Základní literární pojmy, nejstarší literární památky, antická kultura

Základní literární pojmy, nejstarší literární památky, antická kultura 

SLOVESNOST = neboli slovesné umění je souhrn umělecké tvorby vyjadřované slovem (psané i mluvené), je jedním z mnoha druhů umění (hudební, výtvarné, filmové atd.

LITERATURA

součástí slovestnosti

literra = slovo

označení pro všechny písmem zaznamenávané jazykové projevy

dělí se na : věcnou (zaměřena na poznání a sdělení) – odborná, vědecká, populárně naučná literatura

        uměleckou, krásnou (zaměřena na estetický účinek) – vše ostatní – poezie, próza

              - do krásné l. patří tzv. lidová slovesnost (folklór)

další dělení:

I.)     podle jazyka – národní literatury (česká, řecká, anglická)

II.)   podle určité oblasti: - angloamerická

 - karibská

                                  - středního východu

                           - orientální atd.

III.) podle epochy: - středověká

- romantická

 

FOLKLÓR

forma slovesnosti – vznikala mezi venkovskými a později i městskými obyvateli

šířila se ústní podáním a její typický rys je, že se šířila anonymně

prvopočátky nalézáme již v pravěku – prostřednictvím rituálu, obřadů si lidé snažili naklonit božstva (vysvětlení přír. jevů)  rozhodujícím u těchto obřadů bylo slovo

ve formě zaříkávadel, postupně i pranostik, přísloví, říkadel

ÚLS byla (je) předávána z generace na generaci – upravována ,měnila se 

velký význam v dobách kdy znalost písma byla určena jen pro určitý okruh vzdělanců

 

MÝTUS

  • soustava názorů člověka na postavení člověka ve světě, vesmíru
  • soustava představ člověka o vzniku světa a o přírodních jevech
  • má iracionální (nerozumový, fantastický) základ

MYTOLOGIE

  • souhrn mýtů určitého národa
  • židovská mytologie má klíčový význam pro evropskou kulturu ale i řecká

FUNKCE LITERATURY

úkoly, které literatura plní

a) poznávací 

- prostřednictvím literatury získáváme nové informace, poznáváme svět

b) výchovná

- schopnost l. působit na čtenáře, ovlivňovat jeho chování, jednání, názory, usměrňovat ho

c) zábavná

- schopnost l. člověka bavit, ukrátit mu čas, možnost uvolnění

d) estetická

estetika = nauka o krásnu

- schopnost vyvolat estetický účinek, působit na lidské city, emoce, duši

- estetická fce l. je to co z literatury dělá umění

LITERÁRNÍ DRUHY

I.) lyrika - poezie

II.) epika – próza

III.) drama – dramatické umění

POEZIE

  • z řeckého poiésis = tvorba 
  • poezie = básnictví
  • část l., která je psána veršem používá zvukových i grafických prostředků (rým, zvukomalba, psaní ve verších)

PRÓZA

  • l. díla, která nejsou psána ani ve verších ani v dramatické podobě
  • v současnosti nejrozšířenější l. druh
  • řeč postupující přímo
  • psána v řádcích a odstavcích, nikoli ve verších

DRAMA

  • z řečtiny = čin, jednání
  • l. druh, který se vyznačuje tím, že má děj uskutečňující se formou dialogu mezi postavami (popř. monologu)
  • jádro děje tvoří dramatický konflikt

LYRIKA

  • nemá děj, vyjadřuje pocity, názory, dojmy mluvčího
  • dle tématu může být: milostná, přírodní, společenská, meditativní
  • bývá také používána jak v próza, tak v poezii

EPIKA

  • z řeckého slova epikos = výpravný, dějový
  • vypráví příběh, má děj
  • používá se jak v próze, tak v poezii
  • stejně jako lyrika bývá používána jak v próze, tak v poezii

LYRICKO-EPICKÝ LITERÁRNÍ DRUH

  • kombinuje lyriku s epikou (Máj)

LITERÁRNÍ ŽÁNRY

  • dílčí literární forma, která má určité charakteristické, obsahové a formální vlastnosti
  • v rámci každého literárního druhu rozlišujeme množství literárních žánrů
  • próza – román, povídka, pověst, vtip, pohádka, novela, fejeton, bajka
  • drama – tragédie, komedie, činohra

dělí se:

I.) dle rozsahu: povídka, román – kratší, rozsáhlejší, jednoaktovka; celovečerní hra

II.) dle tématu: - romány historické

                     - sci-fi

                     - dobrodužné romány

                    - životopisné romány

III.) dle kompozice: v poezii – lyrické - píseň

                                      - lyricko-epické – balada, romance

                                      - epické - epos

                          v dramatu – komedie, tragédie

                          v próze – román v dopisech, román v deníku, comics

  • existuje velmi mnoho žánrů, nejsou nijak přehledně tříděny
  • mnoho děl se do literárních žánrů nevejde (beze zbytku)

STAROVĚKÉ MIMOEVROPSKÉ PÍSEMNICTVÍ

  • 4. tisíciletí BC – 1. tisíciletí BC
  • vznik písma = 4. – 3. tisíciletí BC
  • klínové písmo (staří Sumerové) – předcházelo mu ještě obrázkové písmo
  • starofoinické písmo
  • ještě před antickou kulturou vznikly v povodí velkých asijských řek vyspělé civilizace
  • tvořili nejstarší literární památky (nejznámější z nich – dodnes svou platnost) – Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Brahmaputra
  • v povodí velkých čínských řek nebo Nilu vznikaly vyspělé civilizace 

1.) SUMERSKÉ (MEZOPOTAMSKÉ) PÍSEMNICTVÍ

  • vytvořili jednu z nejvýznamnějších kultur Starověku
  • asi 3000 BC vynález klínového písma

Epos o Gilgamešovi (asi 2000 BC)

- jedna z nejstarších a nejvýznamnějších literárních památek 

- hl. hrdinou Gilgameš (polomýtický) sumerský vládce hledající se svým přítelem na dlouhé pouti nesmrtelnost – fantastické dobrodružství

- tragický úděl – postupné uvědomování si faktu, že člověka dělá člověkem právě nesmrtelnost

- některé epizody byly převzaty hebrejským písemnictvím (v bibli) – O potopě 

- „Nad mými skutky nevládne smrt“

Babylón = Írák

EPOS

  • dlouhá výpravná epická básnická skladba 
  • vypráví příběh nějakého hrdiny, vladaře, bojovníka

2.) EGYPTSKÉ PÍSEMNICTVÍ

  • historie Egypta asi 4. tisíciletí BC
  • Egypťané vytvořili jednu z nejvyspělejších starověkých kultur
  • staroegyptské písmo = hieroglyfy
  • velmi bohaté vyspělé písemnictví
  • literatura jak naučná, tak zábavná
  • vyspělá literatura náboženská – za úkol odporovat, ale i upevňovat moc státu (panovníka)
  • mezi nejznámější staroegyptské l. památky patří milostná poezie
  • Achnatonův hymnus na slunce
  • obrázkové písmo

HYMNUS

  • literární žánr
  • oslavná báseň – vyjadřuje pocity obdivu, úcty, nenahraditelnosti

3.) INDICKÉ PÍSEMNICTVÍ

  • spjato s náboženstvím a velmi svéráznou inspirující filosofií
  • védy = posvátné knihy – součástí hymny, chvalozpěvy
  • védský jazyk
  • později vzniká nejdůležitější l. jazyk starověkých Indů = sanskrt (5. st. BC)
  • epos je jednou z nejčastějších, nejrozšířenějších forem lit. Žánrů
  • Rámájana – staroindický epos
  • Mahabháráta – staroindický epos
  • - doklad historie země

4.) ČÍNSKÉ PÍSEMNICTVÍ

  • již od počátku věků velmi specifická, vyspělá kultura
  • v izolaci od ostatního světa (úmyslně)
  • silně ovlivněno filosofií
  • budhismus = filosoficko-náboženský systém (Indie)
  • taoismus a konfucianismus (Čína)

Kniha písní

- antologie = sborník textů od různých autorů

- autorem filosof Konfucius (není dokázáno)

- Čína používala znakové písmo

5.) PERSKÉ PÍSEMNICTVÍ

  • velmi vyspělá kultura a literatura
  • nejstarší texty náboženského charakteru (7. st. BC)

 Avesta

- sborník nejrůznějších druhů literatury (věcná i umělecká) - antologie

- umělecká – mýty, modlitby, básně (lyr.)

- věcná – právnické spisy

- básník, myslitel – Zarathušstra – údajně autorem básnických textů v Avestě

 německý filosof – Friedrich Niece – texty o Zarathušstrovi

6.) HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ

Starý zákon (bez Nového z.)

- jeden z nejstarších literárních textů v dějinách lidstva

- soubor hebrejských náboženských textů – základem židovského náboženství = judaismus

- vznikal v průběhu jednoho tisíciletí 

- obsahuje 24 knih – rozdělený do 3 oddílů

I.) nejstarší

obsahuje tzv. 5 knih Mojžíšových

  řecky Pentateuch, hebrejsky Tóra = zákon, učení

 1. kniha – Genesis = stvoření, původ

  nejstarší mýty o úsvitu lidstva (O stvoření světa, O prvních lidech)

tento 1. oddíl obsahuje nejstarší dějiny Židů

postava hebrejského boha Hospodina – velmi přísný, trestající, nemilosrdný

 monoteismus – vyznává 1 boha (judaismus není křesťanství)

    polyteismus - vícebožství

II.) Knihy proroků

 složeny z více knih vyprávějících především dějiny Izraele, boje Židů s nepřáteli atd.

Knihy soudců, Knihy královské 

- dějiny Židů za vlády prvních židovských králů – David, Šalomoun

- skutky a výroky proroků – předpověď příchodu Mesiáše

III.) tzv. Svaté spisy 

okolo roku 0

je výrazně lyrický – krásné lyrické písně, žalmy

Píseň písní

- jedna z nejkrásnějších milostných básní na světě

 Kniha přísloví, Kniha kazatel

 Kniha proroctví Daniel

- lyrický text apokalyptického (neblahého, zkázonosného zjevení, proroctví) charakteru

NOVÝ ZÁKON

základní knihou, základním textem křesťanského náboženství

vznikl až v průběhu 1. a 2. st. AD

jednotlivé části různě staré

připojen ke Starému zákonu ⇒ písmo svaté

napsán v řečtině

obsahuje 27 knih – první 4 = evangelia (radostná zvěst, zpráva)

 příběh o narození, životě, skutcích, ukřižování a z mrtvých vstání Ježíše Krista

- vyprávěno 4 Ježíšovo žáky – Marek, Matouš, Lukáš a Jan

- aždý jiný pohled 

další část skutky apoštolů (12)

epištoly = dopisy, listy apoštolů věřícím

Zjevení sv. Jana = apokalyptický spis

- příjezd apokal. jezdců – za úkol zničit zemi1. překlad 4. st. AD – bible kompletní – latina  vulgáta – sv. Jeroným

apokryfy = texty bibl. rázu – nejsou součástí bible -církev je nekanonizovala (neuzákonila)

- pověsti o sv. Grálu

ANTICKÁ LITERATURA

  • 8. st. BC – 5. st. AD
  • antika = kultura Starověkého Řecka a Říma
  • řecká kultura je původní římská na ni navazuje, čerpá z ní, rozvíjí ji
  • antika se stala základem evropské kultury a vzdělání
  • Řekové vnesli do kultury rozlišení krásy a ošklivosti, vytvořili řadu nových lit. Žánrů
  • řecké umění bylo rozšíření díky římskému
  • Římská říše byla expanzivní - rozšiřování po celé Evropě
  • základem estetických ideálů antiky je snaha o harmonii, snaha vyvážit krásu vnější a vnitřní – skloubit dokonalost
  • řecká kultura mohla vzniknout díky výhodné zeměpisné poloze Starověkého Řecka
  • Řecko stálo na průsečíku 3 kontinentů - rozdílné kultury, kontakt s nimi, přetváření a vytvoření zcela původní kultury

ŘECKÁ ANTICKÁ LITERATURA

  • 8 st. BC – 1. st. BC
  • periodizace:

I.) archaické období

6. st. BC

nejstarší období ř. literatury

z nejstarší ULS – postupný vznik lyriky a epiky

epika - Ilias (8. st. BC)

- líčí poslední desetiletí boje proti Tróje (Ilion)

Odyssea

- epos volně rozvíjející Iliadu a vyprávějící o mnohaletém putování účastníka Troj. Války – ithackého krále domů

- nejvýznamnější lit. památky – za autora považován Homér (legendární pěvec)

- odraz řecké mytologie – vyprávění skutečných událostí

- několik 1000 veršů

- přednašeči těchto básní (eposů) - rapsódi

lyrická poezie -více druhů

- typická monodická – přednášena jedním pěvcem, básníkem:

SAPFO

- básnířka – vlastní dívčí škola – ostrov Lesbos

- poezie milostná, opěvující krásu ženského těla a bohy (Afrodita) 

 Modlitba k Afroditě (okolo 600 BC)

ANAKREON

- básník

- poezie zaměřená na idylu, krásu řecké krajiny, víno, bůh Dionýsos

- stal se velmi oblíbeným – především v 18. st. ve Francii – anakreonská poezie

lyrika sborová:

PINDAROS

- řecký básník

- především ódy

EZOP (Aisópos)

- především veršované bajky = alegorický příběh vyprávějící děj, kde vystupují zvířata, věci, mající lidské vlastnosti morální ponaučení

Husy a jeřáby

    Závistivý pes

II.) attické období

6. st. – 4. st. BC

vrcholné období rozkvětu dramatu a prózy

dithyramby = písně zpívané zpěváky převlečenými do kozí kůže – předváděli bohy

2 základní dramatické druhy: tragédie = řec. slovo – zpěvy kozlů 

- typ dramatu mající vážný děj, tragický konec

                                             komedie

- humorný, veselý obsah, satirického charakteru, vznikla z veselých písní

drama bylo podporováno Řeckým státem ⇒ náboženský význam – upevňovalo víru

amfiteátry = prostor s kruhovým hledištěm, divadlo pod širým nebem

starořecké drama muselo dodržovat mnoho pravidel, zásad (dodnes)

divadlo dlouhou dobu hráli pouze muži

tzv. zásada tří jednot – místa, času a děje 

smělo se konat pouze na 1 místě, max. 24 h a mít 1 příběh (jedna dějová linie)

kompozice: 

expozice

- úvod do děje, seznámení s postavami, místem, dobou

kolize

- dochází ke konfliktům postav, vzniká zápletka

krize

- zápletka vrcholí, jednotlivé postavy musí řešit problém, konflikt

peripetie

- náhlý obrat v ději, konflikt postupně vystupňován do krize a přechází, blíží se konec – rozuzlení, rozřešení, rozdělení

katastrofa

- závěr dramatu, přináší následky, důsledky, ukončení příběhu 

respektováno dodnes

AISCHYLOS

považován za nejstaršího dramatika

čerpal především z mytologie či z příběhů z Trojské války

typ. Rysy – jedinec se střetává s vyšší mocí , proviní se  proti jejich pravidlům, morálceosudovost = fatalismus ⇒ každý má svůj osud, nemůže ho ovlivnit ⇒ snaha změnit osud ⇒ provinění – trest

 Peršané

     Spoutaný Prométheus

     Oresteia

- Orestés – syn Agamenmoná, Agamenmón – bojovník v Trojské válce, Klytaimnéstra – matka, manželka

- plán vraždy Agamenmoná , Orestes pomstí jeho smrt

- souboj mezi spravedlivou vraždou své matky + milence a láskou k ní

SOFOKLES

„filosof na scéně“ ⇒ přemýšlivý autor – povaha, vnitřní vlastnosti

hrdinové překračují fatalismus – snaží se změnit osud – střet jedince s vyšším orgánem, mocí

Trojská válka

Král Oidipus (oteklá noha)

- dodnes svou platnost

- Oidipus –trestán za viny jichž se dopustil nevědomky

Antigona

- hl. hrdinkou jedna z dcer Oidipa – pohřbí 

EURIPIDÉS 

  • velký modernista
  • rozklad, krize řecké demokracie – tragédie – všímání si rozkladu řecké demokracie – otroci, kritika ř. států
  • autor Deus ex machina = duch ve stroji - postavy v neřešitelném konfliktu – nadpřirozený zásah boha do děje

Médea

- nadpřirozené schopnosti – msta Iásonovi za to, že ji opustil – vražda – on, děti

Orestés

- donucen k vraždě své matky bohy

Élektra

- Oresteiova sestra

ARISTOFANES

  • nejoblíbenější řecký autor komedií
  • především satirikem – zesměšňování chyb – hloupost, chamtivost…
  • satirikem bez hranic – i své kolegy

Žáby

- nadutost – v podsvětí se setká Euridipes s Aischlem – lepší zpět na zem

oblíben zvláště mezi chudým obyvatelstvem

PRÓZA

a) historická

Hérodotost = otec historie (řecko-perské války)

Thúkydidés = otec vědecké historie – pečlivý výběr zdrojů (spíše současnost Řecka)

b) filosofická

zlatý věk řecké filosofie

Sokratés – žádné dochované spisy

PLATÓN

žák Sokrata – o něm

filosofický dialog = smyšlený rozhovor mezi učitelem a žákem – argumentace pro správnost a vyvracení falešných soudů

idealistický filosof – základem světa myšlenka ne hmota

 Ústava 

- názor na uspořádání společenosti

Faidros

- o kráse

ARISTOTELES

všestranný filosof, autor – 1 z největších učenců Starověku – shrnul vědění o této době

 Poetika (zásada 3 jednot, umělecká tvorba)

 Rétorika

- řečnické umění (soudní, politické, oslavné – největším řečníkem Démosthenés – 4 projevy proti mak. Králi Filipu II. – filiipika – útočné)

- Alexandr Veliký žákem

III.) helénistické období

4. st. – 1. st. BC

doba úpadku řecké literatury – ztrácí svou originalitu – rozmělněna kulturami z dobytých zemí

kosmopolitismus = světoobčanství, vyjadřuje snahu sblížit se se světem, neuzavírání se do své ulity

rozvoj exaktních věd – matematika, biologie, fyzika, chemie

Eukleidés, Archimédes

Zájem l. o soukromí člověka 

Oblíbená tzv. nová komedie

Menandros - komedie

Theokritos – pokračovatel Anakreona - poezie

ŘÍMSKÁ ANTICKÁ LITERATURA

  • 3. st. BC  – 5. st. AD
  • není původní, navazuje na řeckou a rozvíjí ji
  • používá témata, žánry, náměty, postupy řecké literatury
  • zpočátku přímo napodobuje ř. l.
  • expanzivní charakter římské politiky
  • římská l. používá latinu – univerzální jazyk (středověk)

periodizace

I.) Staré období

3. st. – 2 st. BC

překlady z řečtiny a napodobování

díla jak epická tak lyrická

dramata – římská komedie – prvky řecké + prvky římské

TITUS PLAUTUS

Vychloubačný voják velmi oblíbený

náměty z každodenního života, postavy městské chudiny, otroci 

dokázal vystihnout povahu postav (navázal Moliér)

II.) klasické období

1. st. BC - 0

vrcholný rozkvět římské literatury – návaznost na helénismus

počátky Římského císařství – zdravý politický život

PRÓZA

historická

Titus Livius

uměleckou formou zpracoval dějiny Říma až po jeho současnost  - beletrie

CAESAR

 Zápisky o válce Galské

- vyprávění o jeho zážitcích z této války

strohost, věcnost jazyka

RÉTORIKA

rozvoj řečnictví – mnohé psanou podobu

CICERO

významný ideolog

vyjadřoval názory na  politiku, zájmy státu

použitá latina – vybroušená, vytříbená, bohatá = ciceronská latina = vrcholná podoba latiny (středověk)

POEZIE

Catullus

ústředním motivem básní jedna jediná dívka – Lesbie = milostná

básník vnitřních rozporů

 Odi et amo (nenávidím a miluji)

milostná i  přírodní lyrika

PUBLIUS VERGILIUS MARO

největší antický básník (i středověk)

v době císaře Augusta = finanční podpora básníku schopných oslavovat římské ctnosti, statečnost, vlastenectví….

 Zpěvy pastýřské (Bukolika)

    Zpěvy rolnické (Georgika)

- život na venkově, lidská práva – venkovská idyla

 Aeneis 

- epos na oslavu Augustova rodu

- trojský hrdina Aeneas po dobytí Troje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii – založí římské panství

PUBLIUS OVIDIUS NASO

největší autor milostné poezie

ve vyhnanství – velmi otevřené básně

současník Vergilia

věnoval se lásce jako pozemskému citu – rozverný styl, mnoho podob lásky

 Žalozpěvy (Tristia, elegie)

- vzpomínka na rodinu, přátele, otce – napsáno teskně

 Proměny (Metamofoses)

- 250 řeckých a římských bájí a mýtů s motivem proměny (nymfa Niobé se změní v plačící kámen)

III.) Období postklasické

1. st. BC – 476 AD

odraz morálního úpadku říše – císař Nero

SENECA

rádce, jeden z největších antických filosofů – avšak naprosto odlišná filosofie

fil. namířená k praxi

stoicismus = člověk bude šťastný, jen pokud se zbaví svých tužeb, chtíčů – pouze žít, být sám sebou

TACITUS

Letopisy

- historie

PETRONICUS

prozaik

 Satiricon

- kritika, zesměšnění nadutosti, hlouposti boháčů – způsob života Římanů

od 4. st. nastává skutečný úpadek antické kultury – myšlení lidí ovlivňuje stále více křesťanství

 – Konstantin – Milánský edikt = povolení křesťanství

 – zánik říše ZŘ

Světová středověká literatura

Světová středověká literatura

Charakteristika doby

  • 5. – 14. (15.) st.
  • centra vzdělanosti – kláštery, chrámy, školy, hrady, města, univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge, KU)
  • roste význam literatury = nositelka náboženské mytologie, myšlenek
  • středověk ovlivněn křesťanstvím
  • společnost: 1. duchovenstvo ; 2. vrchnost (panstvo, feudálové, šlechta) ; 3. poddaní
  • víra v posmrtný život  útrapy v životě  štěstí po smrti
  • církev – zneužívání své moci – vlastní zájmy, blahobyt
  • později prosazování i světských vlivů-  feudálové – měšťanstvo

Žánry středověké literatury

Lyrika

- duchovní písně, modlitby

Drama

- náboženské – vyvinulo se z her o největších náboženských svátcích

Latina = univerzální jazyk

postupem doby pronikají i národní jazyky

Epika

- nejčastější legenda – vyprávění o životě svatých mužů (světců) – použití fantazie, i racionální základ

- hagiografie 

Gotika

  • vrcholný středověk – feudální společnost  pol. 12. St. – Francie rozšíření do dalších zemí
  • spojena s upevňováním feudální společnosti, rozvojem měst, centralizací
  • především náboženské umění – i světské vlivy,  feudálové, panovníci, měšťanstvo,,architektura, výtvarné umění, umělecké řemeslo  zlatnictví, řezbářství
  • projevem bohatství – bohaté honosné umění

Architektura

  • katedrály – dómy, chrámy, kláštery, kostely, sakrální stavby
  • hrady, města, hradby, mosty, domy, radnice
  • nejtypičtější vertikálnost , vztah člověka k bohu, něčemu nadpozemskému
  • stavby vysoké, štíhlé, elegantní
  • lomený oblouk, křížová klenba
  • vnější opěrný systém = systém pilířů a oblouků
  • vysoká štíhlá okna – mozaika (vitráž = technika m. – jednotlivá sklíčka vkládána do ocelových  proužků)
  • ohromně prosvětlený prostor – interiér
  • chrámová loď – světlo atmosféra – duchovno
  • ohromná zdobnost interiéru bohatství a moc, síla církve a panovníků
  • oltáře, monstrance
  • členitost

Stavby

  • katedrála Notre – Dame (Paříž)
  • Remeš (Francie)
  • Chartes (Francie)
  • Milánský dóm
  • Westminster (Anglie)
  • katedrála v Kolíně nad Rýnem
  • dóm v Košicích

Šlechtická literatura

  • světského charakteru
  • psána feudály – jejich potřeby
  • 12., 13. a i 14. st. 
  • zákl. obsah  postava středověkého feud. Ideálu – rytíř, šlechtic  oddanost, udatnost,  Víra, ochránce slabých, šlechetný k ženám
  • postupně se objevuje více dobrodružnosti, exotičnosti
  • lyrika i epika  často odkaz na starověk – podobnost antických hrdinů.

1) Hrdinská epika

  • rytířské eposy
  • hrdinové a děj často podobný

Píseň o Rolandovi

- 11. století - Francie

 Píseň o Cidovi

- polovina 12. století - Španělsko

Slovo o pluku Igorově

- asi 12. století - Rusko

 Píseň o Nibelunzích

- 13. století - Německo

2) Rytířská epika

  • od 12., 13. st. proměna šlechtického ideálu
  • rytíř, hrdina  vzdělaný, inteligentní, smýšlení odpovídající dobovým ideálům

 o anglickém králi Artušovi

 Tristan a Isolda

- nejznámější starokeltský epos

3) Dvorská milostná lyrika

  • lyr. literatura – písně  určené urozeným dámám  vyjadřovala šlechtický kult ženy
  • žena  ideál – urozený muž (rytíř) sloužit, vyjadřovat úctu, lásku – abstraktní touha, láska k ideálu nešťastná – vdané
  • původ – 12. st. Francie – Provance
  • trubadůři (Francie) = minstrelové (Anglie) = truvéři (Francie) = minnesängři (Německo)
  • rozvoj této lyriky vyjadřoval hospodářskou stabilitu feud. Společnosti
  • pastorála = pastýřská idylická milostná píseň
  • epištola = milostný list, dopis
  • svítáníčka = alba = rozloučení milenců za svítání, rozbřesku)
  • kancóna = písně

Měšťanská literatura

  • 2. pol. 14. století
  • vznik ve městech – měšťané, studenti, žakéři
  • soustřeďovala se na každodenní měšť. Problémy
  • v době rozvinutí šlechtické spol. – 14. st.
  • snaha o zábavnost, komiku  částé žánry – satira, parodie, ironie  zesměšnění
  • stala se oblíbenou, hodně čtenou ,zájem o literaturu i mezi vrstvami bez vzdělání
  • žakéř = bavič, recitátor
  • zvířecí epos = delší bajka

Román o lišákovi (poč. 13. st.)

  • i dramata – bez nábož. Obsahu  frašky, komedie (náměstí, tržiště, před kostely)
  • autoři zesměšňovali i sami sebe – studenti
(Autor ciecie.)