Od písemné k ústní maturitě

Není teď čas psát, protože jsem si uvědomil, že jsem se flákal a proto se chci učit “až do konce”. Takže jen v rychlosti - maturovali další spolužáci a to většinou za 6, jedné spolužačce se to nepovedlo.

Brrr, hrůza.

Je to tak, někteří z nás to již mají za sebou. Tiše závidím :-). Od těch, od kterých známky znám, vím, že dostali za 4, 5 a 8, což jim přeji. Navíc uznejme, že kdyby oni dostali špatné známky, co bych potom dostal já?

Stejně je to takový zvláštní pocit, čekat na ty mé známky a především na ten můj slavný výkon. Kdybych si mohl vybrat otázku, není problém, jenže… tu si vybrat nemůžu. Kdo ví co si vytáhnu? Něco velmi nehezkého… a pak už se povezu!

Ale to jsou ty horší scénáře, navíc dneska jsem si uvědomil, že se opravdu musím připravit, takže se pokouším uspořádat si znalosti matematiky, abych se zítra a pozítří mohl věnovat literatuře. Víc nestihnu.

Tak to začalo. Nakonec to bylo vcelku rychlé a prosté, vlastně by mne tam ani nepostrádali. A pocity? Rád jsem viděl po nějaké době zase třídu. Popovídali jsme si o našem svatém týdnu a naší přípravě. Pochopitelně jsem se snažil pohybovat kolem lidí, kde jsem předpokládal připravenost menší, abych se trošku uklidnil.

To uklidnění, ale nebylo tak horké, jakoby se všichni poctivě učili. Na druhou stranu byly tam i jedinci, se kterými jsem si v přípravě k maturitě mohl podat ruku. To mě potěšilo, človek v tom alespoň není sám.

Každopádně je jasná jedna věc, čekají mě teď dva dny plného nasazení. Naučení se co možná nejvíce informací do co nejvíce maturitních předmětů. Bude to boj, ve kterém jsem outsider. Musím vyhrát.

V souvislosti s tímto musím taky změnit své motto. Svatý týden už totiž nejistí zhola nic.

Je to tady, pomalý a smutný závěr celého svatého týdne. Psychika se horší, snažím se pochytit nějaké střípky z dějepisu, ale je mi už teď jasné, že potřebuji buď pravěk, přemyslovce, americký boj za nezávislost nebo osvícenský absolutismus, jinak to dobře nemá šanci dopadnout.

Ale co je horší - já už se pomalu ani nedokážu soustředit, mám takový divný pocit, prostě jakobych cítil, že se něco děje, prochází to celým mým tělem… že bych se tak bál? Ale no tak! Kdo se bojí, nesmí maturovat nebo jak znělo to přísloví?

A jedna věc závěrem pro podobné jedince jako jsem já - umět to a odmaturovat není umění! Neumět to a odmaturovat ale bude opravdový důvod k oslavě.

Zní to až hrozivě. Už zítra mě čeká zahájení maturitního týdne. Připraven? Vůbec, nechtěl bych se vidět maturovat již zítra, ale na druhou stranu to budou opravdu muka slyšet o vysmátých spolužácích. Přeji jim to!

I čistě pragmaticky, pokud všichni přede mnou projdou, tak bude vidět, že se to projít dá. Věřím, že ne všichni budou na všechny otázky připraveni a nahrazovat to bude pěkný úsměv a sebevědomý výraz. Bude muset.

Jak to uteklo! Ani se nedá věřit, již jen pár dnů. Doufám, že se tam zítra psychicky nezhroutím, už teď se cítím blbě. Ale jsem připravený. Mám nachystanou zelenou košili se zelenou kravatou, takže se budu snažit být tak energický a odhodlaný jako ta zelená.

Zítra budu referovat. 

Je to nekonečné a nekonečné, čekaní na maturitní zkoušku prostě přestávám zvládat. Potřebuji více dní na přípravu a zároveň, aby to už bylo za mnou, což se mi asi nesplní. No jo, člověk má být skromný.

Ale co že jsem to chtěl? Učení je nuda. Teda, není to nejhorší, některé učivo se celkem dá. Ale uznejte sami, že srovnávat to třeba s lyžováním na čerstvém vzduchu nebo sledováním pěkného filmu to nesnese.

A tak tu sedím. Venku je dneska hezky. Zpívají ptáčci, prosvítá mi tady oknem sluníčko. Ani horko, ani zima. Paráda. S těmi maturitami bych to trošku upravil. Proč nemůžou být častější a menší zkoušky? Takhle se to člověku ani v hlavě nezafixuje, natož, aby to nezapomněl.

Školství by mělo být o něčem jiném, někdy o tom napíšu. To udělám. Akorát tím asi nic nezměním.

A jak mi to jde? Nic moc - opakuji dějepis, některé pasáže. USA - boj za nezávislost a občanskou válku, francouzskou revoluci a Napoleona, chystám se na českou a zahraniční reformaci, společenské revoluce a národně osvobozenecká hnutí. Fuj. Když pomyslím, že koncem dne musím přejít na nejtěžší dějiny 19. a 20. století, dělá se mi nevolno.

Existuje minimálně jeden důvod, proč se snažit nenaštvat kantory z vlastní školy. Mohou se objevit při vaší zkoušce, třeba jako maturitní přísedící. A pořádně vám zatopit. 

Dneska jsem si kontroloval mé přísedící a zjistil jsem, že jsou všichni úžasní - nic lepšího jsem ze školy dostat nemohl, což je přímo královské. Čím jsem si to zasloužil? Ale nic, jedna starost tady bude - předseda. Prý mají předsedové dva hlasy, když se hlasuje o pětce. Matematik jeden… teď už jen tu matematiku nepodcenit. Zítra se ji budu učit - snad. Slíbil jsem si to.

Ale něco pozitivního - nejspíše nejsem sám, kdo se připravuje jen tak tak, dneska jsem zase vyzvídal internetovými protokoly a zjistil, že to budou ještě velké nervy. Nejde o to, že bych neměl projít. Něco umím, ale ne ke všem otázkám. To je ten problém. Ale nejsem sám, to mne může hřát na srdci.

To jsem si včera myslel, že po hře stolního tenisu a chvilky cvičení budu naspeedovaný na dnešní učení. Bohužel, myslel jsem si to špatně. Vstával jsem okolo desáté a odbelhal jsem se posnídat. Tak tak, že jsem se nevrátil do postele a šel si alespoň zasurfovat.

Měl jsem akorát jedinou pauzu - půl hodiny jsem si četl otázku Nové rysy světové prózy první poloviny 20. století, která mi šla překvapivě dobře, ale co si budeme nalhávat - více než polovinu autorů jsem vynechal a zopakoval jen ty, které jsem někdy slyšel (ano, při procházení mých materiálů často narážím na autory, jejíchž jména jsem v životě neslyšel…).

A co dále? Když už jsem v té první polovině 20. století zopakuji si českou literaturu tohoto období, což by znamenalo, že by mi chyběli jen dvě-tři otázky z literatury na které jsem vůbec nesáhl (a pochopitelně je něco z toho poezie po roce 1945). Zní to hezky, horší je fakt, že se mě nesmí nikdo na nic zeptat, protože v tu chvíli ze sebe u většiny otázek nevydám vůbec nic.

Mno ale tak jako tak se musím posunout dále, takže prostě zbylé otázky vynechám a začnu s dějepisem a matematikou. V neděli bych mohl alespoň dvě hodiny věnovat angličtině, protože sice tam bude text, ale taková otázka chození do divadla by mne mohla rozhodit…

Není jistě divu, že tento rok maturuje dost lidí, chtělo by se říci o to více blogerů-maturantů, ale je to pochopitelně jen zlomek. I tak nás je asi dost.

Sice všechny neznám, ale třeba ještě nějaké objevím.

Zatím vím minimálně o mně, bratrovi, Matěji Černém, Csabovi Botošovi, mecovi, fremovi z Chomutova a Jakubovi Šťastném. Narazil jsem i na pár dalších, co se zmínili, že maturují, ale nic moc o nich nevím :-). Třeba bych mohl zmínit alespoň Ivu, protože o své přípravě taky něco napsala nebo spolužáka Kubu, který si udělal generátor skupin otázek, které může dostat. Pěkné.

A všimli jste si co mají společné? Psát, publikovat a tvořit. Často i o věcech, které nemají s maturitní tématikou vůbec nic společného.

A ještě na zimmiho jsem si teď vzpomněl, když mi přibyl v RSS čtečce nový článek.

Poznámka: Pokud jsi blogující maturant, budu rád, když se v komentářích přihlásíš.

Tak taky něco napíšu k těm Národním srovnávacím zkouškám (NSZ) společnosti SCIO.

Jako řada dalších lidí, kteří ať už chtěli nebo museli, zúčastnil jsem se Národních srovnávacích zkoušek. Já je sice dělat nemusel, ale mohl jsem si díky nim zajistit místo na vysoké škole a být tak přijatý před klasickým přijímacím řízením a být tak bez stresu a pohodě, čehož jsem rád využil. Ostatně stačí mi již ten, který mám z maturity. 

Na fakultě, na kterou jsem se přihlásil, jsem si mohl vybrat, zda budu dělat Národní srovnávací zkoušky z matematiky a nebo z Obecných studijních předpokladů. Kdo si uvědomuje složitost matematiky, volí podobně jako já, Obecné studijní předpoklady. Nemusím si totiž nic dokazovat, jen jsem chtěl být přijatý na vysokou školu.

Což se mi i bez problémů podařilo. Ale o tom jsem se ani zmiňovat nechtěl, naopak, chtěl jsem napsat svůj názor na zastřešující firmu SCIO a jejich Národní srovnávací zkoušky. Můj bratr se již o těchto zkouškách zmínil, nutno říci, že spíše negativně a přidali se i další v komentářích.

Já bych chtěl poznamenat alespoň tolik, že o zkorumpovanosti nemůže být moc řeč. Ne proto, že bych naivně věřil, že se nikdo nedostane k zadání nebo výsledkům, ale spíše proto, že jsem přesvědčen, že jsou takové přijímací zkoušky naopak právě více regulérní. Ono, to že to připravuje externí firma něco znamená.

Co totiž vím já, jsou právě různé machinace na samotných fakultách vysokých škol. Dokonce i samá Právnická fakulta Karlovi Univerzity (nebo právě proto, že se jedná o PF UK?), v době kdy ještě na SCIO nepřešla, musela přistoupit k zasílání otázek z přijímacího řízení všem, protože se stávalo, že řadě lidí se do ruky přece jen dostávali.

To znamená, že SCIO minimálně nebude horší, jak si řada lidí myslí. Druhá strana mince ale zůstává - samotné otázky a podmínky. Nemožnost dojít si na sociální zařízení je mi sice také nesympatická, ale zeptejte se sami sebe - jak to je na jiných přijímacích řízeních? Jaké je to u ústní maturitní zkoušky? Je opravdu SCIO ta zlá zkorumpovaná společnost, která vám neumožní ani jedno vyčůrání? 

Jistě ne. Jedna věc ale zůstává. Otázky a především neochota vlastní kritiky. Zašlete společnosti SCIO připomínku předraženou SMS zprávou, když žádné připomínky nezohledňuje… Ano, některé jsou výkřiky do tmy, ale některé jsou opravdu sporné.

Tož tak.