unie a po americkém dolaru (USD) je druhým nejdůležitějším reprezentantem ve světovém měnovém systému
• - v součastné době je oficiálním platidlem v 15-ti z 27-ti států Evropské unie a v dalších 6-ti zemích mimo unii
• - krom toho existuje 5 dalších zemí a 2 měnové prostory s pevným přepočítacím kurzem k Euru
• - Euro bylo 1. ledna 2002 zavedeno jako jednotná měna v tehdejších 12-ti zemích EU (Belgii, Finsku, Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku , Portugalsku, Rakousku, Řecku, Španělsku)
• - skupina těchto zemí k nímž od 1. ledna 2007 přibylo i Slovinsko a 1. ledna 2008 Malta s Kyprem, je označována jako eurozóna
• - mimo tuto eurozónu zůstávají ve starých členských zemích jako je Velká Británie a Dánsko, které si ponechávají zatím vlastní národní měny

Pro zavedení Eura v ČR je důležité aby:

• schodek veřejných financí v zemi nepřesáhl 3% hrubého domácího produktu (HDP),
• celkový veřejný dluh nepřekročil 60% HDP,
• dále, aby si ČR udržela cenovou stabilitu a průměrnou inflaci, která po dobu 1 roku
• nesmí přesáhnout více než 1,5% míru tří členských zemí s nejnižší inflací
• dlouhodobé úrokové sazby v ČR nesmí přesáhnout o více než 2% sazby tří zemí s nejnižší inflací,
• poslední 2 roky ČR dodržovala stanovené rozpětí pohybu své měny v mechanismu směnných kurzů

Vstupem do EU se ČR dále zavázala ke splnění následujících podmínek:

• žádná smlouva nesmí být jednostranně vypovězena nebo změněna z důvodu zavedení Eura (princip tzv. právní komunity),
• země bude stahovat národní měnu (koruny) postupně až po určité období-max. po dobu dvou měsících – bude možné platit korunou i eurem (podmínka duálního oběhu)
• v ČR bude platit přepočítací koeficient, který bude neměnný a závazný pro používání k přepočtům cen zboží a služeb,
• zavedení Eura nesmí podle podmínek EU poškodit spotřebitele,
• nesmí vést ani k inflaci a to ani subjektivně pociťované , k tomu by měl sloužit dlouhodobý monitoring cen a období, po které bude povinné označování cen v korunách a eurech,
• náklady vydané na přechod na Euro by se měly držet na minimu

Bankovky, mince, a symbolika

• - grafický symbol Eura připomíná symbol “E” s tím, že namísto střední kratší čáry jsou 2 horizontální čáry, jež prolínají zbývající “tělo” písmene
• - samotný symbol je inspirován řeckým písmenem ,,epsilon´´ s odkazem na Řecko(kolébka evropské civilizace) a na první písmeno slova “Evropa”
• - dvě rovnoběžné střední čáry mají představit stabilitu nové měny
• - bankovky jsou pro všechny země stejné
• - euromince mají stejný rozměr, tvar i hmotnost i jednu stejnou stranu(tzv. evropskou), druhá strana(národní)je v různých zemích různá
• - bankovky jednotné měny jsou vydány v hodnotách – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur
• - na rubu a líci bankovek je uvedena hodnota v arabských číslicích
• - název měna Euro je v latinské a řecké abecedě
• - zobrazení okna a brány symbolizuje Evropského ducha otevřenosti a spolupráce
• - dynamiku a harmonii na každé bankovce představuje symbol Evropské unie – 12 hvězd v kruhu

Ekonomické svobody v rámci unie

Jednotný vnitřní trh EU je charakterizován čtyřmi základními svobodami, kterými jsou: 

• volný pohyb zboží
• volný pohyb služeb
• volný pohyb kapitálu
• volný pohyb osob

Volný pohyb zboží

• Volný pohyb zboží znamená, že zboží vyrobené nebo uvedené na trh v kterémkoliv členském státě EU se uvádí na trhy dalších členských států bez celních či jiných množstevních omezení, což znamená, že se může na trzích dalších členských zemí volně pohybovat
• Technické, hygienické a bezpečnostní požadavky na výrobky jsou v nutných případech sjednocovány, pro ostatní platí zásada vzájemného uznávání národních standardů
• Postupně byly odstraněny celní, technické a fyzické bariéry volnému pohybu zboží

Volný pohyb služeb

• Svoboda poskytování služeb spočívá v právu firem i živnostníků poskytovat služby přes hranice domovského státu, aniž by přesídlili do země zákazníka
• Stát zákazníka nesmí poskytovateli služby klást překážky, které by ho znevýhodnily proti domácí konkurenci
• Široká kategorie služeb zahrnuje průmyslové, obchodní, řemeslné, “nehmotné” činnosti ,vykonávané za úplatu
• Tito poskytovatelé služeb v zásadě podléhají právu země registrace sídla firmy, i když obsluhují klienty v jiných zemích EU

Volný pohyb kapitálu

• Firmy i občané EU mohou z podnikatelských nebo osobních důvodů investovat, převádět peníze, nebo spořit kdekoli v EU
• V 90. letech byly odstraněny překážky pro pohyb kapitálu a jednotná měna umožnila snadné srovnání výnosů z jeho umístění
• Pojem “volný pohyb kapitálu” zahrnuje pohyb věcného kapitálu (právo k nemovitostem, podnikatelské účasti) a peněžního kapitálu (cenné papíry, úvěry).

Volný pohyb osob

• Právo osob cestovat, pracovat nebo usadit se kdekoli v EU má pro členské státy velký politický i hospodářský význam
• Z hlediska občanů EU jde o nejvýraznější svobodu, kterou jim integrace přinesla
• Každý občan členského státu EU je zároveň občanem Unie
• Občané EU mohou volně studovat, podnikat, pracovat, hledat zaměstnání nebo pobývat na penzi v libovolné členské zemi
• Nesmějí však ohrozit bezpečnost této země svým pobytem, být přítěží pro její sociální systém a jsou jim uzavřena některá strategická zaměstnání (policie, armáda, diplomacie) i politická kariéra (vyjma voleb do místních orgánů a Evropského parlamentu)
• Avšak  diskriminace podle země původu je zakázána jak v přijímání do zaměstnání, tak v platových a kariérních podmínkách
• Omezení svobody podnikání jsou pro příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého zakázána
• Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností jednoho členského státu na území státu druhého

Výhody a nevýhody členství v EU

Výhody:

• Volný pohyb osob
• Volný pohyb zboží
• Volný pohyb služeb
• Volný pohyb kapitálu
• Možnost pracovat za výhodnějších podmínek v zahraničí
• Lepší  vymahatelnost práva.
• Vyšší  bezpečnost občanů.
• Větší  trh pro drobné podnikatele
• Vyšší kvalita zboží i služeb (vlivem větší konkurence)
• Šance pro další ekonomickou prosperitu.
• Více dotací, zejména pro zemědělství.
• Společná měna (euro)
• Urychlené zlepšování stavu životního prostředí

Nevýhody:

• Nárůst cen potravin, snížení životní úrovně určitých rizikových skupin(důchodci, nezaměstnaní)
• Přílišná regulace, zkomplikování administrativy, byrokracie
• Zdražení služeb
• Snížení dostupnosti bydlení, nárůst cen nemovitostí
• Odchod odborníků ze země, migrace obecně
• Větší konkurence (V konkurenčním prostředí jednotného trhu nemusí obstát všechny firmy. Konkurence je však jednoznačně pozitivní pro spotřebitele, tlačí dolů ceny a zvyšuje kvalitu.)
• Ztráta státní suverenity
• Ztráta vlastní zahraniční politiky

Charakteristika

• souhrn všech hospodářských činností ve státě (jsou to všechna zařízení a činnosti určená k cílevědomému uspokojování potřeb)
• složitý systém tvořený strukturami, který se musí chovat podle platných právní norem ve státě

Úroveň národního hospodářství

• je míra, do které je národní hospodářství schopno uspokojovat potřeby společnosti (fyzické i právnické osoby)
• úroveň národního hospodářství ovlivňují 3 základní činitele:

1. Přírodní bohatství (nerostné suroviny, lesy na těžbu) - čím více nerostného bohatství, tím by měla být vyšší úroveň, ale teprve když ho umí využít
2. Národní bohatství - vše, co předchozí generace vybudovaly a můžeme to používat (školy, nemocnice, hrady…) - my už do toho nemusíme investovat
3. Obyvatelstvo  
   1. počet obyvatel (čím více, tím více jich může pracovat) - ale záleží také na tom, jak vyjde HDP na obyvatele,
   2. struktura - předškolní a školní věk, v produktivním věku, důchodci,
   3. vzdělanost lidí - čím vzdělanější, tím víc něco nového vymyslí = zvyšují úroveň.

Struktura národního hospodářství

Strukturou národního hospodářství rozumíme členění podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle hospodářských odvětví, která jsou si podobná svými výkony, používáním podobných materiálů, poskytováním podobných služeb. Ale národní hospodářství můžeme také rozdělit na strukturu:

1. sektorovou

• primární (prvovýroba, těžební průmysl)
• sekundární (zpracovatelský průmysl)
• terciární (zdravotnictví, školství, doprava, obchod…)

2. odvětvovou

• v čele odvětví stojí ministr - min. dopravy a spojů, zdravotnictví, školství, průmyslu a obchodu, financí…
• ústřední orgány - vláda, kancelář prezidenta republiky, kancelář parlamentu
• ČNB, Český statistický úřad, BIS

Základní rozdělení podle hospodářských odvětví:
průmysl, zemědělství, lesnictví, stavebnictví, doprava, spoje, obchod, cestovní ruch, peněžnictví a pojišťovnictví, správa, zdravotnictví, školství, kultura, soudnictví, prokuratura, obrana a bezpečnost.
Jelikož je oblast hospodářských odvětví velice široká, uvedu zde pouze základní z nich:

Průmysl

Je hlavním odvětvím každé ekonomiky, protože se podílí nejvyšší měrou na výrobě kapitálových statků. Má největší podíl na zahraničním obchodu i když vybavení neodpovídá požadavkům moderní výroby a na rozvoji řady podniků se podílí zahraniční kapitál. Průmysl se rychleji rozvíjel na severu naší republiky, protože se zde nacházejí zdroje nerostných surovin (hnědě a černé uhlí, rudy, energetika).
Po roce 1989 se výrazně změnila situace v průmyslových oblastech (Mostecko, Ostravsko), protože se rozpadl trh pro bývalé socialistické státy, které odebíraly většinu naší produkce. Podniky se začaly rušit, vysoká materiálová náročnost výroby a nedostatečné vybavení moderními technologiemi zapříčinily špatnou konkurenceschopnost firem. Některé podniky se podařilo oživit prodejem zahraničnímu investorovi nebo podporou ze strany státu.
Základní členění průmyslu:

• těžký průmysl (hutnictví, strojírenství, chemický průmysl, výroba paliv a energie)
• lehký průmysl (zahrnuje především odvětví vyrábějící převážně spotřební zboží - textilní a oděvní, potravinářský, elektrotechnický)

Zemědělství

Zemědělství zabezpečuje převážnou část spotřeby potravin a potravinářských surovin, ale zcela soběstační nejsme. Dovážíme hlavně potravinářské obilí, ovoce a zeleninu. Výroba v zemědělství má dlouhodobější charakter, vyšší stupeň nejistoty, pokud jde o prodej výrobků, menší pružnost v přizpůsobování se změnám poptávky. Z tohoto důvodu se v řadě zemí zemědělská výroba dotuje, protože náklady na výrobu a prodej přesahují možnosti zemědělců. Naprostý nedostatek finančních prostředků je důvodem nižšího nákupu strojů a zařízení, nových technologií, nebo se omezují výdaje na opravy a údržbu. Všechny tyto problémy dohromady zapříčiňují, že lidé nemají tak velký zájem v zemědělství pracovat, protože jistota výdělku není zaručena. Zcela konkrétní případ je vypuknutí nemoci šílených krav (BSE) v Anglii a následné krachy farem, které byly nuceny utratit veškerý dobytek a tím přišly o zdroj obživy.

Základní členění zemědělství:

• živočišná výroba - převažuje v naší republice
• rostlinná výroba - obhospodařuje asi 50 % plochy ČR

Stavebnictví

Vedle stavebních prací při výstavbě, opravách a údržbě budov a staveb, patří do stavebnictví i práce přípravné, průzkumné a projektové. V tomto odvětví začala vznikat po r. 1989 řada soukromých firem, buď nově založených nebo privatizací řady renomovaných firem jako je Metrostav Praha, IPS, Stavby silnic a železnic. Tento sektor se rychle rozvíjí, nabídka stále převyšuje poptávku, proto mnoho firem svoje kapacity uplatní v zahraničí.

Doprava

Doprava prošla za poslední léta řadou výrazných změn. Státní monopolní celky se zprivatizovaly do akciových společností nebo vznikly nové přepravní společnosti.

Základní rozdělení dopravy:

• železniční doprava - monopolní podnik České dráhy zajišťuje provoz téměř po celém území ČR, pouze několik malých lokálních tratí je zprivatizováno. Zaznamenala snížení přepravy také v důsledku vzniku nových přepravních kapacit soukromých firem, ale ne již po železnici, ale po silnicích.
• silniční doprava - zajišťuje přepravu osob i nákladů. Tuto přepravu zajišťují jak podniky se státní účastí, tak i soukromé firmy, které jsou velkou konkurencí státním podnikům.
• vodní doprava - je závislá na klimatických podmínkách.
• letecká doprava - slouží především k rychlé přepravě osob. Po r. 1989 se začal obnovovat i strojový park, který byl zastaralý a byl složen hlavně ze sovětských letounů.

Telekomunikace a pošta

Tato oblast národního hospodářství zaznamenala v posledních letech téměř raketový vzestup. Možnosti komunikace dnes již nejsou omezeny pouze klasickými způsoby posílání zásilek poštou, ale hlavní podíl na přenosu informací mají moderní technologie jako je fax, počítačový přenos dat - e-mail, Internet, široká síť mobilních telefonů. V této sféře funguje velká řada nových soukromých televizních a rozhlasových stanic. Firmy jako jsou EuroTel Praha nebo Radiomobil, poskytující své služby v oblasti mobilních telefonů a přenosu dat, neustále přicházejí s novými a novými nabídkami. Jsou velice úspěšné na našem trhu, protože poptávka stále ještě není uspokojena. Mezi těmito firmami existuje také veliká konkurence, ve snaze přitáhnout co nejvíce zákazníků jsou ochotni nabídnout i velice nízké ceny svých výrobků nebo služeb.

Obchod

Hlavním úkolem obchodu je zajišťovat prodej výrobků a zboží spotřebitelům. Nabídka vysoce překračuje poptávku, téměř žádné zboží není nemožné koupit, jak tomu bývalo před r. 1989 a proto se nikdo nemusí předzásobovat ze strachu, že některé zboží neuvidí delší dobu v obchodě. Konkurence mezi obchody je pro běžného zákazníka asi nejvíce viditelná, protože nakupovat chodí každý a různé druhy akcí či mimořádných slev jistě nepřehlédneme. V posledních letech se vytvořila síť velikých obchodů na okrajích měst tzv. supermarketů, hypermarketů, které jsou postaveny na několika tisících metrech čtverečních a nabízejí ucelenou nabídku zboží pod jednou střechou (TESCO, Globus atd.). V těchto velkých střediscích najde práci hodně zaměstnanců, což je důležité především v oblastech, kde se výrazně zvýšila nezaměstnanost.

Peněžnictví a pojišťovnictví

Tato oblast národního hospodářství byla v minulosti také výhradně pod dohledem státu, nyní funguje řada soukromých bank a pojišťoven na našem trhu. Bohužel ani tento sektor nebyl ušetřen různých neprůhledných akcí a tak hodně bank a rodinných záložen zkrachovalo. V současné době je pravděpodobně největší naší bankou ČSOB, která zajišťuje i provoz všech poboček Investiční a poštovní banky, ta přešla pod její správu v loňském roce.

Ostatní finanční služby jako je větší využívání platebních karet soukromými osobami, bezhotovostní platby pomocí Internetu, telefonu či mobilního telefonu se rychle rozšiřují a jsou také ve stále větší oblibě, protože lidem ušetří čas, který by museli strávit v pobočce banky.

Český statistický úřad

ČSÚ je státní úřad, který má za úkol shromažďovat data z celého národního hospodářství. Činí tak pomocí statistických výkazů, které mají jednotlivé podniky, organizace či podnikající jednotlivci za povinnost pravidelně vyplňovat a zasílat ČSÚ. Tento úřad zpracovává každý rok Statistickou ročenku, kde se můžeme tabulkách a grafech dočíst o růstu či poklesu různých sektorů našeho hospodářství.

(Autor textu: ciecie)

Po některých z vás se před maturitou bude chtít vypracování literárních rozborů, které nejspíše budou i povinnou součástí státních maturit. Je tedy dobré vědět, jak takový rozbor vypadá nebo lépe, co všechno se v něm může objevit.

Rozbor totiž určitě není o vypsání obsahu, tedy toho co se v knize stalo. (Jak to ale u některých skončí…)

Dělí se na jazykový, tematický a kompoziční plán a v každém z nich si toho užijete dost a dost :-).

Pokud tedy chcete začít rozbory psát nebo mít alespoň představu jak vlastně vypadají, projděte si rozbory tady na webu (za které ovšem neručím, literatura mne nikdy nebrala) a následně nakoukněte na začátek učebnice Literatura v kostce pro střední školy od Marie Sochrové (vydavatelství FRAGMENT), kde najdete přehledný výčet všech věcí, které by se v jednotlivých plánech daného rozboru měli objevit.

Uvidíte, že vše bude hned jasnější a že i ty rozbory se nějak zpracovat dají.

Karel Hynek Mácha: Máj

Rozbor

Jazykový plán

Útvary jazyka: Spisovná čeština. Jazyk archaický, knižní, básnický.

Zvukové prostředky: Eufonie (libozvučnost), onomatopoje (zkuvomalba, „řinčí řetězů hřmot“), zvukosled (např.: „Hrdličin zval ku lásce hlas“), rytmus (vzestupný jamb) a rým (obkročný).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí a popisný. Dialogy, monology, řeč postav přímá.

Pojmenování:

• Přímá: Epiteton (básnický přívlastek) – konstans („zelené jezero“, „bělavé páry“) i ornans („růžový večer“), přirovnání („co slzy lásky“), antiteze (otec a syn).
• Nepřímá: Metafora, personifikace („Jezero hladké v křovích stinných…“), metonymie, oxymorón („mrtvé milenky cit“).

Figury: Apostrofa, řečnické otázky, časté opakování slov máj, láska, den a noc.

Tematický plán

Námět: Příběh milenců Viléma a Jarmily. Oba musí tragicky zemřít. Vinu přitom nese společnost.

• (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.)

Téma: Hlavním tématem je životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabíjí svůdce Jarmily, což byl jeho vlastní otec (Vilém byl v dětství z domova vyhnán a proto si svého otce nepamatoval). Za to je zatčen a chystá se jeho poprava. Když se o zatčení dozví Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vilém je poté popraven na popravišti. Vinu nedává sobě, nýbrž otci a společnosti. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.

Epizody: Vyskytují se, doplnění dějě, návaznost na děj. Jedná se o dvě mezihry, první pojednává o přípravách na popravišti (formou rozhovoru), druhá o nářku Vilémových druhů, kteří stratili svého vůdce.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy:

• Vilém – loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.
• Jarmila – milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.
• Poutník – objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!“

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno podrobně (jedná se o krajinu u Doks, pod Bezdězem). Bez bližšího časového vymezení.

Pojetí díla: tragika.

Kompoziční plán

Jedná se o lyricko-epickou báseň.

Kompoziční postupy: Chronologický postup, také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Využití kotrastu jak v tématické (čas přírody a lidského bytí), tak jazykové rovině („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“). Gradace se nekoná, děj je potlačen. Paralela poutníka a Viléma.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem. Paralelní vztah vzpomínkových pasáží.

Forma: Na začátku věnování (to aby byla báseň dostatečně česká).

4 zpěvy, 2 mezihry:

• I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
• II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
• I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.
• III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
• II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.
• IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.

Karel Jaromír Erben: Kytice z českých bájí a pověstí

Rozbor

Jazykový plán

Útvary jazyka: Použití tehdejší češtiny, dnes již archaická a knižní.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Eufonie v rýmu, onomatopoie pro vyvolání pocitu zvuku (vodník), epitetony (především konstans), zvukomalba, přirovnávání, metafory, personifikace.

Balady mají pravidelný rým.

Tematický plán

Námět: Z lidových pověstí.

Téma jednotlivých balad:

• Kytice – Spíše lyricky orientovaná, neurčitá, vypráví příběh matky, která zemře a nechá na světě samotné děti, láska jí však i v záhrobí donutí se o ně postarat a proto je potěší kvítkem, které je nazván mateřídouškou; báseň je očividně ukázáním na krásu jazyka a vlasti a to jak už hrou s tvorbou slov (mateřídouška), tak alegorií, která přirovnává vlast k matce.
• Poklad – Epická balada těžící z křesťanských pověstí; žena jde na Velký pátek lesem a spatří skálu plnou zlata, všechen ten třpyt ji omámí mysl a protože už neunese dítě, nechá ho tam a vezme místo něj zlato – v podstatě jej prodá za pár zlatých; skrytý význam upozorňující, jak může mamon zaslepovat a jak při něm můžeme zapomenout na to, co je opravdu důležité a že když si později uvědomíme pravé hodnoty, může už být pozdě.
• Holoubek – Holoubek symbolizuje svědomí, které ženu, jež zabila svého muže, dožene až k sebevraždě.
• Dceřina kletba – Dcera spáchala zločin, ale jako vinná z toho vychází i její matka, protože ji nedostatečně vychovala.

Motivy: Vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte (především matky a dcery), vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost, nevyhnutelný a neúměrně vysoký trest.

Postavy: Pro Erbena typické ženské postavy, podstatný je vztah matky a dcery. Žena je matkou i dcerou, motiv mateřské lásky. Osud přijímají smířlivě.

Prostředí: Neskutečné, místně neurčité, vychází z lidových pověstí. Stručný popis (verš).

Kompoziční plán

Jedná se o sbírku 13 balad. Lyricko-epické balady z lidových pověstí, ve kterých je každý prohřešek potrestán.

Celá sbírka je uspořádá systémem, kde vždy první a poslední (druhá a předposlední atd.) balada mají stejný námět (jsou zrcadlovým odrazem). Např.:

• Kytice – Věštkyně: motiv národního smutku a naděje, národně buditelské poselství.
• Poklad – Dceřina kletba: motiv mateřské viny.
• Svatební košile – Vrba : vztah mrtvých k živým.

Vnitřní výstavba jednotlivých balad:

• Expozice – Úvod do děje, víceméně statický.
• Kolize a krize – Objevuje se konflikt, často náhodný.
• Závěr – Většinou tragický, někdy s mravním ponaučením.