Od písemné k ústní maturitě

Co jsou v českém jazyce idiomy?  Idiomy jsou slovní spojení, jejichž význam nelze odvodit z významu jejich částí.

Příklady idiomů:

• Ať si trhne nohou, nic mu už nepůjčím.
• Soused včera natáhnul bačkory, což není žádná škoda.
• Všichni jsou v balíku, jen já nemám nic.
• Kdo z vás skočil tomu podvodníkovi na špek?

Homonyma jsou slova se stejnou formou, ale odlišným významem.

Příklady homonym:

• létat - léto
• nosový - nosny
• kníže - knížka
• pata - pat

Dneska už se učí anglicky téměř každý. Proto jsem sepsal nějaké zdroje a tipy k učení angličtiny na jazykanglický.cz. Postupně zde budu dávat zajímavé odkazy/názory a zkušenosti. Sami můžete nějaké poslat. Budu rád.

Pokračovat na angličtinu.

Čas od času se nasměju na nějakém videu způsobem, že prostě zavírám oči abych to ustál. U takových videí je pochopitelně nejlépe se podělit s ostatními a proto jsem je začal vkládat na Online videa.cz. Pokud sami máte nějaký tip na video, určitě mi jej pošlete.

Pokud hledáte těch videí více, zkuste třeba Top videa.net, ale tam není zaručeno, že co video, to zážitek.

Máme už nějakou dobu po maturitách a tak možná někteří z vás hledají nějakou tu brigádu. Pokud jste ještě nic nenašli, můžete zkusit Brigády v Praze, Brigády v Brně a Brigády v Ostravě.

Už je to rok, co jsem měl svatý týden a připravoval jsem se k maturitní zkoušce, tento rok to bude čekat další. Doufám, že některé zápisky tady, především vypracované maturitní otázky a literární rozbory do literatury přijdou někomu vhod. Držte se! Nic těžkého to nakonec vlastně není, což si uvědomí všichni hned po zkoušce (a po prvním zkouškovém na Vysoké škole).

Základní literární pojmy, nejstarší literární památky, antická kultura 

SLOVESNOST = neboli slovesné umění je souhrn umělecké tvorby vyjadřované slovem (psané i mluvené), je jedním z mnoha druhů umění (hudební, výtvarné, filmové atd.

LITERATURA

součástí slovestnosti

literra = slovo

označení pro všechny písmem zaznamenávané jazykové projevy

dělí se na : věcnou (zaměřena na poznání a sdělení) – odborná, vědecká, populárně naučná literatura

        uměleckou, krásnou (zaměřena na estetický účinek) – vše ostatní – poezie, próza

              - do krásné l. patří tzv. lidová slovesnost (folklór)

další dělení:

I.)     podle jazyka – národní literatury (česká, řecká, anglická)

II.)   podle určité oblasti: - angloamerická

 - karibská

                                  - středního východu

                           - orientální atd.

III.) podle epochy: - středověká

- romantická

 

FOLKLÓR

forma slovesnosti – vznikala mezi venkovskými a později i městskými obyvateli

šířila se ústní podáním a její typický rys je, že se šířila anonymně

prvopočátky nalézáme již v pravěku – prostřednictvím rituálu, obřadů si lidé snažili naklonit božstva (vysvětlení přír. jevů)  rozhodujícím u těchto obřadů bylo slovo

ve formě zaříkávadel, postupně i pranostik, přísloví, říkadel

ÚLS byla (je) předávána z generace na generaci – upravována ,měnila se 

velký význam v dobách kdy znalost písma byla určena jen pro určitý okruh vzdělanců

 

MÝTUS

• soustava názorů člověka na postavení člověka ve světě, vesmíru
• soustava představ člověka o vzniku světa a o přírodních jevech
• má iracionální (nerozumový, fantastický) základ

MYTOLOGIE

• souhrn mýtů určitého národa
• židovská mytologie má klíčový význam pro evropskou kulturu ale i řecká

FUNKCE LITERATURY

úkoly, které literatura plní

a) poznávací 

- prostřednictvím literatury získáváme nové informace, poznáváme svět

b) výchovná

- schopnost l. působit na čtenáře, ovlivňovat jeho chování, jednání, názory, usměrňovat ho

c) zábavná

- schopnost l. člověka bavit, ukrátit mu čas, možnost uvolnění

d) estetická

estetika = nauka o krásnu

- schopnost vyvolat estetický účinek, působit na lidské city, emoce, duši

- estetická fce l. je to co z literatury dělá umění

LITERÁRNÍ DRUHY

I.) lyrika - poezie

II.) epika – próza

III.) drama – dramatické umění

POEZIE

• z řeckého poiésis = tvorba 
• poezie = básnictví
• část l., která je psána veršem používá zvukových i grafických prostředků (rým, zvukomalba, psaní ve verších)

PRÓZA

• l. díla, která nejsou psána ani ve verších ani v dramatické podobě
• v současnosti nejrozšířenější l. druh
• řeč postupující přímo
• psána v řádcích a odstavcích, nikoli ve verších

DRAMA

• z řečtiny = čin, jednání
• l. druh, který se vyznačuje tím, že má děj uskutečňující se formou dialogu mezi postavami (popř. monologu)
• jádro děje tvoří dramatický konflikt

LYRIKA

• nemá děj, vyjadřuje pocity, názory, dojmy mluvčího
• dle tématu může být: milostná, přírodní, společenská, meditativní
• bývá také používána jak v próza, tak v poezii

EPIKA

• z řeckého slova epikos = výpravný, dějový
• vypráví příběh, má děj
• používá se jak v próze, tak v poezii
• stejně jako lyrika bývá používána jak v próze, tak v poezii

LYRICKO-EPICKÝ LITERÁRNÍ DRUH

• kombinuje lyriku s epikou (Máj)

LITERÁRNÍ ŽÁNRY

• dílčí literární forma, která má určité charakteristické, obsahové a formální vlastnosti
• v rámci každého literárního druhu rozlišujeme množství literárních žánrů
• próza – román, povídka, pověst, vtip, pohádka, novela, fejeton, bajka
• drama – tragédie, komedie, činohra

dělí se:

I.) dle rozsahu: povídka, román – kratší, rozsáhlejší, jednoaktovka; celovečerní hra

II.) dle tématu: - romány historické

                     - sci-fi

                     - dobrodužné romány

                    - životopisné romány

III.) dle kompozice: v poezii – lyrické - píseň

                                      - lyricko-epické – balada, romance

                                      - epické - epos

                          v dramatu – komedie, tragédie

                          v próze – román v dopisech, román v deníku, comics

• existuje velmi mnoho žánrů, nejsou nijak přehledně tříděny
• mnoho děl se do literárních žánrů nevejde (beze zbytku)

STAROVĚKÉ MIMOEVROPSKÉ PÍSEMNICTVÍ

• 4. tisíciletí BC – 1. tisíciletí BC
• vznik písma = 4. – 3. tisíciletí BC
• klínové písmo (staří Sumerové) – předcházelo mu ještě obrázkové písmo
• starofoinické písmo
• ještě před antickou kulturou vznikly v povodí velkých asijských řek vyspělé civilizace
• tvořili nejstarší literární památky (nejznámější z nich – dodnes svou platnost) – Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Brahmaputra
• v povodí velkých čínských řek nebo Nilu vznikaly vyspělé civilizace 

1.) SUMERSKÉ (MEZOPOTAMSKÉ) PÍSEMNICTVÍ

• vytvořili jednu z nejvýznamnějších kultur Starověku
• asi 3000 BC vynález klínového písma

Epos o Gilgamešovi (asi 2000 BC)

- jedna z nejstarších a nejvýznamnějších literárních památek 

- hl. hrdinou Gilgameš (polomýtický) sumerský vládce hledající se svým přítelem na dlouhé pouti nesmrtelnost – fantastické dobrodružství

- tragický úděl – postupné uvědomování si faktu, že člověka dělá člověkem právě nesmrtelnost

- některé epizody byly převzaty hebrejským písemnictvím (v bibli) – O potopě 

- „Nad mými skutky nevládne smrt“

Babylón = Írák

EPOS

• dlouhá výpravná epická básnická skladba 
• vypráví příběh nějakého hrdiny, vladaře, bojovníka

2.) EGYPTSKÉ PÍSEMNICTVÍ

• historie Egypta asi 4. tisíciletí BC
• Egypťané vytvořili jednu z nejvyspělejších starověkých kultur
• staroegyptské písmo = hieroglyfy
• velmi bohaté vyspělé písemnictví
• literatura jak naučná, tak zábavná
• vyspělá literatura náboženská – za úkol odporovat, ale i upevňovat moc státu (panovníka)
• mezi nejznámější staroegyptské l. památky patří milostná poezie
• Achnatonův hymnus na slunce
• obrázkové písmo

HYMNUS

• literární žánr
• oslavná báseň – vyjadřuje pocity obdivu, úcty, nenahraditelnosti

3.) INDICKÉ PÍSEMNICTVÍ

• spjato s náboženstvím a velmi svéráznou inspirující filosofií
• védy = posvátné knihy – součástí hymny, chvalozpěvy
• védský jazyk
• později vzniká nejdůležitější l. jazyk starověkých Indů = sanskrt (5. st. BC)
• epos je jednou z nejčastějších, nejrozšířenějších forem lit. Žánrů
• Rámájana – staroindický epos
• Mahabháráta – staroindický epos
• - doklad historie země

4.) ČÍNSKÉ PÍSEMNICTVÍ

• již od počátku věků velmi specifická, vyspělá kultura
• v izolaci od ostatního světa (úmyslně)
• silně ovlivněno filosofií
• budhismus = filosoficko-náboženský systém (Indie)
• taoismus a konfucianismus (Čína)

Kniha písní

- antologie = sborník textů od různých autorů

- autorem filosof Konfucius (není dokázáno)

- Čína používala znakové písmo

5.) PERSKÉ PÍSEMNICTVÍ

• velmi vyspělá kultura a literatura
• nejstarší texty náboženského charakteru (7. st. BC)

 Avesta

- sborník nejrůznějších druhů literatury (věcná i umělecká) - antologie

- umělecká – mýty, modlitby, básně (lyr.)

- věcná – právnické spisy

- básník, myslitel – Zarathušstra – údajně autorem básnických textů v Avestě

 německý filosof – Friedrich Niece – texty o Zarathušstrovi

6.) HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ

Starý zákon (bez Nového z.)

- jeden z nejstarších literárních textů v dějinách lidstva

- soubor hebrejských náboženských textů – základem židovského náboženství = judaismus

- vznikal v průběhu jednoho tisíciletí 

- obsahuje 24 knih – rozdělený do 3 oddílů

I.) nejstarší

obsahuje tzv. 5 knih Mojžíšových

  řecky Pentateuch, hebrejsky Tóra = zákon, učení

 1. kniha – Genesis = stvoření, původ

  nejstarší mýty o úsvitu lidstva (O stvoření světa, O prvních lidech)

tento 1. oddíl obsahuje nejstarší dějiny Židů

postava hebrejského boha Hospodina – velmi přísný, trestající, nemilosrdný

 monoteismus – vyznává 1 boha (judaismus není křesťanství)

    polyteismus - vícebožství

II.) Knihy proroků

 složeny z více knih vyprávějících především dějiny Izraele, boje Židů s nepřáteli atd.

Knihy soudců, Knihy královské 

- dějiny Židů za vlády prvních židovských králů – David, Šalomoun

- skutky a výroky proroků – předpověď příchodu Mesiáše

III.) tzv. Svaté spisy 

okolo roku 0

je výrazně lyrický – krásné lyrické písně, žalmy

Píseň písní

- jedna z nejkrásnějších milostných básní na světě

 Kniha přísloví, Kniha kazatel

 Kniha proroctví Daniel

- lyrický text apokalyptického (neblahého, zkázonosného zjevení, proroctví) charakteru

NOVÝ ZÁKON

základní knihou, základním textem křesťanského náboženství

vznikl až v průběhu 1. a 2. st. AD

jednotlivé části různě staré

připojen ke Starému zákonu ⇒ písmo svaté

napsán v řečtině

obsahuje 27 knih – první 4 = evangelia (radostná zvěst, zpráva)

 příběh o narození, životě, skutcích, ukřižování a z mrtvých vstání Ježíše Krista

- vyprávěno 4 Ježíšovo žáky – Marek, Matouš, Lukáš a Jan

- aždý jiný pohled 

další část skutky apoštolů (12)

epištoly = dopisy, listy apoštolů věřícím

Zjevení sv. Jana = apokalyptický spis

- příjezd apokal. jezdců – za úkol zničit zemi1. překlad 4. st. AD – bible kompletní – latina  vulgáta – sv. Jeroným

apokryfy = texty bibl. rázu – nejsou součástí bible -církev je nekanonizovala (neuzákonila)

- pověsti o sv. Grálu

ANTICKÁ LITERATURA

• 8. st. BC – 5. st. AD
• antika = kultura Starověkého Řecka a Říma
• řecká kultura je původní římská na ni navazuje, čerpá z ní, rozvíjí ji
• antika se stala základem evropské kultury a vzdělání
• Řekové vnesli do kultury rozlišení krásy a ošklivosti, vytvořili řadu nových lit. Žánrů
• řecké umění bylo rozšíření díky římskému
• Římská říše byla expanzivní - rozšiřování po celé Evropě
• základem estetických ideálů antiky je snaha o harmonii, snaha vyvážit krásu vnější a vnitřní – skloubit dokonalost
• řecká kultura mohla vzniknout díky výhodné zeměpisné poloze Starověkého Řecka
• Řecko stálo na průsečíku 3 kontinentů - rozdílné kultury, kontakt s nimi, přetváření a vytvoření zcela původní kultury

ŘECKÁ ANTICKÁ LITERATURA

• 8 st. BC – 1. st. BC
• periodizace:

I.) archaické období

6. st. BC

nejstarší období ř. literatury

z nejstarší ULS – postupný vznik lyriky a epiky

epika - Ilias (8. st. BC)

- líčí poslední desetiletí boje proti Tróje (Ilion)

Odyssea

- epos volně rozvíjející Iliadu a vyprávějící o mnohaletém putování účastníka Troj. Války – ithackého krále domů

- nejvýznamnější lit. památky – za autora považován Homér (legendární pěvec)

- odraz řecké mytologie – vyprávění skutečných událostí

- několik 1000 veršů

- přednašeči těchto básní (eposů) - rapsódi

lyrická poezie -více druhů

- typická monodická – přednášena jedním pěvcem, básníkem:

SAPFO

- básnířka – vlastní dívčí škola – ostrov Lesbos

- poezie milostná, opěvující krásu ženského těla a bohy (Afrodita) 

 Modlitba k Afroditě (okolo 600 BC)

ANAKREON

- básník

- poezie zaměřená na idylu, krásu řecké krajiny, víno, bůh Dionýsos

- stal se velmi oblíbeným – především v 18. st. ve Francii – anakreonská poezie

lyrika sborová:

PINDAROS

- řecký básník

- především ódy

EZOP (Aisópos)

- především veršované bajky = alegorický příběh vyprávějící děj, kde vystupují zvířata, věci, mající lidské vlastnosti morální ponaučení

Husy a jeřáby

    Závistivý pes

II.) attické období

6. st. – 4. st. BC

vrcholné období rozkvětu dramatu a prózy

dithyramby = písně zpívané zpěváky převlečenými do kozí kůže – předváděli bohy

2 základní dramatické druhy: tragédie = řec. slovo – zpěvy kozlů 

- typ dramatu mající vážný děj, tragický konec

                                             komedie

- humorný, veselý obsah, satirického charakteru, vznikla z veselých písní

drama bylo podporováno Řeckým státem ⇒ náboženský význam – upevňovalo víru

amfiteátry = prostor s kruhovým hledištěm, divadlo pod širým nebem

starořecké drama muselo dodržovat mnoho pravidel, zásad (dodnes)

divadlo dlouhou dobu hráli pouze muži

tzv. zásada tří jednot – místa, času a děje 

smělo se konat pouze na 1 místě, max. 24 h a mít 1 příběh (jedna dějová linie)

kompozice: 

expozice

- úvod do děje, seznámení s postavami, místem, dobou

kolize

- dochází ke konfliktům postav, vzniká zápletka

krize

- zápletka vrcholí, jednotlivé postavy musí řešit problém, konflikt

peripetie

- náhlý obrat v ději, konflikt postupně vystupňován do krize a přechází, blíží se konec – rozuzlení, rozřešení, rozdělení

katastrofa

- závěr dramatu, přináší následky, důsledky, ukončení příběhu 

respektováno dodnes

AISCHYLOS

považován za nejstaršího dramatika

čerpal především z mytologie či z příběhů z Trojské války

typ. Rysy – jedinec se střetává s vyšší mocí , proviní se  proti jejich pravidlům, morálceosudovost = fatalismus ⇒ každý má svůj osud, nemůže ho ovlivnit ⇒ snaha změnit osud ⇒ provinění – trest

 Peršané

     Spoutaný Prométheus

     Oresteia

- Orestés – syn Agamenmoná, Agamenmón – bojovník v Trojské válce, Klytaimnéstra – matka, manželka

- plán vraždy Agamenmoná , Orestes pomstí jeho smrt

- souboj mezi spravedlivou vraždou své matky + milence a láskou k ní

SOFOKLES

„filosof na scéně“ ⇒ přemýšlivý autor – povaha, vnitřní vlastnosti

hrdinové překračují fatalismus – snaží se změnit osud – střet jedince s vyšším orgánem, mocí

Trojská válka

Král Oidipus (oteklá noha)

- dodnes svou platnost

- Oidipus –trestán za viny jichž se dopustil nevědomky

Antigona

- hl. hrdinkou jedna z dcer Oidipa – pohřbí 

EURIPIDÉS 

• velký modernista
• rozklad, krize řecké demokracie – tragédie – všímání si rozkladu řecké demokracie – otroci, kritika ř. států
• autor Deus ex machina = duch ve stroji - postavy v neřešitelném konfliktu – nadpřirozený zásah boha do děje

Médea

- nadpřirozené schopnosti – msta Iásonovi za to, že ji opustil – vražda – on, děti

Orestés

- donucen k vraždě své matky bohy

Élektra

- Oresteiova sestra

ARISTOFANES

• nejoblíbenější řecký autor komedií
• především satirikem – zesměšňování chyb – hloupost, chamtivost…
• satirikem bez hranic – i své kolegy

Žáby

- nadutost – v podsvětí se setká Euridipes s Aischlem – lepší zpět na zem

oblíben zvláště mezi chudým obyvatelstvem

PRÓZA

a) historická

Hérodotost = otec historie (řecko-perské války)

Thúkydidés = otec vědecké historie – pečlivý výběr zdrojů (spíše současnost Řecka)

b) filosofická

zlatý věk řecké filosofie

Sokratés – žádné dochované spisy

PLATÓN

žák Sokrata – o něm

filosofický dialog = smyšlený rozhovor mezi učitelem a žákem – argumentace pro správnost a vyvracení falešných soudů

idealistický filosof – základem světa myšlenka ne hmota

 Ústava 

- názor na uspořádání společenosti

Faidros

- o kráse

ARISTOTELES

všestranný filosof, autor – 1 z největších učenců Starověku – shrnul vědění o této době

 Poetika (zásada 3 jednot, umělecká tvorba)

 Rétorika

- řečnické umění (soudní, politické, oslavné – největším řečníkem Démosthenés – 4 projevy proti mak. Králi Filipu II. – filiipika – útočné)

- Alexandr Veliký žákem

III.) helénistické období

4. st. – 1. st. BC

doba úpadku řecké literatury – ztrácí svou originalitu – rozmělněna kulturami z dobytých zemí

kosmopolitismus = světoobčanství, vyjadřuje snahu sblížit se se světem, neuzavírání se do své ulity

rozvoj exaktních věd – matematika, biologie, fyzika, chemie

Eukleidés, Archimédes

Zájem l. o soukromí člověka 

Oblíbená tzv. nová komedie

Menandros - komedie

Theokritos – pokračovatel Anakreona - poezie

ŘÍMSKÁ ANTICKÁ LITERATURA

• 3. st. BC  – 5. st. AD
• není původní, navazuje na řeckou a rozvíjí ji
• používá témata, žánry, náměty, postupy řecké literatury
• zpočátku přímo napodobuje ř. l.
• expanzivní charakter římské politiky
• římská l. používá latinu – univerzální jazyk (středověk)

periodizace

I.) Staré období

3. st. – 2 st. BC

překlady z řečtiny a napodobování

díla jak epická tak lyrická

dramata – římská komedie – prvky řecké + prvky římské

TITUS PLAUTUS

Vychloubačný voják velmi oblíbený

náměty z každodenního života, postavy městské chudiny, otroci 

dokázal vystihnout povahu postav (navázal Moliér)

II.) klasické období

1. st. BC - 0

vrcholný rozkvět římské literatury – návaznost na helénismus

počátky Římského císařství – zdravý politický život

PRÓZA

historická

Titus Livius

uměleckou formou zpracoval dějiny Říma až po jeho současnost  - beletrie

CAESAR

 Zápisky o válce Galské

- vyprávění o jeho zážitcích z této války

strohost, věcnost jazyka

RÉTORIKA

rozvoj řečnictví – mnohé psanou podobu

CICERO

významný ideolog

vyjadřoval názory na  politiku, zájmy státu

použitá latina – vybroušená, vytříbená, bohatá = ciceronská latina = vrcholná podoba latiny (středověk)

POEZIE

Catullus

ústředním motivem básní jedna jediná dívka – Lesbie = milostná

básník vnitřních rozporů

 Odi et amo (nenávidím a miluji)

milostná i  přírodní lyrika

PUBLIUS VERGILIUS MARO

největší antický básník (i středověk)

v době císaře Augusta = finanční podpora básníku schopných oslavovat římské ctnosti, statečnost, vlastenectví….

 Zpěvy pastýřské (Bukolika)

    Zpěvy rolnické (Georgika)

- život na venkově, lidská práva – venkovská idyla

 Aeneis 

- epos na oslavu Augustova rodu

- trojský hrdina Aeneas po dobytí Troje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii – založí římské panství

PUBLIUS OVIDIUS NASO

největší autor milostné poezie

ve vyhnanství – velmi otevřené básně

současník Vergilia

věnoval se lásce jako pozemskému citu – rozverný styl, mnoho podob lásky

 Žalozpěvy (Tristia, elegie)

- vzpomínka na rodinu, přátele, otce – napsáno teskně

 Proměny (Metamofoses)

- 250 řeckých a římských bájí a mýtů s motivem proměny (nymfa Niobé se změní v plačící kámen)

III.) Období postklasické

1. st. BC – 476 AD

odraz morálního úpadku říše – císař Nero

SENECA

rádce, jeden z největších antických filosofů – avšak naprosto odlišná filosofie

fil. namířená k praxi

stoicismus = člověk bude šťastný, jen pokud se zbaví svých tužeb, chtíčů – pouze žít, být sám sebou

TACITUS

Letopisy

- historie

PETRONICUS

prozaik

 Satiricon

- kritika, zesměšnění nadutosti, hlouposti boháčů – způsob života Římanů

od 4. st. nastává skutečný úpadek antické kultury – myšlení lidí ovlivňuje stále více křesťanství

 – Konstantin – Milánský edikt = povolení křesťanství

 – zánik říše ZŘ

Světová středověká literatura

Charakteristika doby

• 5. – 14. (15.) st.
• centra vzdělanosti – kláštery, chrámy, školy, hrady, města, univerzity (Sorbonna, Oxford, Cambridge, KU)
• roste význam literatury = nositelka náboženské mytologie, myšlenek
• středověk ovlivněn křesťanstvím
• společnost: 1. duchovenstvo ; 2. vrchnost (panstvo, feudálové, šlechta) ; 3. poddaní
• víra v posmrtný život  útrapy v životě  štěstí po smrti
• církev – zneužívání své moci – vlastní zájmy, blahobyt
• později prosazování i světských vlivů-  feudálové – měšťanstvo

Žánry středověké literatury

Lyrika

- duchovní písně, modlitby

Drama

- náboženské – vyvinulo se z her o největších náboženských svátcích

Latina = univerzální jazyk

postupem doby pronikají i národní jazyky

Epika

- nejčastější legenda – vyprávění o životě svatých mužů (světců) – použití fantazie, i racionální základ

- hagiografie 

Gotika

• vrcholný středověk – feudální společnost  pol. 12. St. – Francie rozšíření do dalších zemí
• spojena s upevňováním feudální společnosti, rozvojem měst, centralizací
• především náboženské umění – i světské vlivy,  feudálové, panovníci, měšťanstvo,,architektura, výtvarné umění, umělecké řemeslo  zlatnictví, řezbářství
• projevem bohatství – bohaté honosné umění

Architektura

• katedrály – dómy, chrámy, kláštery, kostely, sakrální stavby
• hrady, města, hradby, mosty, domy, radnice
• nejtypičtější vertikálnost , vztah člověka k bohu, něčemu nadpozemskému
• stavby vysoké, štíhlé, elegantní
• lomený oblouk, křížová klenba
• vnější opěrný systém = systém pilířů a oblouků
• vysoká štíhlá okna – mozaika (vitráž = technika m. – jednotlivá sklíčka vkládána do ocelových  proužků)
• ohromně prosvětlený prostor – interiér
• chrámová loď – světlo ⇒ atmosféra – duchovno
• ohromná zdobnost interiéru ⇒ bohatství a moc, síla církve a panovníků
• oltáře, monstrance
• členitost

Stavby

• katedrála Notre – Dame (Paříž)
• Remeš (Francie)
• Chartes (Francie)
• Milánský dóm
• Westminster (Anglie)
• katedrála v Kolíně nad Rýnem
• dóm v Košicích

Šlechtická literatura

• světského charakteru
• psána feudály – jejich potřeby
• 12., 13. a i 14. st. 
• zákl. obsah  postava středověkého feud. Ideálu – rytíř, šlechtic  oddanost, udatnost,  Víra, ochránce slabých, šlechetný k ženám
• postupně se objevuje více dobrodružnosti, exotičnosti
• lyrika i epika  často odkaz na starověk – podobnost antických hrdinů.

1) Hrdinská epika

• rytířské eposy
• hrdinové a děj často podobný

Píseň o Rolandovi

- 11. století - Francie

 Píseň o Cidovi

- polovina 12. století - Španělsko

Slovo o pluku Igorově

- asi 12. století - Rusko

 Píseň o Nibelunzích

- 13. století - Německo

2) Rytířská epika

• od 12., 13. st. proměna šlechtického ideálu
• rytíř, hrdina  vzdělaný, inteligentní, smýšlení odpovídající dobovým ideálům

 o anglickém králi Artušovi

 Tristan a Isolda

- nejznámější starokeltský epos

3) Dvorská milostná lyrika

• lyr. literatura – písně  určené urozeným dámám  vyjadřovala šlechtický kult ženy
• žena  ideál – urozený muž (rytíř) sloužit, vyjadřovat úctu, lásku – abstraktní touha, láska k ideálu nešťastná – vdané
• původ – 12. st. Francie – Provance
• trubadůři (Francie) = minstrelové (Anglie) = truvéři (Francie) = minnesängři (Německo)
• rozvoj této lyriky vyjadřoval hospodářskou stabilitu feud. Společnosti
• pastorála = pastýřská idylická milostná píseň
• epištola = milostný list, dopis
• svítáníčka = alba = rozloučení milenců za svítání, rozbřesku)
• kancóna = písně

Měšťanská literatura

• 2. pol. 14. století
• vznik ve městech – měšťané, studenti, žakéři
• soustřeďovala se na každodenní měšť. Problémy
• v době rozvinutí šlechtické spol. – 14. st.
• snaha o zábavnost, komiku  částé žánry – satira, parodie, ironie  zesměšnění
• stala se oblíbenou, hodně čtenou ,zájem o literaturu i mezi vrstvami bez vzdělání
• žakéř = bavič, recitátor
• zvířecí epos = delší bajka

Román o lišákovi (poč. 13. st.)

• i dramata – bez nábož. Obsahu  frašky, komedie (náměstí, tržiště, před kostely)
• autoři zesměšňovali i sami sebe – studenti

 

Historický vývoj českého státu a práva – charakteristika jednotlivých údobí

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti

Všeobecně uznávaná periodizace:

Prvobytně pospolná společnost-neznala soukromé vlastnictví ani dělbu práce, později obdělávání půdy-získání ohromných prostředků, rodové zřízení-matriarchát.

Následně se rod organizoval po linii matky-matriarchální rod, později rod v podobě patriarchální - společenské vztahy upravovány normami zvykovými a tradovaly se ústně, nepsané a nekodifikované.

Otrokářství - někde se nerozvinulo, slovanské osídlení řád překonaný - zde feudální uspořádání - vytvářena řada pravidel a právních obyčejů, ovlivnění majetkového, rodinného, trestního práva

Období feudalismu-od 9. st. do 1848- předpoklady pro vznik prvních státních útvarů na našem území, následně kapitalistická

1. období raně feudálního státu a práva 9.-11. st.
2. období rozmachu feudalismu a státu a práva 11.-14 st.
3. období husitského hnutí 15.-1434
4. období stavovského státu 1434-1620
5. období absolustického státu a pozdního feudalismu 1620-1848
6. období kapitalismu 1848-1945
7. období socialismu 1948-1989
8. období 1989 a současnost budování právního státu

Vývoj státu a práva na území velké Moravy

Velkomoravská říše 833-906 nejstarší ranně středověký stát na dolním toku Moravy, zahrnovala 2 knížectví-moravské a nitranské

Hospodářství-základ zemědělství, výroba želez.předmětů, šperků, obchodní styky s Franskou a Byzanskou říší, stavebnictví. Střediska-rozsáhlá hradiště

Raffelttenský celní tarif 903-4-o soli, s kterou obchodníci z Moravy obchodovali

Mojmírovci

Mojmír I.

- kníže Mojmír - připojil Nitranské knížectví

- kníže Rostislav – povolal Cyrila a Metoděje (863), aby pomohli rozšířit křesťanství prostému lidu srozumitelným jazykem

- hlaholice (hlaholit = dát ve známost; 38 písmen - 1.az, 2.buky => azbuka)

- cyrilice (10.stol. na základě hlaholského písma)

V této době vzniká

- Zákon sudnyj ludem - v 9.stol. zpracovali Cyril a Metoděj pro potřeby VM. Obsahuje právní normy trestní i občanské, mírné tresty (pokání apod.) - vzorem byla byzantská památka Ecloga. 1.slovanská památka

- Nomokanon - Metoděj, na podkladě byzantské památky Synagogy

- charakter státu

- dědičné knížectví, nejprve synovci, později primogenitura (prvorozený syn)

- kníže - legislativa a justice

- družina - šlechtici, kteří byli pověřeni vojenskými úkoly

- sjezd knížat - zárodek zemských sněmů (jistá poradní a soudní pravomoc)

- palatin - správce paláce

- tavernicus - správce financí

- správní jednotky - hradní župy (župan - administrativní a soudní pravomoc, archipresbiterové - kněží - právní a soudní pravomoc ve věcech církevních)

- teorie translatio regni - teorie přenesení království, pokračování tradic VM na území Čech v oblasti Českého knížectví

Velkomoravská říše

Velkomoravská říše -raně středověkým státní útvar, který se opíral o právní kulturu, státní a později i církevní organizaci.

Základem-vláda knížete, který se opíral o družinu věrných bojovníků-byli na něm závislí, byli jeho služebníky.

Župan-správce dvora, taverník-správce financí, číšník, stolník.

Franská říše-permanentní vojenská hrozba, Svatopluk se zavázal platit roční poplatek. Frankům-výkup z mezinárodní vojenské hrozby.

Byzanská říše-spojenec.

Právní dějiny-právo obyčejové, tzv. Soudní zákon pro laiky-aplikoval normy církevního práva na světskou společnost, 33 článků, tr. právo, majetkové a manželské-rodinné.

-používán tehdy, když chyběl obyčej

další předpis-Anonymní homilie a překlad Nomokánonu

906 zánik Velké Moravy, navazují čeští Přemyslovci, přežila hradská organizace, zachovala se tradice nejvyšších stát. úředníků v uherském státě

Periodizace dějin státu a práva

Periodizace = vnitřní časové členění, a to na základě poznání vývoje lidské společnosti.

Předstátní a předprávní perioda (pravěk – 8. století)

• časově velmi dlouhá a nesrovnatelná s dalšími historickými periodami
• nejstarší památky lidské civilizace – Afrika, 35 mil. let
• prvotně pospolná společnost – historicky nejstarší předstátní společnost na našem území
• neexistence soukromého vlastnictví a dělby práce, zákl. organizační jednotkou rod
• neolitická revoluce, domestikace zvířat  obdělávání půdy
• rozvoj výroby a technologií  směna, obchod
• matriarchát (rod se organizoval po linii matky)  patriarchát
• od 8. století př. n. l. (v době bronzové) se začíná vytvářet soukromé vlastnictví
• rody se posléze sdružují do kmenů (plemen)
• spol. vztahy upravují zvykové normy tradované ústním podáním (nepsané)

Období keltské (5. – 1. století př. n . l.)

• první pravěcí obyvatelé, které můžeme pojmenovat jejich kmenovým jménem – Keltové (Galové)
• jedním z keltských kmenů Bojové
• po germánské invazi Keltové buď vyhnání nebo uvedeni v závislost na Germánech

Období germánsko-římské (1. – 4. století)

• zvláště Morava a Slovensko vykazují stopy římské civilizace
• na našem území žijí v této době také Germáni

Slovanské období (4. – 8. století)

• Slované vytlačují Germány na západ

Feudalismus

V tomto období se vytvářela řada pravidel a právních obyčejů, která ovlivňovala pozdější charakter majetkového, rodinného i trestního práva.

1. období raně feudálního státu a práva (9. – 11. století)

• spojené s historií Sámovy říše, Velké Moravy a Přemyslovského státu
• hlavní spol. silou je feudál a jeho feudum, formou státu je raně feudální monarchie (knížectví) s řadou rysů prvotně pospolné společnosti
• místní správa hradů a větších sídelních aglomerací
• právní obyčeje, většinou nekodifikované podoby
• svobodné obyvatelstvo se zabývá zemědělstvím a řemesly
• řeší se zejm. otázky nástupnictví, majetkových práv (feudum, nedíl) i postavení žen (právo věnné)

2. období rozvinutého feudalismu, rozmachu státu a práva (11. – 14. století)

• období feudální rozdrobenosti (11. století – 1222)
• rozpad státu na řadu právně a ekonomicky relativně nezávislých panství, která se jen velmi obtížně podrobují centrální státní moci (panovníkovi)
• vliv údělového systému – rozdělení vlády mezi mužské příslušníky přemyslovského rodu, kterým byla svěřována panství jako zvláštní údělná knížectví; na nich vládla téměř neomezeně a byla ekonomicky nezávislá (Brněnsko, Břeclavsko, Olomoucko, Znojemsko aj.

3. období překonávání feudální rozdrobenosti (1222 – konec 14. století)

• 1222 Zlatá bula Ondřejova odstraňuje postupně rozdrobenost a posiluje ústřední moc panovníka; byla dohodou mezí církví a státem, kdy jsou zvýšeny pravomoci církve za její podporu centralizace státu
• přispěla také města – politické, ekonomické i vojenské nástroje v rukou panovníka
• panovník hledá a nachází oporu v drobné šlechtě a církvi tak, že od 14. století hovoříme o centralizující monarchii, s prvními zárodky politického a sociologického programu stavovství
• období husitského hnutí (15. století – 1434)
• první pokus o reformu církve  předpoklady pro vznik novodobého státu ve smyslu občanské společnosti a vlastní pojetí práva
• požadavky na zrušení monarchie, vzrostlo politické postavení rytířů a měst, vč. postavení městského obyvatelstva a městského práva

4. období stavovského státu (1434 – 1620)

• prosazuje se po definitivní porážce husitského hnutí
• vedle panovníka se na výkonu státní moci podílejí velkou měrou spol. skupiny, limitované určitým spol. postavením, které ovšem disponují škálou politických a hosp. práv – účastní se sněmu a zastávají uvolněné státní funkce
• při tvorbě práva převládají sněmovní usnesení, formuje se zemské právo a práva zvláštní
• jsou kodifikovány právní statuty jednotlivých spol. a mocenských zájmových skupin
• vrchol právní kultury – období velkých právních kodifikací a vyvrcholení české právní feudální kultury
• šlechticko-měšťanská reakce na husitství (1434 – 1500)
• šlechta ve spolupráci s městy upevňuje svoje postavení a je namířena proti selskému stavu
• upevňuje se poddanství, obnovují se vztahy k pozemkové, vrchnostenské správě
• vzniká institut tzv. poprávce – po právu vykonávají nálezy
• upevňuje se postavení katolické církve a kléru vůbec

5. předbělohorské období (1500 – 1618)

• stupňuje se latentní spor mezi městy a šlechtou – spor hospodářský a politický (ne právní)
• právo várečné
• vítězí šlechta; města poražena a je zbržděn jejich historický vývoj
• 1526 nástupem Habsburků na český trůn dochází ke sblížení uherských, rakouských a českých zemí
• dochází k právní kodifikaci zemského a městského práva
• 1618 – 1648
• stavovským povstáním jsou Habsburkové dočasně zbaveni dominantního postavení v Evropě
• mění se struktura Zemí koruny české, mění se volební systémy, je posíleno postavení aristokracie a měšťanů

6. období absolutistického státu a pozdního feudalismu (1620 – 1848)

• upevňování centrální státní moci a absolutismu
• ohrožení české státnosti a samostatnosti vídeňským centralismem

a) 1620 – 1680

• třicetiletá válka  úbytek obyvatelstva (zejm. venkovského), nižší životní úroveň
• upevňuje se nevolnický systém  roste soc. napětí a represivní složky státní moci
• násilná rekatolizace, germanizace a důsledná fiskální politika
• masové povstání 1680  snaha regulovat na právním základě vztahy mezi šlechtou a nevolníky

b) 1680 – 1749

• ekonomický rozvoj – manufaktura, zejm. v pohraničí
• 1749 dovršen proces česko-rakouské centralizace a ztráty suverenity Čech

c) 1749 – 1789

• nástup osvícenského absolutismu  reformy s cílem zachování stávajícího pořádku a vytvoření rovnováhy mezi šlechtou, nevolníky a měšťanstvem  částečná eliminace soc. napětí
• český stát jen jednou z provincií habsburského soustátí
• osvícenské reformy se stávají základem zákonodárství v novém historickém období kapitalismu

d) 1789 – 1848

• ústup z pozic osvícenství a osvícenského absolutismu  reakce na myšlenky francouzské revoluce
• potlačení revolučních myšlenek  policejní teror, cenzura, fyzická likvidace politických odpůrců
• vznik velké kodifikace občanského práva v podobě Všeobecného občanského zákoníku
• zánik státu České koruny a vznik rakouského císařství

Kapitalismus

6. období kapitalismu (1848 – 1948)

• zrušeno poddanství, období svobody pohybu, myšlení

• končí nadvláda Habsburků

• vznikají první ústavy – oktrojované = cesta ke konstituci

a) revoluční vystoupení (1848 – 1849)

• boj o ekonomickou, politickou a ideologickou nezávislost národních zemí habsburského soustátí

b) nástup bachovského absolutismu (1849 – 1860)

• stupňující se policejní režim
• rozvoj kapitalismu a volné soutěže, svoboda podnikání

c) doznívání revolučního období (1860 – 1871)

• vytvoření politického kompromisu mezi měšťanstvem a šlechtou
• rozvoj liberalismu
• období konstituce (zakotvení) ústavnosti a rakousko-uherského dualismu
• kodifikace základních občanských svobod
• nastupuje nová spol. síla – dělnictvo

d) masový nástup české buržoazie (1871 – 1914)

• liberalizace volebních programů, svoboda shromažďování a projevu
• kodifikovány významné soc. a národnostní programy
• sílí tlak dělnictva

e) velká zahraniční akce české buržoazie (1914 – 1918)

• rozpad Rakousko-Uherska, vznik samostatného Československa
• výsledkem společných snah domácího a zahraničního odboje

f) fáze vytváření nového československého státu (1918 – 1920)

• obrovské legislativní úsilí vrcholí přijetím první československé ústavy (1920)
• reciproční a recepční normy

g) fáze rozvoje a stability v novém Československu (1920 – 1933)

• prosperita, rozvoj, stabilita vystřídána 1929 světovou hospodářskou krizí a nástupem Hitlera

h) 1933 – 15. březen 1939

• období ohrožení fašistickým Německem, boj za udržení demokracie ve státě a právní kontinuity

i) druhá světová válka (1939 – 1945)

• snaha znovu vybojovat státní suverenitu a samostatnost

7. období socialismu (1945/8 – 1989)

• přechod od demokratických principů k totalitním, socialistickým tendencím pod vlivem KSSS

8. období 1989 a současnost budování právního státu

• zavedeny principy právního státu
• realizace reformy státní správy a legislativy, která probíhá dodnes