Category Archive: Český jazyk

Abbé Prévost: Manon Lescaut (rozbor)

Antoine François Prévost: Histoire du chevalier Des Grieux et de Manon Lescaut

Rozbor českého překladu

(Přeložila Jaroslava Vobrubová-Koutecká.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Použití jak spisovné češtiny (v rámci vypravování a popisu), tak hovorové formy jazyka v dialozích postav. Občasný výskyt slov z cizích jazyků (francouzská jména).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování (eufemismy) a řečnických figur (řečnické otázky).

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový. Vypráví vypravěč, se kterým se autor ztotožňuje, nicméně největší část příběhu vypráví samotný rytíř des Grieux (vyprávění rytíře je jako v případě vypravěče v ich formě). Hojný výskyt dialogů, méně monologů. Řeč postav je přímá i nepřímá.

Tematický plán

Námět: Z autorovi přítomnosti, příběh se odehrává především ve Francii (ale také třeba na americkém kontinentě), kde se rytíř des Grieux zamiluje do mladičké Manon. Ta se má stát proti své vůli jeptiškou, rytíř ji chce pomoci, osvobodí ji a spolu utíkají do Paříže. Jejich vztah není jednoduchý ani přes vzájemnou lásku, protože Manon je schopna rytíře podvádět – chce žít v přepychu a to ji její rytíř nemůže zajistit.

Téma: Hlavním tématem je láska Manon a rytíře des Grieux, její překážky, strasti a rozkoš. Vedlejším tématem je v podstatě zastřešující vyprávění vypravěče, jak se potkal s rytířem des Grieux a jak zapsal jeho příběh.

Děj: Realizuje se v událostech. Zpočátku vypráví vypravěč o setkání s rytířem des Grieux, poté přenechává vyprávění jemu (jen na chvíli jej ještě v příběhu vystřídá).

Postavy:

  • Manon Lescaut – mladá (šestnáctiletá) dívka lehkých mravů, do které se rytíř des Grieux zamiluje a se kterou odjíždí do Paříže. Manon rytíře miluje, ale miluje také přepych, krásné šaty a služebnictvo, což jsou věci které ji rytíř nabídnout nemůže. Proto si našla bohatého mecenáše ze kterého ji plynuli potřebné finance.
  • Rytíř des Grieux – mladík z vážené rodiny, neodolal lásce k Manon, opouští kvůli ní svá studia, přátele i svého otce.
  • Tiberge – kněz, rozpoluplný, přítel rytíře.

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno spíše stručně.

Kompoziční plán

Jedná se o novelu.

Kompoziční postupy: Chronologický postup.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem, a dalo by se říci rámcový vztah vyprávění vypravěče, které samotný příběh lásky rytíře a Manon zastřešuje.

Vnitřní výstavba děje:

  • Expozice – Vyprávění vypravěče o tom jak si zaznamenal pozoruhodný příběh lásky Manon a rytíře des Grieux.
  • Kolize – Začátek vyprávění rytíře des Grieux o své lásce k Manon. Smutné zjištění rytíře, že je Manon schopna podvádět.
  • Krize – Nutný odjezd milenců na americký kontinent (Nový Orleans v Louisianě). Manon zde umírá.
  • Závěr – Návrat rytíře do Francie, zde se dozvídá o smrti svého otce.

Abbé Prévost

Zde by mělo následovat ještě krátké pojednání o autorovi a zařazení jeho děl do směrů a století.

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor (rozbor)

Никола́й Васи́льевич Го́голь: Ревизор

Rozbor českého překladu

(Přeložil Bohumil Mathesius.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: V dialozích použitá hovorová čeština.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená (pejorativní, např.: „křupan“, „huso“ či „mizera“).

Textové prostředky: Dialogy, řeč postav přímá (uváděná bez uvozovek).

Tematický plán

Námět: Z autorovi současnosti, ruského venkova (okresního města). Jedná se o satirickou komedii o pěti aktech, která kritizuje poměry tehdejšího Ruska za cara Mikuláše I. Gogol kritizuje státní úředníky, kteří vidí smysl své práce ve svém obohacování a brání úplatků.

Téma: Hlavním a jediným tématem je očekávaný příjezd revizora z Petěrburgu.

Epizody: Nevyskytují se.

Děj: Dozvídáme se z dialogů jednotlivých postav jednotlivých aktů (jedná se o divadelní hru).

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).

  • Chlestakov bezvýznamná osobnost, kterou město pokládá za očekávaného revizora. Člověk, který nikdy nic pořádného nedokázal si díky nové pozornosti obyvatel města může začít hrát na mocného. Do své nové role státníka se vžije velmi rychle a náležitě si ji užívá, přičemž si ani neuvědomuje všechnu tu snůžku lží. Není nic co by neodmítl.
  • Policejní ředitel – snaha zmocnit se všeho, co mu přijde pod ruku, nenechá si ujít žádný zisk. Věří, že je pevný ve své víře v Boha, pokušení je však pro něj příliš veliké. Ohlášený příjezd revizora se tak pro něj stává tragickou zprávou.
  • Sudí – Jeho vášní je úplatkářství. Zcela zaujat sám sebou. Když mluví, pozoruje co jeho slova vzbuzují u ostatních.
  • Zemljanika – tlustý a mazaný, rád lidem lichotí. Intriky (i bez ohledu na přátelství) jsou jeho denním chlebem, pokud může zachránit vlastní kůži.
  • Školní inspektor – člověk, který se bojí snad všech revizí a kontrol. Příchodu revizora se velmi obává.
  • Poštmistr – ze zvědavosti rád otvírá doručované dopisy. Prostoduchý až naivní.
  • Bobčinskij a Dobčinskij jsou něco jako staré drbny (rozášejí klepy po městě), mají strach, že je někdo při vypravování přeruší. Sami si při tom skáčou navzájem do řeči. Jsou malí a sobě podobní.
  • Osip – ruský sluha, se svým pánem jedná hrubě, protože vycítil, že jeho pán není nic víc než nula. Mazaný, chytá se nabízených příležitostí.

Prostředí: Skutečné, místně neurčité (jedná se o okresní město, název se nedozvíme) a je zachyceno spíše stručně. Autor není vypravěčem (jedná se o divadelní hru). Pojetí díla – komedie.

Kompoziční plán

Jedná se o divadelní hru.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celé hře. Bez gradace.

Vnitřní výstavba děje:

  • Expozice – Hrdinové příběhu získávají informaci o příchodu revizora. Začíná debata na téma, jak si má každý uklidit na svém písečku.
  • Kolize – Zjištění, že revizor je již delší dobu ve městě, neklid, snaha získat si revizora.
  • Krize – Vyvrcholením hry je ve své podstatě zvrat děje na konci hry.
  • Peripetie – Z dopisu, který údajný revizor poslal známemu se hrdinové dovídají jeho pravou identitu. Chvíli na to je jim ohlášen příchod skutečného revizora
  • Závěr – V závěru se již žádné dovysvětlení nevyskytuje. V posledním výstupu oznamuje četník příjezd úředníka na zvláštní rozkaz z Petěrburgu. Z pohledu postav by se mohlo jednat o konec tragický, nicméně tohle jsou už pouze nejpravděpodobnější spekulace, protože hra v tento moment končí.

Dějové napětí: falešná motivace (skutečný revizor se na scéně za celou hru vůbec neukáže).

Nikolaj Vasilijevič Gogol

Zde by mělo následovat ještě krátké pojednání o autorovi a zařazení jeho děl do směrů a století.

Viktor Dyk: Krysař (rozbor)

Krysař (Rozbor díla)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Ve vyprávění i v dialozích použitá jen spisovná čeština. Nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují. Nejsou zde použitá ani slova z cizích jazyků (výjimkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh odehrává v hanzovním městě).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená. Využití nepřímých pojmenování – personifikace („A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti truchlící tam na břehu.“) – a řečnických figur (řečnické otázky).

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy, krysaře). Dialogy, monology. Řeč postav je přímá.

Tematický plán

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době hanzovních měst (v blíže neurčené), ve městě Hameln, do kterého přichází krysař, hlavní hrdina, o kterém prakticky nic nevíme.

(Jedná se o novelu inspirovanou německou pověstí ze třináctého století.)

Téma: Hlavním tématem je pobyt krysaře v Hamelnu, hanzovním městě, kde má za 100 rýnských zlatých vyhnat krysy z města. Ti nakonec skončí v „ráji“, zemi sedmihradské (o které se ve městě povídají pohádky, imaginární), po tom, co následují krysařovu píšťalu a spadnou do propasti na hoře Koppel. Vedlejším tématem je jeho láska k Agnes (díky které chce ušetřit město od zkázy po tom, co nedostal od městských radních zaplaceno za svůj splněný úkol) a s tím spojený vztah k dlouhému Kristiánovi (jeho sok, milenec Agnes). Dalším vedlejším tématem je osud rybáře Jörgena, který nemůže žít spořádaný život v Hamelnu (obyvatelé se mu smějí). Zde, na konci celého příběhu, se objevuje motiv poutníka, nikoli však za chimérou, nýbrž za zcela konkrétním cílem (pro svou prostoduchost odolává krysařově píšťale, je totiž příliš zakotven ve své realitě a díky tomu se snaží najít kojící ženu pro nemluvě, které zbylo spolu s ním jako jediné z celého města).

Epizody: Nevyskytují se.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).

  • Krysař je ústřední postavou, příchází do Hamelnu jako do kteréhokoliv jiného města, které již stačil navštívit. Láska k Agnes ho však ve městě drží a nakonec přivede k propasti na hoře Koppel, kde Agnes spáchala sebevraždu. Ztrácí píšťalu – symbol života, ztrácí možnost zpívat, ztrácí sám sebe – a následován celým městem končí v propasti. (V osudu krysaře zobrazuje Viktor Dyk svůj osud básníka.)
  • Agnes – dívka, která již má za milence Kristiána, avšak zamiluje se do krysaře (i on do ní). V momentě, kdy zjistí, že s kristiánem čeká dítě, si uvědomí, jak moc miluje krysaře. Problém řeší sebevraždou.
  • Kristián je milencem Agnes a domnívá se, že ji získá i díky dědictví, které má brzo získat. Kristián nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává.
  • Sepp Jörgen – urostlý mladý muž, kdyby nebyl ve městě posměchem (nepochopen obyvateli města stejně jako krysař, na rozdíl od krysaře, který nechce, nemůže žít spořádaným životem), byly by se o něj místní dívky jistě zajímaly. Jednoduchý, vše si uvědomuje o den později (jeho jednoduchost a smysl pro realitu ho ale nakonec zachránili od zkázi).

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno spíše stručně. Autor je vypravěčem (psáno er formou).

Kompoziční plán

Jedná se o novelu.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění. Gradace zřetelná jen ke konci příběhu.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

Vnitřní výstavba děje:

  • Expozice – Krysařův příchod do hanzovního města, Hamelnu, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes.
  • Kolize – Vyhnání krys, nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej ušetřit kvůli lásce k Agnes.
  • Krize – Agnes řeší své problémy (vztahy ke svým milencům) sebevraždou.
  • Závěr – Krysař se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého průvodu všechny obyvatele města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít.

Viktor Dyk

Zde by mělo následovat ještě krátké pojednání o autorovi a zařazení jeho děl do směrů a století.

Maturitní otázky a okruhy z českého jazyka a literatury

Navážu na minulý zápisek se seznamem maturitních otázek z literatury. Doplním jej však podbody, podotázkami, kterých se můžete při výkladu držet. Každý kantor je má jiné, ale pokud vám je kantor nedal (což by správně neměl), je dobré mít nějakou představu. Já si pak otázky procházel způsobem, že jsem se podíval na podotázky a řekl si, jestli bych alespoň k některému podbodu něco řekl.

Na druhou stranu, maturitní zkouška z literatury byla velmi podobná běžnému zkoušení a rozhodně se mne podle následujících podbodů neptali (i když na potítku tyto byly).

  1. Nejstarší památky světové literatury - prameny sebeuvědomění lidstva a jeho místa ve světě
    1. starobabylonský epos
    2. homérský epos
    3. Starý zákon a Nový zákon
    4. hrdinská epika evropského středověku
  2. Znaky a útvary lidové slovesnosti, balada ve vývoji české literatury
    1. znaky balady jako literárního žánru
    2. balada lidová, znaky a kompoziční prvky
    3. balada Erbenova a Nerudova
    4. sociální balada
    5. baladické prózy
  3. Nejstarší památky české literatury
    1. cyrilometodějská mise a staroslověnská knižní vzdělanost
    2. lidová duchovní píseň
    3. kroniky, hrdinská epika, legendy, staroslověnská satira
  4. Renesance a humanismu ve světové a české literatuře
    1. charakteristika renesance jako uměleckého směru
    2. renesanční literatura italská, francouzská, anglická
    3. humanistická tvorba v českém prostředí (tvorba latinská a česká)
    4. vzdělanost Jednoty Bratrské
  5. Evropské a české baroko
    1. česká literatura 17. a 1. poloviny 18. století
    2. místo Jana A. Komenského v kontextu vývoje české literatury, jeho život, dílo a význam pro světovou literaturu
  6. Literatura klasicismu a osvícenství, preromantismus
    1. základní rysy klasicismu, literatura nízká a vysoká
    2. osvícenská literární tvorba
    3. nejvýznamnější nakladatelský a vědecký počin osvícenství - Encyklopedie
    4. hnutí Sturm und Drang
  7. Literatura v době českého národního obrození do roku 1848
    1. fáze národního obrození a jejich program
    2. počátky českého básnictví, divadla
    3. stěžejní osobnosti národního obrození (Dobrovský, Jungmann, Kollár, Čelakovský)
  8. Česká a světová romantická literatura
    1. rysy romantismu jako uměleckého směru
    2. světová romantická literatura
    3. Máchova poezie a próza - umělecké mistrovství Máchova Máje
  9. Podoby realismu v české a světové literatuře
    1. výklad uměleckého směru
    2. počátky moderní realistické literatury
    3. realistická literatura 19. a 20. století (literatura anglická, francouzská, ruská)
    4. realismus v české literatuře
  10. Nové generace autorů po roce 1848
    1. společensko-politická situace po roce 1848
    2. generace májovců a její umělecký program
    3. spisovatelé sdružení kolem almanachu Ruch a časopisu Lumír, jejich literární program
  11. Moderní básnické směry - Literární moderna
    1. impresionismus, expresionismus, symbolismus - výklad uměleckých směrů (prokletí básníci)
    2. Česká moderna, umělecký program
    3. básníci skupiny zvané anarchističtí buřiči
  12. Tradice historické beletrie v české literatuře
    1. základní žánry
    2. historické téma do období národního obrození
    3. vlastní vývoj historické prózy
    4. obliba historické beletrie ve 20. století
  13. Drama a divadlo do konce 19. století
    1. jednotlivé žánry - jejich charakteristika
    2. antické divadlo, středověké drama
    3. alžbětinské divadlo
    4. vývoj českého divadla, generace Národního divadla
    5. realistické drama
  14. Směry a proudy poezie první poloviny 20. století
    1. fauvismus, futurismus, kubofuturismus, dadaismus atd. - východiska inspirace, projevy, stěžejní osobnosti
  15. Nové rysy světové prózy první poloviny 20. století
    1. experimentální próza
    2. američtí autoři, tzv. ztracená generace
    3. ruští autoři
    4. detektivní žánr, sci-fi
    5. historická beletrie
  16. Česká literatura první poloviny 20. století
    1. proletářská poezie a próza
    2. poetismus
    3. imaginativní podoba české prózy
    4. tvorba katolicky orientovaných autorů
    5. legionářská literatura
    6. psychologická próza
  17. Drama a divadlo 20. století
    1. vliv moderních uměleckých směrů na dramatickou tvorbu
    2. lyrické drama
    3. epické divadlo
    4. americké drama
    5. divadlo proti válce a násilí
    6. absurdní divadlo
    7. avantgardní divadelní scény
  18. Spisovatelé demokratického proudu, boj proti násilí v díle Čapka
    1. boj proti zlu a násilí v tvorbě spisovatele, dramatika a publicisty Karla Čapka
    2. monografie, znalost díla
  19. Poezie po roce 1945
    1. vývojové etapy (reakce na válku, poezie po r. 1948, poezie generace 60. let)
    2. skupiny a jednotlivý autoři (Hrubín, Seifert, Zahradníček, Skácel)
    3. jazyková a kompoziční analýza
  20. Vývoj české prózy po roce 1945
    1. literatura s židovskou tématikou
    2. tzv. budovatelský román
    3. historické téma v poválečné literatuře
    4. obraz soudobého člověka v literatuře
  21. Světová próza druhé poloviny 20. století
    1. reakce na válku
    2. krize v mezilidských vztazích - existencialismus
    3. generační vzpoura  beatnici, rozhněvaní mladí muži
    4. formální experimenty - nový román
    5. neorealismus, magický realismus, postmodernismus
  22. Ženské osobnosti v české literatuře, ženy spisovatelky a hrdinky
    1. ženy spisovatelky do konce 19. století (Němcová, Světlá, Preissová)
    2. ženy spisovatelky ve 20. století (Majerová, Glazarová, Kubátová, Procházková, Kantůrková, Salivarová)
    3. ženské literární postavy (Jarmila, Maryša, Eržika, Kateřina Horowitzová)
  23. Humor a satira v české literatuře
    1. základní žánry - charakteristika
    2. od počátku k národnímu obrození
    3. humor a satira v dalších obdobích
  24. Nejvýznamnější osobnosti české exilové a samizdatové literatury
    1. první a druhá vlna emigrace
    2. exilová nakladatelství, samizdatové edice a časopisy
    3. významné osobnosti - Škvorecký, Kundera
  25. Umělci proti válce ve 20. století
    1. reakce na 1. světovou válku
    2. legionářská literatura
    3. literatura 30. let 20. století
    4. reakce na 2. světovou válku

Jak se dělá maturita

Tak konečně mám chvilku na napsání těch zážitků a pocitů, jdeme na věc :-).

10.45 odjíždím s předstihem do Opavy, v myšlenkách se mi honí spoustu věcí, každopádně si pořád procházím v duchu situace, co by se stalo při vytáhnutí některých otázek. Třeba s takovou geometrií bych to asi neudělal. Říkám si nevadí, stejně je to o štěstí, tak se mi snad kvůli tomu nikdo nebude smát. Taky ale nepodceňuji situaci a říkám si, že když už jsem ten dějepis tak nějak bral obloukem při té přípravě, chce to ještě něco zopakovat. Tak co třeba druhou světovou válku? Dobrá, proč ne, cesta do Opavy trvá přes půl hodiny, usadil jsem se, otevřel odmaturuj z dějepisu 2, nalistoval druhou světovou a začal si číst.

V Opavě jsem naklusal do školy, vyběhl schody a už potkával spolužáky, kterým to zrovna skončilo. Byli to zrovna víceméně ti, kteří to přes rok docela flákají. Na jednu stranu se utěším, oni dali, já taky dám. Na druhou už to tak slavné nebylo. Měli nehorázné štěstí. Když jsem slyšel, že si v češtině tahali otázky jako Čapka a demokratický proud nebo ženy autorky a hrdinky, podlamovali se mi trošku kolena. Nejen, že zrovna tyhle jsem uměl asi nejlépe, ale navíc nevytáhli žádnou poezii, které jsem se bál nejvíce.

Od této chvíle mi na sebevědomí nic nepřidalo. Spolužák, který měl největší problémy prolézt vůbec v jednotlivých ročnících, mimo jiné i v angličtině, flegmatik a flákač, mi s radostí oznámil, že to asi má. Nakonec měl za devět, z angličtiny za 3. Tohle nečekal nikdo. Spíše se dělali úvahy na otázku, zda vůbec. Pro představu, abyste věděli jaký člověk může prolézt, vytáhnu něco z jeho repertoáru. 

Například po článku o důchodci, který se nakonec zabavil golfem, mu byla položena otázka, co bude dělat v důchodu on. Odpověděl: “He play golf.” Tedy naprosto jinak, gramaticky špatně a ve špatném čase. Podobné situace se konali každou hodinu angličtiny, takže kantorka pořád zvažovala, zda jej připustit k maturitě. Připustila a on to zvládl za 3. Možná se opravdu zlepšil, co já vím, ale říkal, že si angličtinu taky nepřipravoval jako já. A když už jsem u něj, při maturitě ze zeměpisu, měl hezkou odpověď na aerolinky - podle něj se jedna z nich nazývá Air Force One :-). Úsměvné. Ne opravdu, jestli maturujete ze zeměpisu, tak si asi taky nic nepřipravujete.

Ale zpátky k tématu.

S nejistotou jsem začínal matematikou. Necítil jsem se svůj, navíc jsem si doma nepropočítaval žádné příklady… nebo počkejte - vlastně ano - asi tři, samozřejmě z témat, která jsem nedostal. Vytáhl jsem si číslo 16. Čísla jsem si v žádném předmětu nepamatoval, takže jsem hned zmatkoval, není to geometrie? Nebyla. Byly to posloupnosti a řady. V tom jsem uviděl první otázku - co je to posloupnost? “A co je to ta posloupnost vlastně,” ptál jsem se sám sebe. Na definici jsem si jakžtakž vzpomněl, horší to už bylo s příklady. Vzorce jsem si taky nepamatoval. Navíc jsem nevěděl, které hledám, takže jsem se snažil u každého příkladu přijít aspoň na to, jaký je postup. Ano, toto byl také kámen úrazu.

S nevypočítanými příklady jsem šel k tabuli. Předseda-matematik zrovna chyběl, což bylo jedině dobře. U tabule jsem totiž z patra, takříkajíc live, počítal a vymýšlel, jak že to vlastně bude. Nakonec něco šlo, něco hůře. Když jsem nevěděl, řekla ať si vezmu ten svůj papír a opíšu to :-) na to si ho sama vzala do ruky. “Jak to tam máš?” tázala se při přebírání mého papíru. Po tom co jej viděla, pochopila. No nebudu se v tom pitvat, matika za moc nestála, horší bylo to, že jsem nemohl být už, jak se to říká, na pohodu. Věděl jsem, že se mi moc nedaří a říkal si jaké otázky na mně asi tak zbyly v ostatních předmětech. I tak, po prvním předmětu to ze mě trošku spadlo, už vím, jak to probíhá a že to není nic jiného než běžné zkoušení s více lidmi.

Angličtina. Nepřipraven, ale nechávalo mě to chladným. “Vždyť je tam text.” Jasný. Dostal jsem meals, na jednu stranu blbé, na druhou tam bylo blbých otázek tak polovina, tak co jsem čekal, že? Na potítku to byly trošku nervy. Meals? To asi budou chtít vyjmenovat jídla, že? Ne, že bych žádná neznal, ale prostě jsem si neuměl vzpomenout. A to, že jsem si jako jediné tohle z témat právě četl při přípravě mého zápisku o české a britské kuchyni, je už opravdu ironie. Jak se řekne hovězí? Ano, takhle kriticky jsem na tom byl. Nakonec jsem si na beef vzpomněl, horší to bylo s národním jídlem - vepřo, knedlo, zelo. Vepřové - pork, to jsem si vzpomněl, myslím, že nakonec i na roasted pork. S knedlíky a zelím to bylo horší. Na knedlíky jsem si vzpomněl, ale na zelí už ne. Až při zkoušce, kdy na to čekali zkoušející aspoň pět sekund. A další jídla? Vzpomněl jsem si na svíčkovou, nakonec jsem ji ale při zkoušení vůbec neřekl, prostě jsem se snažil z tématiky vyjmenovávání jídel dostat jinam :-). Aspoň ten text byl velice jednoduchý, něco o Einsteinovi.

Dějepis. Teď měla přijít ta sranda. Prý ale byla naše paní kantorka ta nejzlatější a nejhodnější a nebylo se čeho bát. Při otázce, zda se věnovat i seminární práci, jak se mě zeptala, jsem odpověděl ano a v duchu dodal “musíme” a šel si tahat otázky. Druhá světová válka, no podívejme. Že by? Takže spoléhání na seminárku bylo ta tam, protože jsem málem nic nestihl ani k otázce. Věděl jsem toho příliš moc. “Ale mi nemáme tolik času! Pět minut pryč a ty jsi pořád v Polsku.” Popisoval jsem první blitzkrieg, tak co. Nakonec mě přinutili vynechat celou Afriku, celý Balkán a útok na Rusko zrychlit. Při této zkoušce jsem měl nejvíce čumilů, ale nakonec mi to kupodivu nevadilo, haha. Také jsem si všiml, že během zkoušky zkoušející uznale přikyvovala a ještě se mimikou obracela na přísedící, jako že ať si všimne, že umím. Krásné. Pravda, v těch měsících jsem trošku plaval, ale to jsem si našel v atlase, takže bez problému.

No a to se dostáváme k závěru, hřebu odpoledne. Literatura, otázky vybrané. No měl jsem štěstí, byl to samizdat. Hlavně, že ne poezii. To by skončilo za 4 a to jen proto, jak se později ukázalo, že naše češtinářka zaujala taktiku “všechny pustím”. Pustila. Po zkoušce řekla spolužákovi, že to bylo na 4-, spíše horší :-). A já? Začínalo se rozbory. Vybrala si Revizora od Gogola, toho jsem opravdu četl, takže to šlo, akorát jsem si nevzpomněl na jména vedlejších postav, takže když se mě zeptala na otázku, komu odpovídala nějaká vlastnost, nemohl jsem ani tipnout. Ale pro změnu ocenila mou poznámku o použitém jazyce. Otázka se pak taky nějak zvládla. Něco jsem věděl, nějaký Škvorecký a Salivarová, Vaculík, vcelku to šlo… na některé autory jsem si moc nevzpomněl, ale když je načala, něco jsem řekl. Pohoda.

Zato texty, ty byly pořádně těžké, zvlášť když nečtete povinnou a doporučenou četbu :-). Ze čtyř jsem poznal jeden jediný - Žert, ale nevzpomněl jsem si, kdo jej napsal. Stejně se mně na texty nakonec neptala - jen na ten první. Ten jsem sice sám nepoznal, ale přísedící se vždy, když zadala na potítku otázku, sklonila a rozluštila nerozluštitelné. Akorát u toho žertu mi stejně autora neřekla :-) a něco sama nepoznala. Dokonce i mluvnici jsem měl krásnou. Bál jsem se nějakých složitostí a ejhle - věta jednočlenná a dvojčlenná. Bohužel jsme již mluvnici nestihli, asi nikdo, protože jsme měli ty rozbory děl.

Po této zkoušce jsem pocítil euforii, je to za mnou. Po vyhlášení výsledku nebo slavnostním ukončení, jsem už necítil nic. Prostě to všechno spadlo poslední zkouškou.

A známky? Ty podstatné nejsou, jak se příště rozepíšu, ale určitě jste zvědaví, takže tady jsou: matematika za 3, angličtina za 2, dějepis překvapivě za 1 :-), no a čeština za 3. Myslím, že ta čeština byla na 2, ale holt se přiklonila ke známce z písemné.

Hotovo. Úkol splněn.

 

Jednička z písemné maturity: jistota?

Já to štěstí neměl, z písemné maturity, tedy mé slohové práce, jsem za 1 nedostal.

Chtěl jsem jedničku dostat, protože jsem se chtěl učit na ústní zkoušku z literatury toho co nejméně. Co nejméně?! Nejlépe vůbec. Ale ono by to možná neprošlo.

Víte proč? Hodně lidí je přesvědčeno, že jednička ze slohu znamená již jsem maturitu z češtiny a literatury udělal. Opak ale může být pravdou. K této známce totiž přihlíží pouze zkoušející, nikoliv porota a proto je zřejmé, že je to pak o tom, jak si kantor dokáže vaši (a tedy svou) známku obhájit a pochopitelně, jestli ji vůbec obhajovat chce… ze čtyřky se tedy může stát pětka ani nemrknete.

Na druhou stranu, existuje řada lidí, kteří pouze s písemnou prošli a neznám nikoho, komu by jednička z písemné maturity nestačila.

Vytvářím si studijní plán

Důležité je nic nepodcenit :-). Když už jsem v rámci chvilkové eufórie vynechal řádné biflování včera i dneska, rozhodl jsem si připravit krásný rozpis některých maturitních otázek. Protože angličtinu neřeším, jedná se o některé otázky do češtiny (literatury), dějepisu a matematiky.

Výběr na sobotu a neděli budu sestavovat způsobem lehkých otázek z matematiky a těžkých z češtiny. Z dějepisu si chci zase připravit první světovou válku a možná i něco dalšího z moderních dějin.

 

Maturita za 14 dní

Dá se příprava k maturitě stihnout za 14 dnů? Možná, ale lepší je mít alespoň lehké ponětí o tématech, které vás při ní mohou potkat, což vám 4 roky studia na střední škole jistě dají. I tak, pokud na střední zrovna začínáte sežeňte si maturitní otázky od předchozích tříd a témata, která se budou probírat se již v rozsahu maturitních otázek učte. Budete mít svůj ledový klid a ostatní vám budou závidět.

Pro ty co si to neuvědomili jako já pak nezbývá než se před maturitou pustit do učení. Ale ani pro mne není všem dnům konec. Učení otázek jsem jen oddaloval a plánoval namísto učení již od léta minulého roku :-). Pěkné, ale moc mi to teď nepomůže. Co mi tedy pomůže? Jaká je má strategie na 14 dnů?

Angličtina

Víte pro někoho je to možná boj, ty cizí jazyky, ale ono to pro mne bude nejlehčí zkouška. Když uvážím, že k většině témat umím něco říct a vezmu v úvahu text, který bez problémů zvládnu (možná až na synonyma slov, která neznám), tak nebude problém projít. Navíc můžu spoléhat i tzv. “na ksicht”, což je taktika, kdy spoléháte na to, že zkoušející vás zná jako dobrého studenta. Výhoda je ta, že to, za co by jiný dostal 3, já dostanu 2. Je to běžná praxe na všech školách u většiny učitelů. I proto přípravě k angličtině za těch 14 dnů budu věnovat jedno odpoledne nebo maximálně jeden den. Víc nic, protože u jiných předmětů to taková pohádka nebude. Z angličtiny počítám dvojku, maximálně trojku. Jedničku nepočítám protože “kašlu” na přípravu, ale nevylučuji, že u některých otázek bych ji dostat mohl.

Matematika

Těžká to věda. Důležitou roli v matematice budou hrát zvolené příklady a proto je třeba počítat a počítat. Já předpokládám, že matematikou budu prokládat zbylé učení, abych se trošku odreagoval. Dalo by se říci, že matematika bude po angličtině tou lehčí zkouškou, ale opak může býti pravdou. Sice věřím, že v případě většího výpadku mi lehce pomůže zkoušející a já to “nějak” dopočítám. Zkoušející by to nejspíše stačilo a možná bych dostal i za 3, ale problémem je náš předseda komise, který je matematikem. A to není dobré. I přesto se ale dá říct, že člověk si v matematice pamatuje trošku víc, protože při řešení různých příkladu musíte mít širší znalosti pořád. No uvidíme, ostatně sám jsem zvědavý, jaké známky tady napíšu za 15 dní :-).

Dějepis

Děják, historie. To je něco, co mě baví. Jenže mě to baví poslouchat, ne se učit. Sice nemám dobrou paměť na krkolomná jména a místa, na druhou stranu můžu říci, že nějaké to významné datum znám a vím o čem to je. Vyprávění stylu “a tak se jeden z králů Apeninského poloostrova se svým předsedou vlády pokusil sjednotit italské oblasti v jednotnou Itálii” mi nejspíše stačit nebude, ale v rukou je jiná záchrana a tou je má seminární práce. Doufejme, že přinejhorším bude na 4 stačit i samotná. Ostatně, u naší kantorky by snad měla. A když tomu přidám pár vět a nějaké datum, bude to doma.

Český jazyk a literatura

Tak to jsme se pěkně dostali k tomu nejtěžšímu, co mě vlastně čeká. Z mluvnice si nepamatuji téměř nic a to nemluvím o velice špatně hodnocených diktátech za celé 4 roky studia. Nepomůže mi ani sloh, ze kterého jsem dostal za 3 (i když jsem si následně uvědomil, že pomůže, protože trojka to bude přece jen srážet dolů :-)). Doufat mohu jen ve fakt, že píšu slohově pěkné slohové práce a že mi k dobru pomohou i naše slavné rozbory literárních děl. Naneštěstí je ale nemám zkontrolované a je tedy dost dobře možné, že budou celé špatně. No to už teď nezachráním.

A literatura? Jako jasně, je tu pár otázek ve které budu doufat. Doufejte se mnou. V literatuře prostě budu bojovat o 4 a věnovat přípravě úplně nejvíc.

Maturitní otázky z literatury

Po všech těch angličtinách, dějepisech a matematikách dokončím seznamy mých maturitních otázek maturitními otázkami z českého jazyka a literatury nebo spíše jen literatury, protože z mluvnice vůbec nemám ponětí co nás vlastně čeká.

Nuže, tady jsou:

  1. Nejstarší památky světové literatury
  2. Znaky a útvary lidové slovesnosti, balada ve vývoji české literatury
  3. Nejstarší památky české literatury
  4. Renesance a humanismu ve světové a české literatuře
  5. Evropské a české baroko
  6. Literatura klasicismu a osvícenství
  7. Literatura v době českého národního obrození do roku 1848
  8. Česká a světová romantická literatura
  9. Podoby realismu v české a světové literatuře
  10. Nové generace autorů po roce 1848
  11. Moderní básnické směry
  12. Tradice historické beletrie v české literatuře
  13. Drama a divadlo do konce 19. století
  14. Směry a proudy poezie první poloviny 20. století
  15. Nové rysy světové prózy první poloviny 20. století
  16. Česká literatura první poloviny 20. století
  17. Drama a divadlo 20. století
  18. Spisovatelé demokratického proudu, boj proti násilí v díle Čapka
  19. Poezie po roce 1945
  20. Vývoj české prózy po roce 1945
  21. Světová próza druhé poloviny 20. století
  22. Ženské osobnosti v české literatuře, ženy spisovatelky a hrdinky
  23. Humor a satira v české literatuře
  24. Nejvýznamější osobnosti české exilové a samizdatové literatury
  25. Umělci proti válce ve 20. století

Jak vidno, chybí mi třináctá otázka, měl bych si ji zjistit. A ještě jedna věc je více než jasná: polovina všech otázek se týká 20. století, což lehce nezvládám, nemluvě snad o tom, že bych dostal poezii!

A když to tak vidím, začnu si vypisovat osnovy, protože jinak se v tom nejspíše ztratím.

Oznámkování mé písemné maturitní práce je u konce

Tak jsem se konečně dočkal. Po pár neklidných dnech napětí, jak že vlastně vypadá to slibované červené moře opravené diakritiky, je u konce a já můžu zas usínat klidně. Nebo - jak se to vezme :-).

Jde o to, že mé obavy se vyplnili. Opravdu to červené moře bylo - snad v každém slově přepsaná má diakritika, tedy nabodeníčka. Vedle toho i pár dalších chyb. Na druhé straně slohově nebylo práci nějak co vytknout - v jedné z vět jsem akorát z nepozornosti dvakrát zopakoval jedno slovo a to je asi tak vše. Psal jsem článek a má práce odpovídala, jak slohovým postupem, tak slovní zásobou článku do společenského časopisu. V tomto směru tedy žádný problém. Ba naopak - mé téma internetové reklamy bylo zpracováno dobře.

Problém byl prostě v tom, že píšu jak prase a nabodeníčka nebyla poznat, navíc některá chyběla zcela a to nemluvím o chybějících písmenech ve slovech. Ale to už jsem já, takhle píšu. Tentokrát to bylo akorát trošku horší a já si to neuvědomil včas.

A jak že to tedy dopadlo? No i po poradě s kolegyní se má kantorka rozhodla pro známku 3, tedy dobrý. Zohlednila, že píši hrozně víceméně pravidelně a počítala tedy chyby, které spočítat musela. I tak, je to škoda. Stačilo, abych psal práci elektronicky a byla by z toho dvojka, možná i jednička.

Ale kdyby chyby, jen mě mrzí že mi ta trojka nepomůže při ústních, což dvojka mohla a byl bych trošku klidnější.

Tož tak.