Od písemné k ústní maturitě

Světová středověká literatura

Charakteristika doby

• 5. – 14. (15.) st.
• centra vzdělanosti – kláštery, chrámy, školy, hrady, města, univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge, KU)
• roste význam literatury = nositelka náboženské mytologie, myšlenek
• středověk ovlivněn křesťanstvím
• společnost: 1. duchovenstvo ; 2. vrchnost (panstvo, feudálové, šlechta) ; 3. poddaní
• víra v posmrtný život  útrapy v životě  štěstí po smrti
• církev – zneužívání své moci – vlastní zájmy, blahobyt
• později prosazování i světských vlivů-  feudálové – měšťanstvo

Žánry středověké literatury

Lyrika

- duchovní písně, modlitby

Drama

- náboženské – vyvinulo se z her o největších náboženských svátcích

Latina = univerzální jazyk

postupem doby pronikají i národní jazyky

Epika

- nejčastější legenda – vyprávění o životě svatých mužů (světců) – použití fantazie, i racionální základ

- hagiografie 

Gotika

• vrcholný středověk – feudální společnost  pol. 12. St. – Francie rozšíření do dalších zemí
• spojena s upevňováním feudální společnosti, rozvojem měst, centralizací
• především náboženské umění – i světské vlivy,  feudálové, panovníci, měšťanstvo,,architektura, výtvarné umění, umělecké řemeslo  zlatnictví, řezbářství
• projevem bohatství – bohaté honosné umění

Architektura

• katedrály – dómy, chrámy, kláštery, kostely, sakrální stavby
• hrady, města, hradby, mosty, domy, radnice
• nejtypičtější vertikálnost , vztah člověka k bohu, něčemu nadpozemskému
• stavby vysoké, štíhlé, elegantní
• lomený oblouk, křížová klenba
• vnější opěrný systém = systém pilířů a oblouků
• vysoká štíhlá okna – mozaika (vitráž = technika m. – jednotlivá sklíčka vkládána do ocelových  proužků)
• ohromně prosvětlený prostor – interiér
• chrámová loď – světlo ⇒ atmosféra – duchovno
• ohromná zdobnost interiéru ⇒ bohatství a moc, síla církve a panovníků
• oltáře, monstrance
• členitost

Stavby

• katedrála Notre – Dame (Paříž)
• Remeš (Francie)
• Chartes (Francie)
• Milánský dóm
• Westminster (Anglie)
• katedrála v Kolíně nad Rýnem
• dóm v Košicích

Šlechtická literatura

• světského charakteru
• psána feudály – jejich potřeby
• 12., 13. a i 14. st. 
• zákl. obsah  postava středověkého feud. Ideálu – rytíř, šlechtic  oddanost, udatnost,  Víra, ochránce slabých, šlechetný k ženám
• postupně se objevuje více dobrodružnosti, exotičnosti
• lyrika i epika  často odkaz na starověk – podobnost antických hrdinů.

1) Hrdinská epika

• rytířské eposy
• hrdinové a děj často podobný

Píseň o Rolandovi

- 11. století - Francie

 Píseň o Cidovi

- polovina 12. století - Španělsko

Slovo o pluku Igorově

- asi 12. století - Rusko

 Píseň o Nibelunzích

- 13. století - Německo

2) Rytířská epika

• od 12., 13. st. proměna šlechtického ideálu
• rytíř, hrdina  vzdělaný, inteligentní, smýšlení odpovídající dobovým ideálům

 o anglickém králi Artušovi

 Tristan a Isolda

- nejznámější starokeltský epos

3) Dvorská milostná lyrika

• lyr. literatura – písně  určené urozeným dámám  vyjadřovala šlechtický kult ženy
• žena  ideál – urozený muž (rytíř) sloužit, vyjadřovat úctu, lásku – abstraktní touha, láska k ideálu nešťastná – vdané
• původ – 12. st. Francie – Provance
• trubadůři (Francie) = minstrelové (Anglie) = truvéři (Francie) = minnesängři (Německo)
• rozvoj této lyriky vyjadřoval hospodářskou stabilitu feud. Společnosti
• pastorála = pastýřská idylická milostná píseň
• epištola = milostný list, dopis
• svítáníčka = alba = rozloučení milenců za svítání, rozbřesku)
• kancóna = písně

Měšťanská literatura

• 2. pol. 14. století
• vznik ve městech – měšťané, studenti, žakéři
• soustřeďovala se na každodenní měšť. Problémy
• v době rozvinutí šlechtické spol. – 14. st.
• snaha o zábavnost, komiku  částé žánry – satira, parodie, ironie  zesměšnění
• stala se oblíbenou, hodně čtenou ,zájem o literaturu i mezi vrstvami bez vzdělání
• žakéř = bavič, recitátor
• zvířecí epos = delší bajka

Román o lišákovi (poč. 13. st.)

• i dramata – bez nábož. Obsahu  frašky, komedie (náměstí, tržiště, před kostely)
• autoři zesměšňovali i sami sebe – studenti

Historický vývoj českého státu a práva – charakteristika jednotlivých údobí

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti

Všeobecně uznávaná periodizace:

Prvobytně pospolná společnost-neznala soukromé vlastnictví ani dělbu práce, později obdělávání půdy-získání ohromných prostředků, rodové zřízení-matriarchát.

Následně se rod organizoval po linii matky-matriarchální rod, později rod v podobě patriarchální - společenské vztahy upravovány normami zvykovými a tradovaly se ústně, nepsané a nekodifikované.

Otrokářství - někde se nerozvinulo, slovanské osídlení řád překonaný - zde feudální uspořádání - vytvářena řada pravidel a právních obyčejů, ovlivnění majetkového, rodinného, trestního práva

Období feudalismu-od 9. st. do 1848- předpoklady pro vznik prvních státních útvarů na našem území, následně kapitalistická

1. období raně feudálního státu a práva 9.-11. st.
2. období rozmachu feudalismu a státu a práva 11.-14 st.
3. období husitského hnutí 15.-1434
4. období stavovského státu 1434-1620
5. období absolustického státu a pozdního feudalismu 1620-1848
6. období kapitalismu 1848-1945
7. období socialismu 1948-1989
8. období 1989 a současnost budování právního státu

Vývoj státu a práva na území velké Moravy

Velkomoravská říše 833-906 nejstarší ranně středověký stát na dolním toku Moravy, zahrnovala 2 knížectví-moravské a nitranské

Hospodářství-základ zemědělství, výroba želez.předmětů, šperků, obchodní styky s Franskou a Byzanskou říší, stavebnictví. Střediska-rozsáhlá hradiště

Raffelttenský celní tarif 903-4-o soli, s kterou obchodníci z Moravy obchodovali

Mojmírovci

Mojmír I.

- kníže Mojmír - připojil Nitranské knížectví

- kníže Rostislav – povolal Cyrila a Metoděje (863), aby pomohli rozšířit křesťanství prostému lidu srozumitelným jazykem

- hlaholice (hlaholit = dát ve známost; 38 písmen - 1.az, 2.buky => azbuka)

- cyrilice (10.stol. na základě hlaholského písma)

V této době vzniká

- Zákon sudnyj ludem - v 9.stol. zpracovali Cyril a Metoděj pro potřeby VM. Obsahuje právní normy trestní i občanské, mírné tresty (pokání apod.) - vzorem byla byzantská památka Ecloga. 1.slovanská památka

- Nomokanon - Metoděj, na podkladě byzantské památky Synagogy

- charakter státu

- dědičné knížectví, nejprve synovci, později primogenitura (prvorozený syn)

- kníže - legislativa a justice

- družina - šlechtici, kteří byli pověřeni vojenskými úkoly

- sjezd knížat - zárodek zemských sněmů (jistá poradní a soudní pravomoc)

- palatin - správce paláce

- tavernicus - správce financí

- správní jednotky - hradní župy (župan - administrativní a soudní pravomoc, archipresbiterové - kněží - právní a soudní pravomoc ve věcech církevních)

- teorie translatio regni - teorie přenesení království, pokračování tradic VM na území Čech v oblasti Českého knížectví

Velkomoravská říše

Velkomoravská říše -raně středověkým státní útvar, který se opíral o právní kulturu, státní a později i církevní organizaci.

Základem-vláda knížete, který se opíral o družinu věrných bojovníků-byli na něm závislí, byli jeho služebníky.

Župan-správce dvora, taverník-správce financí, číšník, stolník.

Franská říše-permanentní vojenská hrozba, Svatopluk se zavázal platit roční poplatek. Frankům-výkup z mezinárodní vojenské hrozby.

Byzanská říše-spojenec.

Právní dějiny-právo obyčejové, tzv. Soudní zákon pro laiky-aplikoval normy církevního práva na světskou společnost, 33 článků, tr. právo, majetkové a manželské-rodinné.

-používán tehdy, když chyběl obyčej

další předpis-Anonymní homilie a překlad Nomokánonu

906 zánik Velké Moravy, navazují čeští Přemyslovci, přežila hradská organizace, zachovala se tradice nejvyšších stát. úředníků v uherském státě

Periodizace dějin státu a práva

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti.

Předstátní a předprávní perioda (pravěk – 8. století)

• časově velmi dlouhá a nesrovnatelná s dalšími historickými periodami
• nejstarší památky lidské civilizace – Afrika, 35 mil. let
• prvotně pospolná společnost – historicky nejstarší předstátní společnost na našem území
• neexistence soukromého vlastnictví a dělby práce, zákl. organizační jednotkou rod
• neolitická revoluce, domestikace zvířat  obdělávání půdy
• rozvoj výroby a technologií  směna, obchod
• matriarchát (rod se organizoval po linii matky)  patriarchát
• od 8. století př. n. l. (v době bronzové) se začíná vytvářet soukromé vlastnictví
• rody se posléze sdružují do kmenů (plemen)
• spol. vztahy upravují zvykové normy tradované ústním podáním (nepsané)

Období keltské (5. – 1. století př. n . l.)

• první pravěcí obyvatelé, které můžeme pojmenovat jejich kmenovým jménem – Keltové (Galové)
• jedním z keltských kmenů Bojové
• po germánské invazi Keltové buď vyhnání nebo uvedeni v závislost na Germánech

Období germánsko-římské (1. – 4. století)

• zvláště Morava a Slovensko vykazují stopy římské civilizace
• na našem území žijí v této době také Germáni

Slovanské období (4. – 8. století)

• Slované vytlačují Germány na západ

Feudalismus

V tomto období se vytvářela řada pravidel a právních obyčejů, která ovlivňovala pozdější charakter majetkového, rodinného i trestního práva.

1. období raně feudálního státu a práva (9. – 11. století)

• spojené s historií Sámovy říše, Velké Moravy a Přemyslovského státu
• hlavní spol. silou je feudál a jeho feudum, formou státu je raně feudální monarchie (knížectví) s řadou rysů prvotně pospolné společnosti
• místní správa hradů a větších sídelních aglomerací
• právní obyčeje, většinou nekodifikované podoby
• svobodné obyvatelstvo se zabývá zemědělstvím a řemesly
• řeší se zejm. otázky nástupnictví, majetkových práv (feudum, nedíl) i postavení žen (právo věnné)

2. období rozvinutého feudalismu, rozmachu státu a práva (11. – 14. století)

• období feudální rozdrobenosti (11. století – 1222)
• rozpad státu na řadu právně a ekonomicky relativně nezávislých panství, která se jen velmi obtížně podrobují centrální státní moci (panovníkovi)
• vliv údělového systému – rozdělení vlády mezi mužské příslušníky přemyslovského rodu, kterým byla svěřována panství jako zvláštní údělná knížectví; na nich vládla téměř neomezeně a byla ekonomicky nezávislá (Brněnsko, Břeclavsko, Olomoucko, Znojemsko aj.

3. období překonávání feudální rozdrobenosti (1222 – konec 14. století)

• 1222 Zlatá bula Ondřejova odstraňuje postupně rozdrobenost a posiluje ústřední moc panovníka; byla dohodou mezí církví a státem, kdy jsou zvýšeny pravomoci církve za její podporu centralizace státu
• přispěla také města – politické, ekonomické i vojenské nástroje v rukou panovníka
• panovník hledá a nachází oporu v drobné šlechtě a církvi tak, že od 14. století hovoříme o centralizující monarchii, s prvními zárodky politického a sociologického programu stavovství
• období husitského hnutí (15. století – 1434)
• první pokus o reformu církve  předpoklady pro vznik novodobého státu ve smyslu občanské společnosti a vlastní pojetí práva
• požadavky na zrušení monarchie, vzrostlo politické postavení rytířů a měst, vč. postavení městského obyvatelstva a městského práva

4. období stavovského státu (1434 – 1620)

• prosazuje se po definitivní porážce husitského hnutí
• vedle panovníka se na výkonu státní moci podílejí velkou měrou spol. skupiny, limitované určitým spol. postavením, které ovšem disponují škálou politických a hosp. práv – účastní se sněmu a zastávají uvolněné státní funkce
• při tvorbě práva převládají sněmovní usnesení, formuje se zemské právo a práva zvláštní
• jsou kodifikovány právní statuty jednotlivých spol. a mocenských zájmových skupin
• vrchol právní kultury – období velkých právních kodifikací a vyvrcholení české právní feudální kultury
• šlechticko-měšťanská reakce na husitství (1434 – 1500)
• šlechta ve spolupráci s městy upevňuje svoje postavení a je namířena proti selskému stavu
• upevňuje se poddanství, obnovují se vztahy k pozemkové, vrchnostenské správě
• vzniká institut tzv. poprávce – po právu vykonávají nálezy
• upevňuje se postavení katolické církve a kléru vůbec

5. předbělohorské období (1500 – 1618)

• stupňuje se latentní spor mezi městy a šlechtou – spor hospodářský a politický (ne právní)
• právo várečné
• vítězí šlechta; města poražena a je zbržděn jejich historický vývoj
• 1526 nástupem Habsburků na český trůn dochází ke sblížení uherských, rakouských a českých zemí
• dochází k právní kodifikaci zemského a městského práva
• 1618 – 1648
• stavovským povstáním jsou Habsburkové dočasně zbaveni dominantního postavení v Evropě
• mění se struktura Zemí koruny české, mění se volební systémy, je posíleno postavení aristokracie a měšťanů

6. období absolutistického státu a pozdního feudalismu (1620 – 1848)

• upevňování centrální státní moci a absolutismu
• ohrožení české státnosti a samostatnosti vídeňským centralismem

a) 1620 – 1680

• třicetiletá válka  úbytek obyvatelstva (zejm. venkovského), nižší životní úroveň
• upevňuje se nevolnický systém  roste soc. napětí a represivní složky státní moci
• násilná rekatolizace, germanizace a důsledná fiskální politika
• masové povstání 1680  snaha regulovat na právním základě vztahy mezi šlechtou a nevolníky

b) 1680 – 1749

• ekonomický rozvoj – manufaktura, zejm. v pohraničí
• 1749 dovršen proces česko-rakouské centralizace a ztráty suverenity Čech

c) 1749 – 1789

• nástup osvícenského absolutismu  reformy s cílem zachování stávajícího pořádku a vytvoření rovnováhy mezi šlechtou, nevolníky a měšťanstvem  částečná eliminace soc. napětí
• český stát jen jednou z provincií habsburského soustátí
• osvícenské reformy se stávají základem zákonodárství v novém historickém období kapitalismu

d) 1789 – 1848

• ústup z pozic osvícenství a osvícenského absolutismu  reakce na myšlenky francouzské revoluce
• potlačení revolučních myšlenek  policejní teror, cenzura, fyzická likvidace politických odpůrců
• vznik velké kodifikace občanského práva v podobě Všeobecného občanského zákoníku
• zánik státu České koruny a vznik rakouského císařství

Kapitalismus

6. období kapitalismu (1848 – 1948)

• zrušeno poddanství, období svobody pohybu, myšlení

• končí nadvláda Habsburků

• vznikají první ústavy – oktrojované = cesta ke konstituci

a) revoluční vystoupení (1848 – 1849)

• boj o ekonomickou, politickou a ideologickou nezávislost národních zemí habsburského soustátí

b) nástup bachovského absolutismu (1849 – 1860)

• stupňující se policejní režim
• rozvoj kapitalismu a volné soutěže, svoboda podnikání

c) doznívání revolučního období (1860 – 1871)

• vytvoření politického kompromisu mezi měšťanstvem a šlechtou
• rozvoj liberalismu
• období konstituce (zakotvení) ústavnosti a rakousko-uherského dualismu
• kodifikace základních občanských svobod
• nastupuje nová spol. síla – dělnictvo

d) masový nástup české buržoazie (1871 – 1914)

• liberalizace volebních programů, svoboda shromažďování a projevu
• kodifikovány významné soc. a národnostní programy
• sílí tlak dělnictva

e) velká zahraniční akce české buržoazie (1914 – 1918)

• rozpad Rakousko-Uherska, vznik samostatného Československa
• výsledkem společných snah domácího a zahraničního odboje

f) fáze vytváření nového československého státu (1918 – 1920)

• obrovské legislativní úsilí vrcholí přijetím první československé ústavy (1920)
• reciproční a recepční normy

g) fáze rozvoje a stability v novém Československu (1920 – 1933)

• prosperita, rozvoj, stabilita vystřídána 1929 světovou hospodářskou krizí a nástupem Hitlera

h) 1933 – 15. březen 1939

• období ohrožení fašistickým Německem, boj za udržení demokracie ve státě a právní kontinuity

i) druhá světová válka (1939 – 1945)

• snaha znovu vybojovat státní suverenitu a samostatnost

7. období socialismu (1945/8 – 1989)

• přechod od demokratických principů k totalitním, socialistickým tendencím pod vlivem KSSS

8. období 1989 a současnost budování právního státu

• zavedeny principy právního státu
• realizace reformy státní správy a legislativy, která probíhá dodnes

Evropská unie

Historie EU:

• - myšlenka sjednocení Evropy a zajištění stability se po 2. světové válce stala odpovědí na všeobecnou touhu po míru mezi evropskými státy
• - základní kámen integračního procesu byl poležen 9. května 1950 podpisem Schumanovy deklarace
• - na jejím základě došlo k podpisu Římských smluv v roce 1957
• - konkrétní podobu mu dala především Maastrichtská smlouva podepsaná v roce 1992, která dala vzniknout Evropské unii (EU) a jejím 3 pilířům
• - spolupráce v ekonomické oblasti tak byla doplněna o koordinaci kroků v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky a justice

Členské státy Evropské unie:

• Belgie
• Bulharsko
• Česká Republika
• Dánsko
• Estonsko
• Finsko
• Francie
• Irsko
• Itálie
• Kypr
• Litva
• Lotyšsko
• Lucembursko
• Maďarsko
• Malta
• Německo
• Nizozemsko
• Polsko
• Portugalsko
• Rakousko
• Rumunsko
• Řecko
• Slovensko
• Slovinsko
• Spojené království
• Španělsko
• Švédsko

Kandidátské země:

• Bývalá jugoslávská republika Makedonie
• Chorvatsko
• Turecko

Rozšíření Evropské unie v roce 2004

• Státy které vstoupily v roce 2004 do EU jsou převážně nesourodé státy s odlišnou minulostí, s dědictvím totality a ekonomickými problémy
• Je podepsána Ústava a začíná proces ratifikace v jednotlivých státech
• Ratifikace= formální schválení podepsané mezinárodní smlouvy státním orgánem povolaným k tomu ústavou.
• Smlouvy o přistoupení ratifikovali(schválili) národní parlamenty členských zemí EU,Evropský parlament a také nově přistupující státy
• Některé si zvolili parlamentní způsob ratifikace , některé (mezi nimi i ČR) si zvolili referendum(lidové hlasování = rozhodování občanů)
• Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004.
• Naplnila tím jeden z hlavních cílů své polistopadové politiky známý pod heslem „návrat do Evropy“.
• Žádost o vstup do Evropské unie podala vláda České republiky 17. ledna 1996.
• Mimo ČR vstoupili v roce 2004 do EU tyto státy: Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Kypr

Celní unie :

• - celní unie je podstatným prvkem společenského trhu
• - její zavedení bylo prvotním cílem po podpisu Římské smlouvy
• - celní unie byla vybudována v roce 1968 a zahrnovala tato nejdůležitější opatření:
  • zrušení všech celních poplatků a obchodních omezení mezi členskými státy
  • zavedení jednotného celního sazebníku po celé Evropské společenství na zboží dovážené z třetích zemí (část příjmů z těchto cel se stala součástí vlastních zdrojů Evropského společenství)
  • společná obchodní politika jako vnější dimenze celní unie (na mezinárodní úrovni vystupuje společenství jednotně)
• - od roku 1993 existuje jednotný trh a s jeho nástupem skončily veškeré rutinní prohlídky a celní formality na hranicích mezi členskými státy
• - celním správám jednotlivých členských států tím skončily povinnosti spojené s výběrem spotřebních daní a shromažďování statistických údajů
• - rozšíření unie v roce 2004 si zároveň vyžádalo i integrování celních správ nových členských států

Společná měna Euro:

• - Euro (EUR) je měna Evropské měnové unie a po americkém dolaru (USD) je druhým nejdůležitějším reprezentantem ve světovém měnovém systému
• - v součastné době je oficiálním platidlem v 15-ti z 27-ti států Evropské unie a v dalších 6-ti zemích mimo unii
• - krom toho existuje 5 dalších zemí a 2 měnové prostory s pevným přepočítacím kurzem k Euru
• - Euro bylo 1. ledna 2002 zavedeno jako jednotná měna v tehdejších 12-ti zemích EU (Belgii, Finsku, Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku , Portugalsku, Rakousku, Řecku, Španělsku)
• - skupina těchto zemí k nímž od 1. ledna 2007 přibylo i Slovinsko a 1. ledna 2008 Malta s Kyprem, je označována jako eurozóna
• - mimo tuto eurozónu zůstávají ve starých členských zemích jako je Velká Británie a Dánsko, které si ponechávají zatím vlastní národní měny

Pro zavedení Eura v ČR je důležité aby:

• schodek veřejných financí v zemi nepřesáhl 3% hrubého domácího produktu (HDP),
• celkový veřejný dluh nepřekročil 60% HDP,
• dále, aby si ČR udržela cenovou stabilitu a průměrnou inflaci, která po dobu 1 roku
• nesmí přesáhnout více než 1,5% míru tří členských zemí s nejnižší inflací
• dlouhodobé úrokové sazby v ČR nesmí přesáhnout o více než 2% sazby tří zemí s nejnižší inflací,
• poslední 2 roky ČR dodržovala stanovené rozpětí pohybu své měny v mechanismu směnných kurzů

Vstupem do EU se ČR dále zavázala ke splnění následujících podmínek:

• žádná smlouva nesmí být jednostranně vypovězena nebo změněna z důvodu zavedení Eura (princip tzv. právní komunity),
• země bude stahovat národní měnu (koruny) postupně až po určité období-max. po dobu dvou měsících – bude možné platit korunou i eurem (podmínka duálního oběhu)
• v ČR bude platit přepočítací koeficient, který bude neměnný a závazný pro používání k přepočtům cen zboží a služeb,
• zavedení Eura nesmí podle podmínek EU poškodit spotřebitele,
• nesmí vést ani k inflaci a to ani subjektivně pociťované , k tomu by měl sloužit dlouhodobý monitoring cen a období, po které bude povinné označování cen v korunách a eurech,
• náklady vydané na přechod na Euro by se měly držet na minimu

Bankovky, mince, a symbolika

• - grafický symbol Eura připomíná symbol “E” s tím, že namísto střední kratší čáry jsou 2 horizontální čáry, jež prolínají zbývající “tělo” písmene
• - samotný symbol je inspirován řeckým písmenem ,,epsilon´´ s odkazem na Řecko(kolébka evropské civilizace) a na první písmeno slova “Evropa”
• - dvě rovnoběžné střední čáry mají představit stabilitu nové měny
• - bankovky jsou pro všechny země stejné
• - euromince mají stejný rozměr, tvar i hmotnost i jednu stejnou stranu(tzv. evropskou), druhá strana(národní)je v různých zemích různá
• - bankovky jednotné měny jsou vydány v hodnotách – 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur
• - na rubu a líci bankovek je uvedena hodnota v arabských číslicích
• - název měna Euro je v latinské a řecké abecedě
• - zobrazení okna a brány symbolizuje Evropského ducha otevřenosti a spolupráce
• - dynamiku a harmonii na každé bankovce představuje symbol Evropské unie – 12 hvězd v kruhu

Ekonomické svobody v rámci unie

Jednotný vnitřní trh EU je charakterizován čtyřmi základními svobodami, kterými jsou: 

• volný pohyb zboží
• volný pohyb služeb
• volný pohyb kapitálu
• volný pohyb osob

Volný pohyb zboží

• Volný pohyb zboží znamená, že zboží vyrobené nebo uvedené na trh v kterémkoliv členském státě EU se uvádí na trhy dalších členských států bez celních či jiných množstevních omezení, což znamená, že se může na trzích dalších členských zemí volně pohybovat
• Technické, hygienické a bezpečnostní požadavky na výrobky jsou v nutných případech sjednocovány, pro ostatní platí zásada vzájemného uznávání národních standardů
• Postupně byly odstraněny celní, technické a fyzické bariéry volnému pohybu zboží

Volný pohyb služeb

• Svoboda poskytování služeb spočívá v právu firem i živnostníků poskytovat služby přes hranice domovského státu, aniž by přesídlili do země zákazníka
• Stát zákazníka nesmí poskytovateli služby klást překážky, které by ho znevýhodnily proti domácí konkurenci
• Široká kategorie služeb zahrnuje průmyslové, obchodní, řemeslné, “nehmotné” činnosti ,vykonávané za úplatu
• Tito poskytovatelé služeb v zásadě podléhají právu země registrace sídla firmy, i když obsluhují klienty v jiných zemích EU

Volný pohyb kapitálu

• Firmy i občané EU mohou z podnikatelských nebo osobních důvodů investovat, převádět peníze, nebo spořit kdekoli v EU
• V 90. letech byly odstraněny překážky pro pohyb kapitálu a jednotná měna umožnila snadné srovnání výnosů z jeho umístění
• Pojem “volný pohyb kapitálu” zahrnuje pohyb věcného kapitálu (právo k nemovitostem, podnikatelské účasti) a peněžního kapitálu (cenné papíry, úvěry).

Volný pohyb osob

• Právo osob cestovat, pracovat nebo usadit se kdekoli v EU má pro členské státy velký politický i hospodářský význam
• Z hlediska občanů EU jde o nejvýraznější svobodu, kterou jim integrace přinesla
• Každý občan členského státu EU je zároveň občanem Unie
• Občané EU mohou volně studovat, podnikat, pracovat, hledat zaměstnání nebo pobývat na penzi v libovolné členské zemi
• Nesmějí však ohrozit bezpečnost této země svým pobytem, být přítěží pro její sociální systém a jsou jim uzavřena některá strategická zaměstnání (policie, armáda, diplomacie) i politická kariéra (vyjma voleb do místních orgánů a Evropského parlamentu)
• Avšak  diskriminace podle země původu je zakázána jak v přijímání do zaměstnání, tak v platových a kariérních podmínkách
• Omezení svobody podnikání jsou pro příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého zakázána
• Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností jednoho členského státu na území státu druhého

Výhody a nevýhody členství v EU

Výhody:

• Volný pohyb osob
• Volný pohyb zboží
• Volný pohyb služeb
• Volný pohyb kapitálu
• Možnost pracovat za výhodnějších podmínek v zahraničí
• Lepší  vymahatelnost práva.
• Vyšší  bezpečnost občanů.
• Větší  trh pro drobné podnikatele
• Vyšší kvalita zboží i služeb (vlivem větší konkurence)
• Šance pro další ekonomickou prosperitu.
• Více dotací, zejména pro zemědělství.
• Společná měna (euro)
• Urychlené zlepšování stavu životního prostředí

Nevýhody:

• Nárůst cen potravin, snížení životní úrovně určitých rizikových skupin(důchodci, nezaměstnaní)
• Přílišná regulace, zkomplikování administrativy, byrokracie
• Zdražení služeb
• Snížení dostupnosti bydlení, nárůst cen nemovitostí
• Odchod odborníků ze země, migrace obecně
• Větší konkurence (V konkurenčním prostředí jednotného trhu nemusí obstát všechny firmy. Konkurence je však jednoznačně pozitivní pro spotřebitele, tlačí dolů ceny a zvyšuje kvalitu.)
• Ztráta státní suverenity
• Ztráta vlastní zahraniční politiky

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (nebo také Vojtěch Václav Eusebius z Valdštejna) se narodil 24. září nebo 14. září (zdroje se v tomto rozcházejí) v roce 1583 v Heřmanicích u Jaroměře jako syn Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické, tedy evangelíkům, kteří se drželi víry Jednoty bratrské.

Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské (na Košumberku), poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy (např. luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu), v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen.

Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06) za 100 zl./měs. a získává povýšení na hejtmana, od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů.

Ve stejném roce (1606) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Habsburského a téhož roku také přestoupil vlivem jezuitů ke katolictví.

Sňatkem s Lukrécii Nekšovnou z Landeka, bohatou moravskou šlechtičnou, získal značný majetek na Vsetínsku (s hodnotou 1/2 mil. zl.). Po manželčině smrti (roku 1614) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského (kterému roku 1617 pomohl tím, že mu s 200 jezdci pomohl ve válce s Benátčany), jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618) — ač je roku 1615 na generálním sněmu zemí koruny České jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, sebraných k obraně moravské neutrality, přechází na císařovu stranu.

Valdštejnovo vojsko se do tzv. české války zapojuje v bitvě u Záblatí, při obraně Vídně a též do bitvě na Bílé hoře. Ve Ferdinandových službách (kde je plukovníkem císařských kyrysníků) pak po bitvě na Bílé hoře (roku 1620) a porážce českých stavů získává konfiskacemi stavovského majetku obrovský majetek. A ač se sám bojů neúčastnil, jeho pluk si počínal výtečně a Albrecht byl jmenován císařským komisařem v severozápadních Čechách.

Při stavovském odboji se vyznamenal třeba také v otázce ekonomické a to tím, že jako nejvyšší v Jihlavě povolil svobodu volného prodeje v Pelhřimově a jiných lokalitách, v nichž se zásobovalo císařské vojsko a zajistil mu tak proviant. (Je si vědom důležitosti zásobování. Řeší obchodem.)

Mimo jiné se jeho pluk také účastní zatýkání jednoho z nejvýznamnějších umělců té doby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (český šlechtic, válečník, diplomat, autor cestopisu „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta“ s vlastními ilustracemi).

V roce 1621 je pak Albrecht z Valdštejna jmenován vrchním velitelem pražské vojenské posádky, v roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je Albrecht jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se Albrecht z Valdštejna též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu. Dále se Albrecht účastní se spolku, který tvoří zemský místodržící kníže Lichtenštejn, židovský kupec Jakub Bassewi z Treuenburka, holandský obchodník Hans de Witte a Pavel Michna z Vacínova. Společně zakládají mincovní konsorcium, které razí znehodnocenou minci – tzv. dlouhou minci. Celý podnik končí státním bankrotem, Valdštejn však vydělává podnikem jmění. Daleko větší zisky však Valdštejn získává nákupem konfiskátů mezi lety 1621–1625, mezi nimi vyniká dědictví po Smiřických a Rödernech. Objem zisků z těchto spekulací se odhaduje až na 6 miliónů rýnských zlatých.

Roku 1625 se frýdlantské panství mění na knížectví, roku 1627 je povýšeno na vévodství a Albrecht se stává i vévodou. Jeho území bylo vyňato ze Zemských desek Království českého a stalo se tak jakýmsi státem ve státě. Hlavním centrem Frýdlantska se stal Jičín, dotýkalo se i hranice Slezska a mohlo se tak i odtrhnout od zbytku království. Mezi Albrechtovými plány bylo v Jičíně zřídit sídlo biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Od roku 1628 zde měl právo razit minci, jmenovat šlechtice a povyšovat na město. Do Jičína pozval jezuity, kteří zde založili kolej, kraj nebyl zatížen daněmi a byl proto nazýván též terra felix, šťastnou zemí.

Od roku 1625 se z Albrechta z Valdštejna je také vrchní velitel císařské armády (tedy generalissimus) a sklízí úspěchy ve válce falcké, dánské a švédské. Jeho tažení koordinuje s velitelem vojsk Katolické ligy, Janem Tsarclaesem Tillym. Valdštejnova armáda je tvořena nejprve 30 tisíci muži, postupně ale narůstá až na 100 tisíc.

Roku 1627 Albrecht z Valdštejna skoupí knížectví Zaháňské a následujícího roku je mu propůjčeno vévodství meklenburské a je jmenován císařským generál-hejtmanem na moři Baltickém a Oceánu. Téhož roku obdrží Řád zlatého rouna, jímž se mohly chlubit jen opravdové evropské elity. Avšak zároveň mu umírá jediný syn, princ Karel, a jeho ochránce Karel z Harrachu.

Bavorský vévoda Maxmilián kritizuje od jara 1629 císaře Ferdinanda II. za jeho přílišnou toleranci Valdštejnova válečného tažení a plundrování. Protože císař potřebuje potvrdit volbu svého syna Ferdinanda římským králem, obětuje Valdštejna a v prosinci 1629 jej odvolává z velení kvůli jeho nerozhodnosti vůči postupu dánského krále.

Odvolání je finanční pohromou pro Valdštejna i jeho společníky (de Witte páchá sebevraždu kvůli bankrotu). Vrhá se tak do jiných podnikání, zakládá pivovary, mlýny a textilní a zbrojařské manufaktury. Žije v nově zařízeném paláci dnes známém jako Valdštejnský palác sídle Senátu Parlamentu ČR na Malé Straně.

Situace císařské armády se však valem zhoršovala. Švédský král Gustav Adolf přeplavil svou armádu do severního Německa a postupoval dále; jako spojence si získal saského kurfiřta Jana Jiřího. V bitvě u Breitfeldu porazil 17. září 1631 císařské. V listopadu dobíjejí Sasové Prahu a z Čech utíká i Albrecht z Valdštejna. O měsíc později přijímá nabídku stát se znova generalissimem císařské armády. Podmínky si tvrdě diktoval, avšak během pár měsíců vybudoval čtyřicetitisícovou armádu. Císař mu udělil hlohovské vévodství ve Slezsku náhradou za ztracené Meklenbursko.

Valdštejn osvobodil postupně do května 1632 Čechy i Bavorsko, avšak 16. listopadu proběhne bitva u Lützenu, která nekončí jeho vítězstvím, nýbrž výsledkem nerozhodným. V této bitvě však padl švédský král Gustav Adolf a jeho armáda byla značně demoralizována. Valdštejn si vysloužil tvrdou kritiku strahovského opata Kašpara z Kvestenberka a prezidenta válečné rady Jindřicha Šlika. Po ústupu do Čech Albrecht uspořádal soud se 17 vinnými plukovníky. Armáda nebyla rozpuštěna se záměrem osvobodit Slezsko. Valdštejn se přesunul z pražského paláce zpět do Jičína, kde mu 16. května 1633 mluvčí české emigrace Jan Varlejch z Bubna nabídl českou královskou korunu.

Krize Valdštejnova počíná se vpádem výmarského vévody Barnarda do Bavor. Řezno podlehlo Švédům 14. listopadu 1633 a nic jim nemohlo zabránit vpádu do Rakouska. Albrechtovi bylo nařízeno, aby se svou armádou těsně po splnění úkolů ve Slezsku vytáhl do Bavorska. V Plzni se však, i díky příchodu zimy, rozhodl nařídit své armádě ubytovat se. To bylo pochopeno císařovou vojenskou radou jako váhání a zradu vůči císaři. Valdštejnovi konkurenti neustále posílali stížnosti a memoranda žádající jeho sesazení. Valdštejnův zdravotní stav byl také velmi vážný. Zmocněnec rakouského a španělského dvora, kapucín Diego Quiroga, mu kvůli tomuto zdravotního stavu nabídl dokonce dobrovolné odstoupení z funkce vrchního velitele císařských vojsk. To ovšem Albrechta rozhořčilo. 11. června 1633 pozval Albrecht do Plzně všechny důstojníky od velitelů pluků výše a následujícího dne tito velitelé podepsali přísahu, v níž slibují věrnost Valdštejnovi.

Toto shromáždění však přesvědčilo císaře, dosud nerozhodného, aby 24. ledna podepsal dekret, jímž zbavuje vojsko věrnosti Valdštejnovi a velení svěřil Gallasovi. Valdštejn měl být podle císařského patentu spolu s polním maršálkem Kristianem Illovem a plukovníkem Adamem E. Trčkou coby strůjci vzpoury zatčen a dopraven do Vídně. Fakticky však byl tento výnos rozsudkem smrti.

22. února se hnul Albrecht na cestu do Chebu, kam dorazil 24. února. Plukovník Walter Butler spolu s Walterem Lesliem a Johnem Gordonem uspořádal pro Valdštejna a jeho přátele hostinu. Ten byl záminkou k likvidaci Valdštejna a jeho přívrženců. Avšak Albrecht se na tuto hostinu nedostavil, zůstal v domě, kde byl ubytován (Pachelbelovský dům). V hodovním sále byli zavražděni Illov, Kinský, Jindřich Niemann a Trčka. Vrazi se vydali do Albrechtova domu, kde horlivý setník Walter Deveroux zavraždil vévodu partyzánou.

Majetek zavražděných si rozdělili mezi sebou vrahové a vojáci. Zavraždění byli pochováni ve Stříbře, avšak mrtvola vévody byla roku 1636 převezena do Valdic do kartouzy. Po zrušení kartuziánského kláštera roku 1785 byly ostatky Albrechta z Valdštejna pohřbeny v Mnichově Hradišti.

Valdštejnův ohromný majetek byl zkonfiskován, rodina Albrechta z Valdštejna získala zpět pouze pražský palác pro Maxmiliána z Valdštejna a panství Česká Lípa pro vdovu Isabelu.

Tak konečně mám chvilku na napsání těch zážitků a pocitů, jdeme na věc :-).

10.45 odjíždím s předstihem do Opavy, v myšlenkách se mi honí spoustu věcí, každopádně si pořád procházím v duchu situace, co by se stalo při vytáhnutí některých otázek. Třeba s takovou geometrií bych to asi neudělal. Říkám si nevadí, stejně je to o štěstí, tak se mi snad kvůli tomu nikdo nebude smát. Taky ale nepodceňuji situaci a říkám si, že když už jsem ten dějepis tak nějak bral obloukem při té přípravě, chce to ještě něco zopakovat. Tak co třeba druhou světovou válku? Dobrá, proč ne, cesta do Opavy trvá přes půl hodiny, usadil jsem se, otevřel odmaturuj z dějepisu 2, nalistoval druhou světovou a začal si číst.

V Opavě jsem naklusal do školy, vyběhl schody a už potkával spolužáky, kterým to zrovna skončilo. Byli to zrovna víceméně ti, kteří to přes rok docela flákají. Na jednu stranu se utěším, oni dali, já taky dám. Na druhou už to tak slavné nebylo. Měli nehorázné štěstí. Když jsem slyšel, že si v češtině tahali otázky jako Čapka a demokratický proud nebo ženy autorky a hrdinky, podlamovali se mi trošku kolena. Nejen, že zrovna tyhle jsem uměl asi nejlépe, ale navíc nevytáhli žádnou poezii, které jsem se bál nejvíce.

Od této chvíle mi na sebevědomí nic nepřidalo. Spolužák, který měl největší problémy prolézt vůbec v jednotlivých ročnících, mimo jiné i v angličtině, flegmatik a flákač, mi s radostí oznámil, že to asi má. Nakonec měl za devět, z angličtiny za 3. Tohle nečekal nikdo. Spíše se dělali úvahy na otázku, zda vůbec. Pro představu, abyste věděli jaký člověk může prolézt, vytáhnu něco z jeho repertoáru. 

Například po článku o důchodci, který se nakonec zabavil golfem, mu byla položena otázka, co bude dělat v důchodu on. Odpověděl: “He play golf.” Tedy naprosto jinak, gramaticky špatně a ve špatném čase. Podobné situace se konali každou hodinu angličtiny, takže kantorka pořád zvažovala, zda jej připustit k maturitě. Připustila a on to zvládl za 3. Možná se opravdu zlepšil, co já vím, ale říkal, že si angličtinu taky nepřipravoval jako já. A když už jsem u něj, při maturitě ze zeměpisu, měl hezkou odpověď na aerolinky - podle něj se jedna z nich nazývá Air Force One :-). Úsměvné. Ne opravdu, jestli maturujete ze zeměpisu, tak si asi taky nic nepřipravujete.

Ale zpátky k tématu.

S nejistotou jsem začínal matematikou. Necítil jsem se svůj, navíc jsem si doma nepropočítaval žádné příklady… nebo počkejte - vlastně ano - asi tři, samozřejmě z témat, která jsem nedostal. Vytáhl jsem si číslo 16. Čísla jsem si v žádném předmětu nepamatoval, takže jsem hned zmatkoval, není to geometrie? Nebyla. Byly to posloupnosti a řady. V tom jsem uviděl první otázku - co je to posloupnost? “A co je to ta posloupnost vlastně,” ptál jsem se sám sebe. Na definici jsem si jakžtakž vzpomněl, horší to už bylo s příklady. Vzorce jsem si taky nepamatoval. Navíc jsem nevěděl, které hledám, takže jsem se snažil u každého příkladu přijít aspoň na to, jaký je postup. Ano, toto byl také kámen úrazu.

S nevypočítanými příklady jsem šel k tabuli. Předseda-matematik zrovna chyběl, což bylo jedině dobře. U tabule jsem totiž z patra, takříkajíc live, počítal a vymýšlel, jak že to vlastně bude. Nakonec něco šlo, něco hůře. Když jsem nevěděl, řekla ať si vezmu ten svůj papír a opíšu to na to si ho sama vzala do ruky. “Jak to tam máš?” tázala se při přebírání mého papíru. Po tom co jej viděla, pochopila. No nebudu se v tom pitvat, matika za moc nestála, horší bylo to, že jsem nemohl být už, jak se to říká, na pohodu. Věděl jsem, že se mi moc nedaří a říkal si jaké otázky na mně asi tak zbyly v ostatních předmětech. I tak, po prvním předmětu to ze mě trošku spadlo, už vím, jak to probíhá a že to není nic jiného než běžné zkoušení s více lidmi.

Angličtina. Nepřipraven, ale nechávalo mě to chladným. “Vždyť je tam text.” Jasný. Dostal jsem meals, na jednu stranu blbé, na druhou tam bylo blbých otázek tak polovina, tak co jsem čekal, že? Na potítku to byly trošku nervy. Meals? To asi budou chtít vyjmenovat jídla, že? Ne, že bych žádná neznal, ale prostě jsem si neuměl vzpomenout. A to, že jsem si jako jediné tohle z témat právě četl při přípravě mého zápisku o české a britské kuchyni, je už opravdu ironie. Jak se řekne hovězí? Ano, takhle kriticky jsem na tom byl. Nakonec jsem si na beef vzpomněl, horší to bylo s národním jídlem - vepřo, knedlo, zelo. Vepřové - pork, to jsem si vzpomněl, myslím, že nakonec i na roasted pork. S knedlíky a zelím to bylo horší. Na knedlíky jsem si vzpomněl, ale na zelí už ne. Až při zkoušce, kdy na to čekali zkoušející aspoň pět sekund. A další jídla? Vzpomněl jsem si na svíčkovou, nakonec jsem ji ale při zkoušení vůbec neřekl, prostě jsem se snažil z tématiky vyjmenovávání jídel dostat jinam :-). Aspoň ten text byl velice jednoduchý, něco o Einsteinovi.

Dějepis. Teď měla přijít ta sranda. Prý ale byla naše paní kantorka ta nejzlatější a nejhodnější a nebylo se čeho bát. Při otázce, zda se věnovat i seminární práci, jak se mě zeptala, jsem odpověděl ano a v duchu dodal “musíme” a šel si tahat otázky. Druhá světová válka, no podívejme. Že by? Takže spoléhání na seminárku bylo ta tam, protože jsem málem nic nestihl ani k otázce. Věděl jsem toho příliš moc. “Ale mi nemáme tolik času! Pět minut pryč a ty jsi pořád v Polsku.” Popisoval jsem první blitzkrieg, tak co. Nakonec mě přinutili vynechat celou Afriku, celý Balkán a útok na Rusko zrychlit. Při této zkoušce jsem měl nejvíce čumilů, ale nakonec mi to kupodivu nevadilo, haha. Také jsem si všiml, že během zkoušky zkoušející uznale přikyvovala a ještě se mimikou obracela na přísedící, jako že ať si všimne, že umím. Krásné. Pravda, v těch měsících jsem trošku plaval, ale to jsem si našel v atlase, takže bez problému.

No a to se dostáváme k závěru, hřebu odpoledne. Literatura, otázky vybrané. No měl jsem štěstí, byl to samizdat. Hlavně, že ne poezii. To by skončilo za 4 a to jen proto, jak se později ukázalo, že naše češtinářka zaujala taktiku “všechny pustím”. Pustila. Po zkoušce řekla spolužákovi, že to bylo na 4-, spíše horší :-). A já? Začínalo se rozbory. Vybrala si Revizora od Gogola, toho jsem opravdu četl, takže to šlo, akorát jsem si nevzpomněl na jména vedlejších postav, takže když se mě zeptala na otázku, komu odpovídala nějaká vlastnost, nemohl jsem ani tipnout. Ale pro změnu ocenila mou poznámku o použitém jazyce. Otázka se pak taky nějak zvládla. Něco jsem věděl, nějaký Škvorecký a Salivarová, Vaculík, vcelku to šlo… na některé autory jsem si moc nevzpomněl, ale když je načala, něco jsem řekl. Pohoda.

Zato texty, ty byly pořádně těžké, zvlášť když nečtete povinnou a doporučenou četbu :-). Ze čtyř jsem poznal jeden jediný - Žert, ale nevzpomněl jsem si, kdo jej napsal. Stejně se mně na texty nakonec neptala - jen na ten první. Ten jsem sice sám nepoznal, ale přísedící se vždy, když zadala na potítku otázku, sklonila a rozluštila nerozluštitelné. Akorát u toho žertu mi stejně autora neřekla a něco sama nepoznala. Dokonce i mluvnici jsem měl krásnou. Bál jsem se nějakých složitostí a ejhle - věta jednočlenná a dvojčlenná. Bohužel jsme již mluvnici nestihli, asi nikdo, protože jsme měli ty rozbory děl.

Po této zkoušce jsem pocítil euforii, je to za mnou. Po vyhlášení výsledku nebo slavnostním ukončení, jsem už necítil nic. Prostě to všechno spadlo poslední zkouškou.

A známky? Ty podstatné nejsou, jak se příště rozepíšu, ale určitě jste zvědaví, takže tady jsou: matematika za 3, angličtina za 2, dějepis překvapivě za 1 :-), no a čeština za 3. Myslím, že ta čeština byla na 2, ale holt se přiklonila ke známce z písemné.

Hotovo. Úkol splněn.

Království

Počátky - Apeninský poloostrov, 2. tis. př. n. l. - Italické kmeny, 10. století Etruskové - nejvyspělejší - federace městských států, zemědělci, v čele králové

Vznik - 575 zásluhou Etrusků nebo Latinů - na 7 pahorcích, Cloaca maxima - odvodňovací kanál, před monarchií rodové zřízení

Patriciové x plebejové - patroni x klienti, patriciové - první státní orgány, rody v kuriích, kurie v tribusu (kmenu)

Servia Tulia - 5 tříd podle majetku, senát - poradní sbor krále, Superbus - poslední král, 509

Raná římská republika - patricijská republika

2 konzulové, diktátor, kvestoři - státní pokladna, praetoři - výkon práva, censoři - evidence majetku, senát, equites - jezdci, charakteristický boj plebejů o moc - tribun lidu - tribunát - právo veta, kromě soudních výroků

Zákony 12 desek - na fóru, základ právního systému, zrovnoprávnění plebejů, vznik nobility - vládnoucí třída bohatých

Sjednocení

Postupně válčí Římané s Etrusky, Kelty, Italickými kmeny, Řeky - 270 př. n. l. - sjednocení Itálie, zájem o Siciíi, zde Kartágo

Punské války - 264 - 133 př. n . l.

1. válka  - okopírování Kartáginské lodi - přechod na paluby - pozemní boj - vítězí Římané - základ námořní velmoci, bitva u Aegatských ostrovů - 241

2. válka - 218-201 - Hanibal - přenáší válku na území Říma - počáteční úspěchy, Cuncrator - váhal - zachránil stát, 216 bitva u Canae - přestává existovat římské vojsko, ale ovládnou Hispánii - nakonec 202 -dobyto Kartágo, ztratilo Hispánii

3. 149-146 Numidie - nezeptali se na obranu Říma, poraženo, poraženo i Řecko, Egypt závislý - impérium, legie 3000-6000 mužů, vojenské tábory, odznaky

Sociální boje - Spartakovo povstání 73-71 př. n. l. - 60 tisíc - nejednotní, poraženi

Krize římské republiky - 133-31 př. n . l.

• správa rozsáhlých území
• spousty otroků, vzpoury, bohatne mobilita, mravní úpadek - prospěchářství

Hospodářská reforma bratří Gracchů - snaha o zlepšení postavení plebejů - zákon o pozemkovém maximu, bratr i obilní zákon - zabiti, rozdělení společnosti - optimáti x populáři,
Gaius Marius - vojenská reforma - profesionální žoldnéřská armáda,
Sulova diktatura - index - seznam nepohodlných lidí - kdokoliv mohl zabít

Rané císařství - Principát - 27 př.-284 n. l.

Oktavianus - prakticky neomezená moc (zdánlivě) - principát - přísné tresty, upevnění postavení bohatých, zřízená i principova pokladna, rozvoj silnic, obchodu, vývoz zboží - Jantarová stezka

Antoniovci - adoptivní císaři - volení podle politických a vojenských schopností - Hadrianus, Limes Romanus, Hadrianův val, diaspora Židů z Palestiny, Marcus Aurelius, poté krize

Severus - císařská rada, 212 - římské občanské právo všem občanům říše

V principátu narůstá význam provincií, romanizace těchto oblastí, úbytek otroků, náznaky feudalismu - bezzemci pracují na pronajatém majetku, úpadek měst a obchodu

Pozdní císařství - Dominát - 284-476

Diocletián - pův. otrok - jako první vládne absolutisticky, dominus - pán, božské pocty, tetrarchie - Milán, Ravenna, Nikomédie, Trevír…, rozdělení na provincie a diecéze, do armády Germáni (60 legií), pronásledování křesťanů

Konstantin I. Veliký - 313 - Edikt milánský, 330 Konstantinopol, Theodosius - 381 - jediné státní náboženství Křesťanství, po smrti 395 - rozdělení říše

Odoakar sesazuje posledního císaře Romuluse Augustuluse roku 476

Dějepisné pojmy k této maturitní otázce - starověký antický Řím

Jsem prostě člověk, který si dokáže dopřát trošku* klidu. Dneska a zítra mám za cíl naučení 25 otázek z dějepisu. Ano, spíše jejích rychlé pročtení. Jenže i tak se to asi nestihne, když uvážím, že dneska jsem ještě nezačal.

Ale udělám to jinak - vypíšu zde to nejnutnější, které se budu učit z Řecka a Říma a pak v rychlosti přečtu ještě další otázky, možná sem něco z nich vypíšu taky. Jde o to, že každý se učí spousty blbostí. Ano, budou se vám hodit, pokud chcete studovat historii nebo pokud chcete na někoho udělat dojem, ale jinak spíše ne, že.

Takže jdu na to, Řecko a Řím z rychlíku, juchú… akorát jedna věc mě trápí - nový díl BSG, Lostu i Dextra a já nevím jestli to vydržím.

–

* Poslední dobou to není jen trošku popravdě.

Tak jak mi vychází plánování? Kupodivu nevychází, k Řecku a Římu jsem se nedostal vůbec, přečetl jsem si akorát Chetity a Egypt a to ještě hodně vlažně.

Naštěstí jsem si spočítal dva-tři příklady do matematiky. No, spočítal. Počítal jsem tak dlouho než jsem se raději podíval na již spočtený příklad a svůj postup takto usměrňoval, což mi bude na potítku houby platné. Ale nevadí. Dneska jsem totiž nakousl i literaturu, ha! No řekněme, že jsem si řekl, že je na čase se připravit alespoň na tu trojku-čtyřku, takže jsem vzal první dvě otázky a zopakoval si důležité věci. Prostě ten balast kolem začnu vynechávat ve velkém, jinak bych to nestihl. 

To v zásadě znamenalo vzít z první otázky jen Epos o Gilgamešovi, Homéra, Bibli a hrdinskou epiku středověku, u druhé otázky to bylo podobné - pouze definice balady, lidové balady, první umělá balada, něco k Erbenovi a jeho Kytici z pověstí národních, něco k sociální baladě…

Tímto stylem chci zítra projít co možná nejvíce otázek. Důležitá je totiž i jistota a tu budu mít jen tehdy, když budu přesvědčený, že u každé otázky dokážu něco zmínit. Navíc jsem si řekl, že každý den projdu nějaké příklady vždy ze čtyř maturitních otázek z matematiky, protože dohánět to ke konci taktéž není dobré. Teď už jen doufám, že se naučím co nejdříve literaturu do podoby, kdy odmaturuji a budu se tak moci věnovat dějepisu - opět ve stručnosti bez balastu.

Člověk to stejně nakonec zapomene, důležité tedy je něco říct, aby vám ten papír dali.

Rád bych vám dneska ještě něco napsal o dohře mých nedopsaných dějepisných opakováních k maturitě.

Mýlil jsem se totiž. Nakonec to nehodnotila způsobem, že mám z většiny za A, tedy výborně, s tím, že jsem prostě nakonec několik opakování nestihl kvůli mé překrývající se ruštině. Takže s vizí, že sečte mé všechny testy za A s těmi nedopsanými za F a vyjde B (napsané převyšovali), jsem se mohl rozloučit. Bylo to přesně naopak.

Vzala to stylem jako kdo si co napsal, což znamenalo, že mých 9 nedopsaných se podepsalo na známce C. Kdyby to člověk věděl, tak si jde všech devět napsal na to déčko najednou. 

A co je na tom zajímavého? Že spolužákovi, který se snažil takto dohánět nedopsané testy jsem se smál, že jaképak copak, raději něco umět a mít něco dobře napsáno než udělat všechno, ale blbě. Nechápu.

Důležité je nic nepodcenit :-). Když už jsem v rámci chvilkové eufórie vynechal řádné biflování včera i dneska, rozhodl jsem si připravit krásný rozpis některých maturitních otázek. Protože angličtinu neřeším, jedná se o některé otázky do češtiny (literatury), dějepisu a matematiky.

Výběr na sobotu a neděli budu sestavovat způsobem lehkých otázek z matematiky a těžkých z češtiny. Z dějepisu si chci zase připravit první světovou válku a možná i něco dalšího z moderních dějin.