Základní literární pojmy, nejstarší literární památky, antická kultura
SLOVESNOST = neboli slovesné umění je souhrn umělecké tvorby vyjadřované slovem (psané i mluvené), je jedním z mnoha druhů umění (hudební, výtvarné, filmové atd.
LITERATURA
součástí slovestnosti
literra = slovo
označení pro všechny písmem zaznamenávané jazykové projevy
dělí se na : věcnou (zaměřena na poznání a sdělení) – odborná, vědecká, populárně naučná literatura
uměleckou, krásnou (zaměřena na estetický účinek) – vše ostatní – poezie, próza
- do krásné l. patří tzv. lidová slovesnost (folklór)
další dělení:
I.) podle jazyka – národní literatury (česká, řecká, anglická)
II.) podle určité oblasti: - angloamerická
- karibská
- středního východu
- orientální atd.
III.) podle epochy: - středověká
- romantická
FOLKLÓR
forma slovesnosti – vznikala mezi venkovskými a později i městskými obyvateli
šířila se ústní podáním a její typický rys je, že se šířila anonymně
prvopočátky nalézáme již v pravěku – prostřednictvím rituálu, obřadů si lidé snažili naklonit božstva (vysvětlení přír. jevů) rozhodujícím u těchto obřadů bylo slovo
ve formě zaříkávadel, postupně i pranostik, přísloví, říkadel
ÚLS byla (je) předávána z generace na generaci – upravována ,měnila se
velký význam v dobách kdy znalost písma byla určena jen pro určitý okruh vzdělanců
MÝTUS
- soustava názorů člověka na postavení člověka ve světě, vesmíru
- soustava představ člověka o vzniku světa a o přírodních jevech
- má iracionální (nerozumový, fantastický) základ
MYTOLOGIE
- souhrn mýtů určitého národa
- židovská mytologie má klíčový význam pro evropskou kulturu ale i řecká
FUNKCE LITERATURY
úkoly, které literatura plní
a) poznávací
- prostřednictvím literatury získáváme nové informace, poznáváme svět
b) výchovná
- schopnost l. působit na čtenáře, ovlivňovat jeho chování, jednání, názory, usměrňovat ho
c) zábavná
- schopnost l. člověka bavit, ukrátit mu čas, možnost uvolnění
d) estetická
estetika = nauka o krásnu
- schopnost vyvolat estetický účinek, působit na lidské city, emoce, duši
- estetická fce l. je to co z literatury dělá umění
LITERÁRNÍ DRUHY
I.) lyrika - poezie
II.) epika – próza
III.) drama – dramatické umění
POEZIE
- z řeckého poiésis = tvorba
- poezie = básnictví
- část l., která je psána veršem používá zvukových i grafických prostředků (rým, zvukomalba, psaní ve verších)
PRÓZA
- l. díla, která nejsou psána ani ve verších ani v dramatické podobě
- v současnosti nejrozšířenější l. druh
- řeč postupující přímo
- psána v řádcích a odstavcích, nikoli ve verších
DRAMA
- z řečtiny = čin, jednání
- l. druh, který se vyznačuje tím, že má děj uskutečňující se formou dialogu mezi postavami (popř. monologu)
- jádro děje tvoří dramatický konflikt
LYRIKA
- nemá děj, vyjadřuje pocity, názory, dojmy mluvčího
- dle tématu může být: milostná, přírodní, společenská, meditativní
- bývá také používána jak v próza, tak v poezii
EPIKA
- z řeckého slova epikos = výpravný, dějový
- vypráví příběh, má děj
- používá se jak v próze, tak v poezii
- stejně jako lyrika bývá používána jak v próze, tak v poezii
LYRICKO-EPICKÝ LITERÁRNÍ DRUH
- kombinuje lyriku s epikou (Máj)
LITERÁRNÍ ŽÁNRY
- dílčí literární forma, která má určité charakteristické, obsahové a formální vlastnosti
- v rámci každého literárního druhu rozlišujeme množství literárních žánrů
- próza – román, povídka, pověst, vtip, pohádka, novela, fejeton, bajka
- drama – tragédie, komedie, činohra
dělí se:
I.) dle rozsahu: povídka, román – kratší, rozsáhlejší, jednoaktovka; celovečerní hra
II.) dle tématu: - romány historické
- sci-fi
- dobrodužné romány
- životopisné romány
III.) dle kompozice: v poezii – lyrické - píseň
- lyricko-epické – balada, romance
- epické - epos
v dramatu – komedie, tragédie
v próze – román v dopisech, román v deníku, comics
- existuje velmi mnoho žánrů, nejsou nijak přehledně tříděny
- mnoho děl se do literárních žánrů nevejde (beze zbytku)
STAROVĚKÉ MIMOEVROPSKÉ PÍSEMNICTVÍ
- 4. tisíciletí BC – 1. tisíciletí BC
- vznik písma = 4. – 3. tisíciletí BC
- klínové písmo (staří Sumerové) – předcházelo mu ještě obrázkové písmo
- starofoinické písmo
- ještě před antickou kulturou vznikly v povodí velkých asijských řek vyspělé civilizace
- tvořili nejstarší literární památky (nejznámější z nich – dodnes svou platnost) – Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Brahmaputra
- v povodí velkých čínských řek nebo Nilu vznikaly vyspělé civilizace
1.) SUMERSKÉ (MEZOPOTAMSKÉ) PÍSEMNICTVÍ
- vytvořili jednu z nejvýznamnějších kultur Starověku
- asi 3000 BC vynález klínového písma
Epos o Gilgamešovi (asi 2000 BC)
- jedna z nejstarších a nejvýznamnějších literárních památek
- hl. hrdinou Gilgameš (polomýtický) sumerský vládce hledající se svým přítelem na dlouhé pouti nesmrtelnost – fantastické dobrodružství
- tragický úděl – postupné uvědomování si faktu, že člověka dělá člověkem právě nesmrtelnost
- některé epizody byly převzaty hebrejským písemnictvím (v bibli) – O potopě
- „Nad mými skutky nevládne smrt“
Babylón = Írák
EPOS
- dlouhá výpravná epická básnická skladba
- vypráví příběh nějakého hrdiny, vladaře, bojovníka
2.) EGYPTSKÉ PÍSEMNICTVÍ
- historie Egypta asi 4. tisíciletí BC
- Egypťané vytvořili jednu z nejvyspělejších starověkých kultur
- staroegyptské písmo = hieroglyfy
- velmi bohaté vyspělé písemnictví
- literatura jak naučná, tak zábavná
- vyspělá literatura náboženská – za úkol odporovat, ale i upevňovat moc státu (panovníka)
- mezi nejznámější staroegyptské l. památky patří milostná poezie
- Achnatonův hymnus na slunce
- obrázkové písmo
HYMNUS
- literární žánr
- oslavná báseň – vyjadřuje pocity obdivu, úcty, nenahraditelnosti
3.) INDICKÉ PÍSEMNICTVÍ
- spjato s náboženstvím a velmi svéráznou inspirující filosofií
- védy = posvátné knihy – součástí hymny, chvalozpěvy
- védský jazyk
- později vzniká nejdůležitější l. jazyk starověkých Indů = sanskrt (5. st. BC)
- epos je jednou z nejčastějších, nejrozšířenějších forem lit. Žánrů
- Rámájana – staroindický epos
- Mahabháráta – staroindický epos
- - doklad historie země
4.) ČÍNSKÉ PÍSEMNICTVÍ
- již od počátku věků velmi specifická, vyspělá kultura
- v izolaci od ostatního světa (úmyslně)
- silně ovlivněno filosofií
- budhismus = filosoficko-náboženský systém (Indie)
- taoismus a konfucianismus (Čína)
Kniha písní
- antologie = sborník textů od různých autorů
- autorem filosof Konfucius (není dokázáno)
- Čína používala znakové písmo
5.) PERSKÉ PÍSEMNICTVÍ
- velmi vyspělá kultura a literatura
- nejstarší texty náboženského charakteru (7. st. BC)
Avesta
- sborník nejrůznějších druhů literatury (věcná i umělecká) - antologie
- umělecká – mýty, modlitby, básně (lyr.)
- věcná – právnické spisy
- básník, myslitel – Zarathušstra – údajně autorem básnických textů v Avestě
německý filosof – Friedrich Niece – texty o Zarathušstrovi
6.) HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ
Starý zákon (bez Nového z.)
- jeden z nejstarších literárních textů v dějinách lidstva
- soubor hebrejských náboženských textů – základem židovského náboženství = judaismus
- vznikal v průběhu jednoho tisíciletí
- obsahuje 24 knih – rozdělený do 3 oddílů
I.) nejstarší
obsahuje tzv. 5 knih Mojžíšových
řecky Pentateuch, hebrejsky Tóra = zákon, učení
1. kniha – Genesis = stvoření, původ
nejstarší mýty o úsvitu lidstva (O stvoření světa, O prvních lidech)
tento 1. oddíl obsahuje nejstarší dějiny Židů
postava hebrejského boha Hospodina – velmi přísný, trestající, nemilosrdný
monoteismus – vyznává 1 boha (judaismus není křesťanství)
polyteismus - vícebožství
II.) Knihy proroků
složeny z více knih vyprávějících především dějiny Izraele, boje Židů s nepřáteli atd.
Knihy soudců, Knihy královské
- dějiny Židů za vlády prvních židovských králů – David, Šalomoun
- skutky a výroky proroků – předpověď příchodu Mesiáše
III.) tzv. Svaté spisy
okolo roku 0
je výrazně lyrický – krásné lyrické písně, žalmy
Píseň písní
- jedna z nejkrásnějších milostných básní na světě
Kniha přísloví, Kniha kazatel
Kniha proroctví Daniel
- lyrický text apokalyptického (neblahého, zkázonosného zjevení, proroctví) charakteru
NOVÝ ZÁKON
základní knihou, základním textem křesťanského náboženství
vznikl až v průběhu 1. a 2. st. AD
jednotlivé části různě staré
připojen ke Starému zákonu ⇒ písmo svaté
napsán v řečtině
obsahuje 27 knih – první 4 = evangelia (radostná zvěst, zpráva)
příběh o narození, životě, skutcích, ukřižování a z mrtvých vstání Ježíše Krista
- vyprávěno 4 Ježíšovo žáky – Marek, Matouš, Lukáš a Jan
- aždý jiný pohled
další část skutky apoštolů (12)
epištoly = dopisy, listy apoštolů věřícím
Zjevení sv. Jana = apokalyptický spis
- příjezd apokal. jezdců – za úkol zničit zemi1. překlad 4. st. AD – bible kompletní – latina vulgáta – sv. Jeroným
apokryfy = texty bibl. rázu – nejsou součástí bible -církev je nekanonizovala (neuzákonila)
- pověsti o sv. Grálu
ANTICKÁ LITERATURA
- 8. st. BC – 5. st. AD
- antika = kultura Starověkého Řecka a Říma
- řecká kultura je původní římská na ni navazuje, čerpá z ní, rozvíjí ji
- antika se stala základem evropské kultury a vzdělání
- Řekové vnesli do kultury rozlišení krásy a ošklivosti, vytvořili řadu nových lit. Žánrů
- řecké umění bylo rozšíření díky římskému
- Římská říše byla expanzivní - rozšiřování po celé Evropě
- základem estetických ideálů antiky je snaha o harmonii, snaha vyvážit krásu vnější a vnitřní – skloubit dokonalost
- řecká kultura mohla vzniknout díky výhodné zeměpisné poloze Starověkého Řecka
- Řecko stálo na průsečíku 3 kontinentů - rozdílné kultury, kontakt s nimi, přetváření a vytvoření zcela původní kultury
ŘECKÁ ANTICKÁ LITERATURA
- 8 st. BC – 1. st. BC
- periodizace:
I.) archaické období
6. st. BC
nejstarší období ř. literatury
z nejstarší ULS – postupný vznik lyriky a epiky
epika - Ilias (8. st. BC)
- líčí poslední desetiletí boje proti Tróje (Ilion)
Odyssea
- epos volně rozvíjející Iliadu a vyprávějící o mnohaletém putování účastníka Troj. Války – ithackého krále domů
- nejvýznamnější lit. památky – za autora považován Homér (legendární pěvec)
- odraz řecké mytologie – vyprávění skutečných událostí
- několik 1000 veršů
- přednašeči těchto básní (eposů) - rapsódi
lyrická poezie -více druhů
- typická monodická – přednášena jedním pěvcem, básníkem:
SAPFO
- básnířka – vlastní dívčí škola – ostrov Lesbos
- poezie milostná, opěvující krásu ženského těla a bohy (Afrodita)
Modlitba k Afroditě (okolo 600 BC)
ANAKREON
- básník
- poezie zaměřená na idylu, krásu řecké krajiny, víno, bůh Dionýsos
- stal se velmi oblíbeným – především v 18. st. ve Francii – anakreonská poezie
lyrika sborová:
PINDAROS
- řecký básník
- především ódy
EZOP (Aisópos)
- především veršované bajky = alegorický příběh vyprávějící děj, kde vystupují zvířata, věci, mající lidské vlastnosti morální ponaučení
Husy a jeřáby
Závistivý pes
II.) attické období
6. st. – 4. st. BC
vrcholné období rozkvětu dramatu a prózy
dithyramby = písně zpívané zpěváky převlečenými do kozí kůže – předváděli bohy
2 základní dramatické druhy: tragédie = řec. slovo – zpěvy kozlů
- typ dramatu mající vážný děj, tragický konec
komedie
- humorný, veselý obsah, satirického charakteru, vznikla z veselých písní
drama bylo podporováno Řeckým státem ⇒ náboženský význam – upevňovalo víru
amfiteátry = prostor s kruhovým hledištěm, divadlo pod širým nebem
starořecké drama muselo dodržovat mnoho pravidel, zásad (dodnes)
divadlo dlouhou dobu hráli pouze muži
tzv. zásada tří jednot – místa, času a děje
smělo se konat pouze na 1 místě, max. 24 h a mít 1 příběh (jedna dějová linie)
kompozice:
expozice
- úvod do děje, seznámení s postavami, místem, dobou
kolize
- dochází ke konfliktům postav, vzniká zápletka
krize
- zápletka vrcholí, jednotlivé postavy musí řešit problém, konflikt
peripetie
- náhlý obrat v ději, konflikt postupně vystupňován do krize a přechází, blíží se konec – rozuzlení, rozřešení, rozdělení
katastrofa
- závěr dramatu, přináší následky, důsledky, ukončení příběhu
respektováno dodnes
AISCHYLOS
považován za nejstaršího dramatika
čerpal především z mytologie či z příběhů z Trojské války
typ. Rysy – jedinec se střetává s vyšší mocí , proviní se proti jejich pravidlům, morálceosudovost = fatalismus ⇒ každý má svůj osud, nemůže ho ovlivnit ⇒ snaha změnit osud ⇒ provinění – trest
Peršané
Spoutaný Prométheus
Oresteia
- Orestés – syn Agamenmoná, Agamenmón – bojovník v Trojské válce, Klytaimnéstra – matka, manželka
- plán vraždy Agamenmoná , Orestes pomstí jeho smrt
- souboj mezi spravedlivou vraždou své matky + milence a láskou k ní
SOFOKLES
„filosof na scéně“ ⇒ přemýšlivý autor – povaha, vnitřní vlastnosti
hrdinové překračují fatalismus – snaží se změnit osud – střet jedince s vyšším orgánem, mocí
Trojská válka
Král Oidipus (oteklá noha)
- dodnes svou platnost
- Oidipus –trestán za viny jichž se dopustil nevědomky
Antigona
- hl. hrdinkou jedna z dcer Oidipa – pohřbí
EURIPIDÉS
- velký modernista
- rozklad, krize řecké demokracie – tragédie – všímání si rozkladu řecké demokracie – otroci, kritika ř. států
- autor Deus ex machina = duch ve stroji - postavy v neřešitelném konfliktu – nadpřirozený zásah boha do děje
Médea
- nadpřirozené schopnosti – msta Iásonovi za to, že ji opustil – vražda – on, děti
Orestés
- donucen k vraždě své matky bohy
Élektra
- Oresteiova sestra
ARISTOFANES
- nejoblíbenější řecký autor komedií
- především satirikem – zesměšňování chyb – hloupost, chamtivost…
- satirikem bez hranic – i své kolegy
Žáby
- nadutost – v podsvětí se setká Euridipes s Aischlem – lepší zpět na zem
oblíben zvláště mezi chudým obyvatelstvem
PRÓZA
a) historická
Hérodotost = otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés = otec vědecké historie – pečlivý výběr zdrojů (spíše současnost Řecka)
b) filosofická
zlatý věk řecké filosofie
Sokratés – žádné dochované spisy
PLATÓN
žák Sokrata – o něm
filosofický dialog = smyšlený rozhovor mezi učitelem a žákem – argumentace pro správnost a vyvracení falešných soudů
idealistický filosof – základem světa myšlenka ne hmota
Ústava
- názor na uspořádání společenosti
Faidros
- o kráse
ARISTOTELES
všestranný filosof, autor – 1 z největších učenců Starověku – shrnul vědění o této době
Poetika (zásada 3 jednot, umělecká tvorba)
Rétorika
- řečnické umění (soudní, politické, oslavné – největším řečníkem Démosthenés – 4 projevy proti mak. Králi Filipu II. – filiipika – útočné)
- Alexandr Veliký žákem
III.) helénistické období
4. st. – 1. st. BC
doba úpadku řecké literatury – ztrácí svou originalitu – rozmělněna kulturami z dobytých zemí
kosmopolitismus = světoobčanství, vyjadřuje snahu sblížit se se světem, neuzavírání se do své ulity
rozvoj exaktních věd – matematika, biologie, fyzika, chemie
Eukleidés, Archimédes
Zájem l. o soukromí člověka
Oblíbená tzv. nová komedie
Menandros - komedie
Theokritos – pokračovatel Anakreona - poezie
ŘÍMSKÁ ANTICKÁ LITERATURA
- 3. st. BC – 5. st. AD
- není původní, navazuje na řeckou a rozvíjí ji
- používá témata, žánry, náměty, postupy řecké literatury
- zpočátku přímo napodobuje ř. l.
- expanzivní charakter římské politiky
- římská l. používá latinu – univerzální jazyk (středověk)
periodizace
I.) Staré období
3. st. – 2 st. BC
překlady z řečtiny a napodobování
díla jak epická tak lyrická
dramata – římská komedie – prvky řecké + prvky římské
TITUS PLAUTUS
Vychloubačný voják velmi oblíbený
náměty z každodenního života, postavy městské chudiny, otroci
dokázal vystihnout povahu postav (navázal Moliér)
II.) klasické období
1. st. BC - 0
vrcholný rozkvět římské literatury – návaznost na helénismus
počátky Římského císařství – zdravý politický život
PRÓZA
historická
Titus Livius
uměleckou formou zpracoval dějiny Říma až po jeho současnost - beletrie
CAESAR
Zápisky o válce Galské
- vyprávění o jeho zážitcích z této války
strohost, věcnost jazyka
RÉTORIKA
rozvoj řečnictví – mnohé psanou podobu
CICERO
významný ideolog
vyjadřoval názory na politiku, zájmy státu
použitá latina – vybroušená, vytříbená, bohatá = ciceronská latina = vrcholná podoba latiny (středověk)
POEZIE
Catullus
ústředním motivem básní jedna jediná dívka – Lesbie = milostná
básník vnitřních rozporů
Odi et amo (nenávidím a miluji)
milostná i přírodní lyrika
PUBLIUS VERGILIUS MARO
největší antický básník (i středověk)
v době císaře Augusta = finanční podpora básníku schopných oslavovat římské ctnosti, statečnost, vlastenectví….
Zpěvy pastýřské (Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
- život na venkově, lidská práva – venkovská idyla
Aeneis
- epos na oslavu Augustova rodu
- trojský hrdina Aeneas po dobytí Troje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii – založí římské panství
PUBLIUS OVIDIUS NASO
největší autor milostné poezie
ve vyhnanství – velmi otevřené básně
současník Vergilia
věnoval se lásce jako pozemskému citu – rozverný styl, mnoho podob lásky
Žalozpěvy (Tristia, elegie)
- vzpomínka na rodinu, přátele, otce – napsáno teskně
Proměny (Metamofoses)
- 250 řeckých a římských bájí a mýtů s motivem proměny (nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
III.) Období postklasické
1. st. BC – 476 AD
odraz morálního úpadku říše – císař Nero
SENECA
rádce, jeden z největších antických filosofů – avšak naprosto odlišná filosofie
fil. namířená k praxi
stoicismus = člověk bude šťastný, jen pokud se zbaví svých tužeb, chtíčů – pouze žít, být sám sebou
TACITUS
Letopisy
- historie
PETRONICUS
prozaik
Satiricon
- kritika, zesměšnění nadutosti, hlouposti boháčů – způsob života Římanů
od 4. st. nastává skutečný úpadek antické kultury – myšlení lidí ovlivňuje stále více křesťanství
– Konstantin – Milánský edikt = povolení křesťanství
– zánik říše ZŘ