Tak konečně mám chvilku na napsání těch zážitků a pocitů, jdeme na věc :-).
10.45 odjíždím s předstihem do Opavy, v myšlenkách se mi honí spoustu věcí, každopádně si pořád procházím v duchu situace, co by se stalo při vytáhnutí některých otázek. Třeba s takovou geometrií bych to asi neudělal. Říkám si nevadí, stejně je to o štěstí, tak se mi snad kvůli tomu nikdo nebude smát. Taky ale nepodceňuji situaci a říkám si, že když už jsem ten dějepis tak nějak bral obloukem při té přípravě, chce to ještě něco zopakovat. Tak co třeba druhou světovou válku? Dobrá, proč ne, cesta do Opavy trvá přes půl hodiny, usadil jsem se, otevřel odmaturuj z dějepisu 2, nalistoval druhou světovou a začal si číst.
V Opavě jsem naklusal do školy, vyběhl schody a už potkával spolužáky, kterým to zrovna skončilo. Byli to zrovna víceméně ti, kteří to přes rok docela flákají. Na jednu stranu se utěším, oni dali, já taky dám. Na druhou už to tak slavné nebylo. Měli nehorázné štěstí. Když jsem slyšel, že si v češtině tahali otázky jako Čapka a demokratický proud nebo ženy autorky a hrdinky, podlamovali se mi trošku kolena. Nejen, že zrovna tyhle jsem uměl asi nejlépe, ale navíc nevytáhli žádnou poezii, které jsem se bál nejvíce.
Od této chvíle mi na sebevědomí nic nepřidalo. Spolužák, který měl největší problémy prolézt vůbec v jednotlivých ročnících, mimo jiné i v angličtině, flegmatik a flákač, mi s radostí oznámil, že to asi má. Nakonec měl za devět, z angličtiny za 3. Tohle nečekal nikdo. Spíše se dělali úvahy na otázku, zda vůbec. Pro představu, abyste věděli jaký člověk může prolézt, vytáhnu něco z jeho repertoáru.
Například po článku o důchodci, který se nakonec zabavil golfem, mu byla položena otázka, co bude dělat v důchodu on. Odpověděl: “He play golf.” Tedy naprosto jinak, gramaticky špatně a ve špatném čase. Podobné situace se konali každou hodinu angličtiny, takže kantorka pořád zvažovala, zda jej připustit k maturitě. Připustila a on to zvládl za 3. Možná se opravdu zlepšil, co já vím, ale říkal, že si angličtinu taky nepřipravoval jako já. A když už jsem u něj, při maturitě ze zeměpisu, měl hezkou odpověď na aerolinky - podle něj se jedna z nich nazývá Air Force One :-). Úsměvné. Ne opravdu, jestli maturujete ze zeměpisu, tak si asi taky nic nepřipravujete.
Ale zpátky k tématu.
S nejistotou jsem začínal matematikou. Necítil jsem se svůj, navíc jsem si doma nepropočítaval žádné příklady… nebo počkejte - vlastně ano - asi tři, samozřejmě z témat, která jsem nedostal. Vytáhl jsem si číslo 16. Čísla jsem si v žádném předmětu nepamatoval, takže jsem hned zmatkoval, není to geometrie? Nebyla. Byly to posloupnosti a řady. V tom jsem uviděl první otázku - co je to posloupnost? “A co je to ta posloupnost vlastně,” ptál jsem se sám sebe. Na definici jsem si jakžtakž vzpomněl, horší to už bylo s příklady. Vzorce jsem si taky nepamatoval. Navíc jsem nevěděl, které hledám, takže jsem se snažil u každého příkladu přijít aspoň na to, jaký je postup. Ano, toto byl také kámen úrazu.
S nevypočítanými příklady jsem šel k tabuli. Předseda-matematik zrovna chyběl, což bylo jedině dobře. U tabule jsem totiž z patra, takříkajíc live, počítal a vymýšlel, jak že to vlastně bude. Nakonec něco šlo, něco hůře. Když jsem nevěděl, řekla ať si vezmu ten svůj papír a opíšu to 
na to si ho sama vzala do ruky. “Jak to tam máš?” tázala se při přebírání mého papíru. Po tom co jej viděla, pochopila. No nebudu se v tom pitvat, matika za moc nestála, horší bylo to, že jsem nemohl být už, jak se to říká, na pohodu. Věděl jsem, že se mi moc nedaří a říkal si jaké otázky na mně asi tak zbyly v ostatních předmětech. I tak, po prvním předmětu to ze mě trošku spadlo, už vím, jak to probíhá a že to není nic jiného než běžné zkoušení s více lidmi.
Angličtina. Nepřipraven, ale nechávalo mě to chladným. “Vždyť je tam text.” Jasný. Dostal jsem meals, na jednu stranu blbé, na druhou tam bylo blbých otázek tak polovina, tak co jsem čekal, že? Na potítku to byly trošku nervy. Meals? To asi budou chtít vyjmenovat jídla, že? Ne, že bych žádná neznal, ale prostě jsem si neuměl vzpomenout. A to, že jsem si jako jediné tohle z témat právě četl při přípravě mého zápisku o české a britské kuchyni, je už opravdu ironie. Jak se řekne hovězí? Ano, takhle kriticky jsem na tom byl. Nakonec jsem si na beef vzpomněl, horší to bylo s národním jídlem - vepřo, knedlo, zelo. Vepřové - pork, to jsem si vzpomněl, myslím, že nakonec i na roasted pork. S knedlíky a zelím to bylo horší. Na knedlíky jsem si vzpomněl, ale na zelí už ne. Až při zkoušce, kdy na to čekali zkoušející aspoň pět sekund. A další jídla? Vzpomněl jsem si na svíčkovou, nakonec jsem ji ale při zkoušení vůbec neřekl, prostě jsem se snažil z tématiky vyjmenovávání jídel dostat jinam :-). Aspoň ten text byl velice jednoduchý, něco o Einsteinovi.
Dějepis. Teď měla přijít ta sranda. Prý ale byla naše paní kantorka ta nejzlatější a nejhodnější a nebylo se čeho bát. Při otázce, zda se věnovat i seminární práci, jak se mě zeptala, jsem odpověděl ano a v duchu dodal “musíme” a šel si tahat otázky. Druhá světová válka, no podívejme. Že by? Takže spoléhání na seminárku bylo ta tam, protože jsem málem nic nestihl ani k otázce. Věděl jsem toho příliš moc. “Ale mi nemáme tolik času! Pět minut pryč a ty jsi pořád v Polsku.” Popisoval jsem první blitzkrieg, tak co. Nakonec mě přinutili vynechat celou Afriku, celý Balkán a útok na Rusko zrychlit. Při této zkoušce jsem měl nejvíce čumilů, ale nakonec mi to kupodivu nevadilo, haha. Také jsem si všiml, že během zkoušky zkoušející uznale přikyvovala a ještě se mimikou obracela na přísedící, jako že ať si všimne, že umím. Krásné. Pravda, v těch měsících jsem trošku plaval, ale to jsem si našel v atlase, takže bez problému.
No a to se dostáváme k závěru, hřebu odpoledne. Literatura, otázky vybrané. No měl jsem štěstí, byl to samizdat. Hlavně, že ne poezii. To by skončilo za 4 a to jen proto, jak se později ukázalo, že naše češtinářka zaujala taktiku “všechny pustím”. Pustila. Po zkoušce řekla spolužákovi, že to bylo na 4-, spíše horší :-). A já? Začínalo se rozbory. Vybrala si Revizora od Gogola, toho jsem opravdu četl, takže to šlo, akorát jsem si nevzpomněl na jména vedlejších postav, takže když se mě zeptala na otázku, komu odpovídala nějaká vlastnost, nemohl jsem ani tipnout. Ale pro změnu ocenila mou poznámku o použitém jazyce. Otázka se pak taky nějak zvládla. Něco jsem věděl, nějaký Škvorecký a Salivarová, Vaculík, vcelku to šlo… na některé autory jsem si moc nevzpomněl, ale když je načala, něco jsem řekl. Pohoda.
Zato texty, ty byly pořádně těžké, zvlášť když nečtete povinnou a doporučenou četbu :-). Ze čtyř jsem poznal jeden jediný - Žert, ale nevzpomněl jsem si, kdo jej napsal. Stejně se mně na texty nakonec neptala - jen na ten první. Ten jsem sice sám nepoznal, ale přísedící se vždy, když zadala na potítku otázku, sklonila a rozluštila nerozluštitelné. Akorát u toho žertu mi stejně autora neřekla a něco sama nepoznala. Dokonce i mluvnici jsem měl krásnou. Bál jsem se nějakých složitostí a ejhle - věta jednočlenná a dvojčlenná. Bohužel jsme již mluvnici nestihli, asi nikdo, protože jsme měli ty rozbory děl.
Po této zkoušce jsem pocítil euforii, je to za mnou. Po vyhlášení výsledku nebo slavnostním ukončení, jsem už necítil nic. Prostě to všechno spadlo poslední zkouškou.
A známky? Ty podstatné nejsou, jak se příště rozepíšu, ale určitě jste zvědaví, takže tady jsou: matematika za 3, angličtina za 2, dějepis překvapivě za 1 :-), no a čeština za 3. Myslím, že ta čeština byla na 2, ale holt se přiklonila ke známce z písemné.
Hotovo. Úkol splněn.