Od písemné k ústní maturitě

Zlepšete si cizí jazyk před maturitou! Chcete si popovídat s rodilými mluvčími a ujasnit si některé detaily cizího jazyka? Není lepší způsob než spojit příjemné s užitečným a zkusit jazykový tandem. Zvláště v Brně již můžete potkat dost zahraničních studentů, kteří rádi zajdou konverzovat a bavit se :).

Tandem funguje tak, že vy učíte zahraňáky češtinu a oni vás zase svou mateřštinu. Forma je individuální a záleží na domluvě. Tak jako tak to ale stojí za to zkusit. Možná právě vás čeká studium na Masarykově univerzitě v Brně a právě v rámci studenstkého klubu ISC při MU vznikl projekt GetTandem.com pro váš jazykový tandem.

Co jsou v českém jazyce idiomy?  Idiomy jsou slovní spojení, jejichž význam nelze odvodit z významu jejich částí.

Příklady idiomů:

• Ať si trhne nohou, nic mu už nepůjčím.
• Soused včera natáhnul bačkory, což není žádná škoda.
• Všichni jsou v balíku, jen já nemám nic.
• Kdo z vás skočil tomu podvodníkovi na špek?

Homonyma jsou slova se stejnou formou, ale odlišným významem.

Příklady homonym:

• létat - léto
• nosový - nosny
• kníže - knížka
• pata - pat

Po některých z vás se před maturitou bude chtít vypracování literárních rozborů, které nejspíše budou i povinnou součástí státních maturit. Je tedy dobré vědět, jak takový rozbor vypadá nebo lépe, co všechno se v něm může objevit.

Rozbor totiž určitě není o vypsání obsahu, tedy toho co se v knize stalo. (Jak to ale u některých skončí…)

Dělí se na jazykový, tematický a kompoziční plán a v každém z nich si toho užijete dost a dost :-).

Pokud tedy chcete začít rozbory psát nebo mít alespoň představu jak vlastně vypadají, projděte si rozbory tady na webu (za které ovšem neručím, literatura mne nikdy nebrala) a následně nakoukněte na začátek učebnice Literatura v kostce pro střední školy od Marie Sochrové (vydavatelství FRAGMENT), kde najdete přehledný výčet všech věcí, které by se v jednotlivých plánech daného rozboru měli objevit.

Uvidíte, že vše bude hned jasnější a že i ty rozbory se nějak zpracovat dají.

Karel Hynek Mácha: Máj

Rozbor

Jazykový plán

Útvary jazyka: Spisovná čeština. Jazyk archaický, knižní, básnický.

Zvukové prostředky: Eufonie (libozvučnost), onomatopoje (zkuvomalba, „řinčí řetězů hřmot“), zvukosled (např.: „Hrdličin zval ku lásce hlas“), rytmus (vzestupný jamb) a rým (obkročný).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí a popisný. Dialogy, monology, řeč postav přímá.

Pojmenování:

• Přímá: Epiteton (básnický přívlastek) – konstans („zelené jezero“, „bělavé páry“) i ornans („růžový večer“), přirovnání („co slzy lásky“), antiteze (otec a syn).
• Nepřímá: Metafora, personifikace („Jezero hladké v křovích stinných…“), metonymie, oxymorón („mrtvé milenky cit“).

Figury: Apostrofa, řečnické otázky, časté opakování slov máj, láska, den a noc.

Tematický plán

Námět: Příběh milenců Viléma a Jarmily. Oba musí tragicky zemřít. Vinu přitom nese společnost.

• (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny.)

Téma: Hlavním tématem je životní úděl milenců Viléma a Jarmily. Vilém zabíjí svůdce Jarmily, což byl jeho vlastní otec (Vilém byl v dětství z domova vyhnán a proto si svého otce nepamatoval). Za to je zatčen a chystá se jeho poprava. Když se o zatčení dozví Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vilém je poté popraven na popravišti. Vinu nedává sobě, nýbrž otci a společnosti. Vedlejším tématem je v závěrečné části téma poutníka, se kterým se autor ztotožňuje.

Epizody: Vyskytují se, doplnění dějě, návaznost na děj. Jedná se o dvě mezihry, první pojednává o přípravách na popravišti (formou rozhovoru), druhá o nářku Vilémových druhů, kteří stratili svého vůdce.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy:

• Vilém – loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.
• Jarmila – milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.
• Poutník – objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!“

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno podrobně (jedná se o krajinu u Doks, pod Bezdězem). Bez bližšího časového vymezení.

Pojetí díla: tragika.

Kompoziční plán

Jedná se o lyricko-epickou báseň.

Kompoziční postupy: Chronologický postup, také retrospektivní (ve vzpomínkových pasážích). Využití kotrastu jak v tématické (čas přírody a lidského bytí), tak jazykové rovině („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“). Gradace se nekoná, děj je potlačen. Paralela poutníka a Viléma.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem. Paralelní vztah vzpomínkových pasáží.

Forma: Na začátku věnování (to aby byla báseň dostatečně česká).

4 zpěvy, 2 mezihry:

• I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
• II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
• I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.
• III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
• II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.
• IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.

Karel Jaromír Erben: Kytice z českých bájí a pověstí

Rozbor

Jazykový plán

Útvary jazyka: Použití tehdejší češtiny, dnes již archaická a knižní.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Eufonie v rýmu, onomatopoie pro vyvolání pocitu zvuku (vodník), epitetony (především konstans), zvukomalba, přirovnávání, metafory, personifikace.

Balady mají pravidelný rým.

Tematický plán

Námět: Z lidových pověstí.

Téma jednotlivých balad:

• Kytice – Spíše lyricky orientovaná, neurčitá, vypráví příběh matky, která zemře a nechá na světě samotné děti, láska jí však i v záhrobí donutí se o ně postarat a proto je potěší kvítkem, které je nazván mateřídouškou; báseň je očividně ukázáním na krásu jazyka a vlasti a to jak už hrou s tvorbou slov (mateřídouška), tak alegorií, která přirovnává vlast k matce.
• Poklad – Epická balada těžící z křesťanských pověstí; žena jde na Velký pátek lesem a spatří skálu plnou zlata, všechen ten třpyt ji omámí mysl a protože už neunese dítě, nechá ho tam a vezme místo něj zlato – v podstatě jej prodá za pár zlatých; skrytý význam upozorňující, jak může mamon zaslepovat a jak při něm můžeme zapomenout na to, co je opravdu důležité a že když si později uvědomíme pravé hodnoty, může už být pozdě.
• Holoubek – Holoubek symbolizuje svědomí, které ženu, jež zabila svého muže, dožene až k sebevraždě.
• Dceřina kletba – Dcera spáchala zločin, ale jako vinná z toho vychází i její matka, protože ji nedostatečně vychovala.

Motivy: Vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte (především matky a dcery), vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost, nevyhnutelný a neúměrně vysoký trest.

Postavy: Pro Erbena typické ženské postavy, podstatný je vztah matky a dcery. Žena je matkou i dcerou, motiv mateřské lásky. Osud přijímají smířlivě.

Prostředí: Neskutečné, místně neurčité, vychází z lidových pověstí. Stručný popis (verš).

Kompoziční plán

Jedná se o sbírku 13 balad. Lyricko-epické balady z lidových pověstí, ve kterých je každý prohřešek potrestán.

Celá sbírka je uspořádá systémem, kde vždy první a poslední (druhá a předposlední atd.) balada mají stejný námět (jsou zrcadlovým odrazem). Např.:

• Kytice – Věštkyně: motiv národního smutku a naděje, národně buditelské poselství.
• Poklad – Dceřina kletba: motiv mateřské viny.
• Svatební košile – Vrba : vztah mrtvých k živým.

Vnitřní výstavba jednotlivých balad:

• Expozice – Úvod do děje, víceméně statický.
• Kolize a krize – Objevuje se konflikt, často náhodný.
• Závěr – Většinou tragický, někdy s mravním ponaučením.

Walter Scott: Ivanhoe

Rozbor českého překladu

(Přeložil Jaroslav Kraus.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Knížní a archaická čeština ve vypravování. Přímá řeč u rytířů je zde zčásti zidealizovaná do spisovné a knižní podoby, u nižších vrstev je potom realističtější a obyčejnější. V přímé řeči francouzské a saské výrazy, pro vykreslení atmosféry a napětí mezi saskou tvrdou přímostí a vnucovanými francouzskými manýry.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný a charakterizační. Dialogy. Řeč postav je přímá.

Tematický plán

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době anglického krále Richarda Lví Srdce a době a prostředí rytířských klání.

Téma: Nemá hlavní téma, jedná se o pospojování více dějových linií:

• První dějovou linií je příchod Ivanhoa a krále Richarda zpět do vlasti a jejich účast na rytířském turnaji, což je spojeno i s důkladným popisem pravidel rytířských turnajů.
• Druhou je příběh Rebeky, jejího otce a jejich domu.
• Třetí dejovou linkou je potom situace, kdy má být Rebeka upálena jako čarodějnice a kdy v Bois-Guilbertovi svádí vnitřní válku láska s rytířskou ctí a kariérou.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).

• Ivanhoe – Není hlavní postavou, ve větší míře se objevuje jen na začátku a na konci, příliš jednobarevný, jeho charakter není nijak zvlášť rozvinut.
• Sas Cedrik – Zastánce starých, dobrých časů, tvrdý, zásadový a nesmlouvavý muž řídící se ještě před rytířskými severskými zásadami cti.
• Brian de Bois-Guilbert – zajímavá postava, křižák a válečný veterán, s divokým srdcem plným tužeb a neklidu, který jako pravý hrdina romantického románu cítí lásku, která nemůže být opětována a to hlavně z důvodů společenských norem
• Rebeka – Židovka a přírodní léčitelka, přestože cítí, jak jsou na tom židé špatně, sama s tím nechce nic dělat a také přijímá tyto dogmata za své – odmítá Bois-Guilberta kvůli jeho křesťanské víře.
• Rowena – Urozená žena, pravá katolička a Ivanhoeova manželka, povahově podobná svému muži.
• Richard Lví Srdce – Anglický král, pravý romantický válečník, divoký, svobodný a nespoutaný panovník.

Prostředí: Skutečné, místně určité. Jihoanglická chladná vřesoviště, temné lesy nebo bytelné hrady.

Kompoziční plán

Jedná se o historický román.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí.

Vnitřní výstavba děje:

• Expozice – Představení postav a kraje.
• Kolize – Přichází při střetu křesťanství s rozumem, při střetu Sasů s Francouzi.
• Krize – Bezradnost Bois-Guilberta, odsouzení Rebeky k upálení. (Děj však není jako celek ani retardován, ani gradován, k obojímu dochází jen lokálně.)
• Závěr – Šťastný pro Ivanhoa a Rowenu, rezignací pro Rebeku, která ač milovala Ivanhoa, musela odcestovat ze země.

Johann Wolfgang Goethe: Die Leiden des jungen Werthers

Rozbor českého překladu

(Přeložil Jaroslav Kraus.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Spisovný jazyk.

Tematický plán

Námět: Příběh o člověku, který si nakonec vezme svůj život, vyjádření svobody a práv člověka k takovému kroku.

Téma: Jedno hlavní téma zabírá příběh Werthera, který se zamiluje do zadané ženy. Poté co se dozví, že ji nemůže získat, sám se zastřelí.

Děj: Realizuje se v popisech událostí.

Postavy:

• Werther – Mladý malíř, příslušník střední německé vrstvy. Miluje přírodu, rád se toulá po kraji, obdivuje krásy světa a čte Homérovu Odyseu – jeho nejmilejší kniha, kterou má vždy s sebou. Nesnáší rozdělení společnosti na stavy, protože brání navázání vztahů mezi lidmi. Velmi citlivý ke svému okolí. Přispívá chudým, laskavý, ochotný. Chorobně zamilovaný do Lotty. Jediným východiskem jeho beznaděje se stává smrt.
• Charlotta – Krásná venkovanka, jež se provdá za úředníka Alberta, který se jí ujal. Sice ho nemiluje, ale je mu zavázána za vše, co pro ni vykonal. K Wertherovi tedy zprvu chová náklonnost, snad až lásku, nechce ale opustit Alberta a tak Werthera odmítá.
• Albert – Úředník, s Wertherem naváže přátelský vztah. Skvěle si rozumí, avšak díky lásce Werthera k Lottě začne žárlit. Oba dva se však se sebezapřením ovládají.

Prostředí: Skutečné.

Kompoziční plán

Jedná se o milostný román v dopisech.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění.

Vnitřní výstavba děje:

• Expozice – Werther přichází do Wahlheimu.
• Kolize – Seznamuje Werthera s Lottou.
• Krize – Útěk Werthera na velvyslanectví za prací.
• Zvrat – Návrat Werthera, Lottou odmítnut.
• Závěr – Končí tragicky. Sebevražda Werthera.

Johann Wolfgang Goethe

Představitel německého preromantismu, básník a prozaik.

Stendhal – Henri Marie Beyle: Le Rouge et le noir

Rozbor českého překladu

(Přeložil Otakar Nový.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Použití spisovné češtiny, jak v případě vypravěče, tak postav.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova stylově neutrální. Využití řečnických figur (řečnické otázky prostřednictvím vypravěče).

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný, charakterizační i úvahový. Dialogy, řeč postav přímá.

Tematický plán

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává ve Francii v konkrétních lokacích. Námětem je příběh Juliána Sorela, fanouška Napoleona a jeho snahy udělat kněžskou kariéru.

Téma: Dvě hlavní témata: psychologické pohnutky hlavního hrdiny – Juliána Sorela a střídání prostředí.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy:

• Julián Sorel je ústřední postavou, syn dřevaře, v mládí svým otcem zatracován, pro svou fyzickou slabost, obdivuje Napoleona, cílevědomý, není spokojen se svým postavením, snaží se udělat kariéru, naučí se nazpaměť celou bibli. Velmi rozporuplný, svazuje ho láska a ctižádost.
• Paní de Renal je manželkou starosty, matka několika dětí. Její manžel není moc velký milovník a tak snáze podlehne kouzlu Juliána, zvláště, co si jej oblíbily i její děti. Přesto po vyzrazení jejich poměru volí svou rodinu, ale nikdy na Juliána nezapomene.
• Matylda de la Mole je dcerou významného šlechtice, mladá má vše na co si vzpomene. Zpočátku Juliánovi klade odpor, avšak záhy se do něj bezhlavě zamiluje. Po incidentu ve Veriéres se ho snaží zachránit, ale zbytečně. Po Juliánově smrti se vdá za pařížského šlechtice.

Prostředí: Skutečné, místně určité. Motivy venkova i města (Paříže).

Kompoziční plán

Jedná se o román.

Kompoziční postupy: Chronologický postup.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

Vnitřní výstavba děje:

• Expozice – Popis vesnice Veriéres, představení Juliána Sorela a rodiny de Renal.
• Kolize – Julián svádí paní de Renal.
• Krize – Julián svádí Matyldu.
• Zvrat – Postřelení paní de Renal Juliánem.
• Závěr – Poprava Juliána.

Stendhal

Představitel francouzského romantismu.

Franz Kafka: Der Process

Rozbor českého překladu

(Přeložil Josef Čermák.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Použití spisovné češtiny, jak v případě vypravěče, tak postav.

Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: Slova stylově neutrální. Využití řečnických figur (řečnické otázky prostřednictvím vypravěče).

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný a charakterizační. Dialogy, řeč postav přímá.

Tematický plán

Námět: Z blízké minulosti či současnosti, příběh se odehrává v blíže neurčených prostorách i čase. Námětem je proces Josefa K., který nechápe proč by měl být z něčeho obviněn.

Téma: Jedno hlavní téma, proces Josefa K. a jeho marný boj s nejasnými soudními praktikami.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy:

• Josef K. je ústřední postavou, prokurista nejmenované banky, zatčen neznámými muži a je s ním veden soudní proces z jemu neznámého důvodu. Zpočátku se v procesu angažuje a snaží se zjistit, proč se něco tak absurdního děje, později rezignuje. Nakonec jej popraví dva muži nožem, rezignující Josef K. se již vůbec nebrání.

Prostředí: Skutečné, místně blíže neurčité a je zachyceno spíše stručně. Mlhavost, nejasnost.

Kompoziční plán

Jedná se o román.

Kompoziční postupy: Chronologický postup.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí, spjaty s ústředním příběhem.

Vnitřní výstavba děje:

• Expozice – Zatčení Josefa K.
• Kolize – Obvinění.
• Krize – Snaha Josefa o svou obranu v rámci procesu.
• Zvrat – Rezignace.
• Závěr – Poprava.

Franz Kafka

Franz Kafka byl německy píšící židovský autor žijící tu dobu v Praze. Je představitelem moderní světové prózy 1. pol. 20. století. Vrcholná díla zůstala nedokončená. Inspiroval se existenciální filozofií.